Pedagogický proces - strana 12

V únoru navštívili naši školu paní Inka Rybářová s klaunem Rybičkou. V pořadu pro školní družinu a školní klub byl realizován Karneval - zábavná hudební show s prvky společenského chování a etické výchovy.

Příspěvek je miniinspirací pro využití loutek či běžných předmětů proměněných v loutky ve školní družině. Hra s loutkami nemusí být jen zábava či výtvarná a rukodělná aktivita, ale také hravý a zároveň účinný prostředek, jak s dětmi nastavovat pravidla, postavit se svým strachům či ventilovat agresi. Hra s loutkou rozvíjí fantazii a posiluje aktivní zábavu.

Není to tak dávno, co jsme v dubnu slavili svátky Velikonoc... a příští rok se na ně můžeme opět těšit. Velikonoční neděle se slaví první neděli po prvním jarním úplňku, proto jsou svátky Velikonoc pohyblivé a vychází vždy na jiné datum.

Na poradě vystoupí ředitel školy a nadšeně oznamuje kolegům: „Rozhodl jsem se pozvat do školy mentora. Bude s vámi pracovat po celý školní rok. Jeho rolí bude vás podporovat v rozvoji vašich pedagogických kompetencí. Bude chodit na návštěvy do hodin, můžete si s ním povídat o všem, co potřebujete k tomu, abyste se cítili v roli pedagoga co nejlépe, abyste se zlepšovali. Na našem interním disku je připraven sdílený dokument s termíny návštěv mentora ve škole, napište se, na všechny se dostane.“

Začátky své učitelské kariéry si představujeme každý různě. Radost z učení, zájem o předmět, o učení samotné, rozvoj (skrytých) talentů nebo žákovské sebedůvěry. Jak děti budou reagovat na naše pokyny, instrukce, otázky a výzvy? Jak se žáci budou vnímat navzájem - budou jako jeden tým? Dříve nebo později přijde moment, který je těmto původním představám na hony vzdálený. A nepřichází sám. Takové momenty se stávají pro začínajícího učitele labyrintem, kterým musí - jako každý učitel před ním i po něm - projít. Co je tou červenou nití, která jej vyvede z nekonečných uliček ven?

Často vyobrazujeme učitele samostatně stojícího před tabulí, což je velký omyl. Učitel je v současnosti totiž významným týmovým hráčem. Nepracuje tedy sám, ale spolupracuje s mnoha různými lidmi, kteří naplňují společně s ním stejný cíl. Klíčovými spoluhráči jsou pro něj rodiče, kolegové a další odborníci ve vzdělávání.

Celý Letní speciál časopisu Řízení školy je věnován spolupráci. A protože spolupráce je rodu ženského, tak i naše Škola rodu ženského má v podstatě povinnost se ke spolupráci vyjádřit....

PAVEL KLÍMA Když jsem byl učitelem školy, byl mým nejbližším spolupracovníkem ředitel školy a jeho zástupkyně, při ředitelování to byl tým lidí tvořený zástupcem, vedoucí učitelkou ze školky, ekonomkou, školníkem,...

Vím, že dnešní článek míří do Letního speciálu pro ředitele škol, kteří si v době jeho čtení (doufám) užívají zaslouženého odpočinku. Uzávěrka tohoto čísla je však na konci dubna a mě čeká další cesta s ČŠI k šetření stížnosti. Jednou ze slabin, na které při takových cestách do škol narážím, je spolupráce sborovny. Dnes se tedy chci podělit o své zážitky z cest, které mohou sloužit jako následováníhodné tipy, jak dobrou spolupráci ve sborovně ukázat i (nezvané) návštěvě.

Před dvaceti lety, když jsem se rozhodla založit gymnázium, si internet do českých škol teprve hledal cestu. Školy po celé republice vybavovaly počítačové učebny a pomalu se připojovaly k síti. Web už nabízel obrovské množství dat, vyhledávače soutěžily o přízeň uživatelů a online svět přestával být hřištěm jen technicky nadanějších kolegů. Během pár dalších let se s rychlým rozvojem technologií, smartphonů a sociálních sítí zásadně zjednodušilo vyhledávání a sdílení informací. Internet změnil svět a se vstupem do škol spustil také proměnu vzdělávacího procesu, která se od té doby nezastavila.

Daniela Pražáka snad ani není třeba představovat... Učitel, lektor, aktivní komentátor školského dění, ale hlavně člověk, pro kterého je spolupráce učitele s žáky samozřejmostí. Vybrali jsme pár inspirativních ukázek z jeho FB stránky - a děkujeme za to!

Jsem matkou prepubertálního syna, takže dnů, kdy chodí domů s pocitem, že to a to je nuda/trapné/zbytečné/otravné, není málo a tak nějak to k tomuto věku asi patří. O to jsem byla překvapenější, když ve 3. třídě najednou začal vášnivě studoval krasopis a chodil se mi chlubit, jak krásně se mu povedlo velké psací T. Ve 3. třídě tuto renesanci zájmu o psací písmo už opravdu nečekáte; spíše jsme vedli vášnivé debaty o smyslu písma jako takového v době hlasového převodu textu...

Od jednoho lektora jsem se dozvěděla, že ředitel má především sbírat, třídit, vyhodnocovat a implementovat. Tedy i já jsem se - po vzoru našich předků z období, kdy se člověk stal sběračem - stala sběračem. Sbírám dobré nápady. Proč bych na ně měla složitě přicházet, když se mohu inspirovat a nápady poté rozvíjet? Seznámím vás s nastavením spolupráce a hodnotami, které se nám osvědčily. Ovšem co se osvědčilo nám, nemusí fungovat jinde.

Metodická sdružení, předmětové komise, vzdělávací týmy... Ač nejrůznější názvy, vždy se jedná o skupiny pedagogů sdružených podle své aprobace. Někde tyto týmy fungují spíše formálně, jinde prostřednictvím svých aktivit posunují školu vpřed. Pojďme se podívat detailněji na jednu velmi potřebnou aktivitu těchto skupin pedagogů, kterou je vzájemné vzdělávání.

Do ředitelské pozice jsem nastupoval před devíti lety ve škole, kterou jsem vůbec neznal. Bylo proto potřeba promyslet nastavení spolupráce s vnitřními i vnějšími aktéry, kteří mají s naší školou co dočinění.

Pracovní porady jsou nezbytnou součástí většiny organizací, tedy i škol. Právě teď se někde na světě odehrávají tisíce porad. Jejich správná organizace a řízení mají velký vliv na efektivitu a produktivitu práce. Téměř všechno důležité, co se v organizaci děje, vzniká na základě rozhodnutí nebo diskuse na poradě. Pracovní porady umožňují sdílet informace a názory, koordinovat práci a projekty, rozhodovat o důležitých záležitostech a plánovat budoucí akce. Jsou klíčovým nástrojem pro efektivní řízení týmu a spolupráci mezi členy týmu. Cílem je dosáhnout koordinace a spolupráce, aby byly splněny stanovené cíle a úkoly.

Spolupráce ředitele a zřizovatele. Někdy bezproblémová, jindy trochu skřípající. Pojďme se na tuto spolupráci podívat očima vedoucí odboru školství v Praze 2 paní Petry Hainzové.

V České republice vzniklo za posledních 20 let množství inovativních projektů a vyrostlo mnoho (většinou neziskových) organizací, které vytvářejí kvalitní odbornou podporu školám. Na státní úrovni byla v roce 2020 odsouhlasena Strategie vzdělávací politiky 2030+, která na úrovni hlavních cílů usiluje o podobné změny jako mnohé tyto nezávislé organizace působící ve školském terénu.

Česká školní inspekce přispívá ke zkvalitňování vzdělávací soustavy i příklady inspirativní praxe (PIP) a snaží se tak pomoci školám najít osvědčená řešení řady společných problémů. Spolupráce škol je pak zásadní téma, které Česká školní inspekce monitoruje u středních škol.

Asi se shodneme, že podnětné prostředí na pracovišti, spolupráce, píle a dobré vztahy jsou základem spokojených zaměstnanců, ředitele a nakonec i žáků a rodičů. Ale co když na někoho tyto soft nástroje nefungují? Existuje možnost, jak zaměstnance přimět ke spolupráci a k tomu, aby měl svého zaměstnavatele rád?