Pedagogický proces

Prodej výukových materiálů se v posledních letech stal velkým tématem, které s sebou v očích některých pedagogů přináší dokonce určitou kontroverzi. Nabízím střízlivý pohled na tvorbu a prodej materiálů do výuky očima autora z platformy Učitelnice.

Od roku 2027 má být zavedena angličtina od prvních tříd ve všech školách v ČR. Možná i u vás chybí aprobovaní angličtináři, ale to vůbec nevadí! Angličtinu může dětem s klidným svědomím předávat i třídní učitel neangličtinář, když ví jak a má vhodné materiály. V prvních dílech seriálu Angličtina v první třídě jsme se věnovali paměti, pohybu, propojení smyslů a emocím. Ve čtvrtém díle se zaměříme na smích.

Kočka, která je jako robot. A ještě ke všemu jezdí na kolečkových bruslích. Takto vidí kočku ztvárněnou na obraze od kubistického malíře Antonína Procházky šestiletá Stela, která se školou navštívila edukační program Moravské galerie. Jí i dalším školákům a studentům přibližují galerijní lektoři umění skrze zábavu, odbornost, výtvarnou aktivitu, ale i diskusi a hloubavé zamyšlení nad tématem.

Talent City 2025 proměnilo Ostravu v epicentrum inspirace, kreativity a vzdělávání. Šestý ročník konference propojil ostravské pedagogy a žáky s českými i zahraničními odborníky, kteří společně hledali nové cesty rozvoje talentu a nadání.

Rozmanitost je dnes přirozenou součástí každé třídy. Vedle sebe tu sedí žáci s různým pracovním tempem, motivací, zájmy, vzdělávacími potřebami i životními zkušenostmi. Pro učitele to znamená neustálou snahu hledat rovnováhu mezi podporou jednotlivce a vedením celé skupiny. Cílem přece není, aby byli všichni stejní – ale aby každý mohl zažít úspěch.

Dnešní uživatelé AI se vlastně dělí na dvě oponentské skupiny. Jedni ji přímo vzývají a nechápou, jak ti druzí mohou nad tak dokonalými frázemi ohrnovat nos a ještě pochybovat o správnosti. Druzí pro změnu všechno to, co AI vyplodí, hned zatracují s tím, že je to stejně výmysl a musejí všechno ověřit, tudíž to ani žádné ušetření času nebude. A vlastně mají obě strany pravdu.

Články, texty, informace, analýzy, doporučení, semináře, webináře, odborné knihy. To všechno? Ne, ne. To je to, co vy jste možná absolvovali, abyste se dozvěděli, jak v dnešní době nejlépe učit. Odpovídá výuka tomu, co chtějí a potřebují děti, aby ze školy vyšly spokojené a sebevědomé? A proč by nás to mělo zajímat?

V minulých dílech jsme sledovali, jak umělá inteligence ovlivňuje pozornost, myšlení, vztahy a identitu mladých lidí. Dnes se zaměříme na dva propojené jevy: jak algoritmy přebírají rodičovskou roli a jak nám mizí společné kulturní prožitky. Pracujeme se spekulativními scénáři – ne jako s předpověďmi, ale jako s nástroji, které nám pomáhají přemýšlet o výzvách budoucnosti. Oba scénáře mají společného jmenovatele – vzdáváme se vlastního úsudku ve prospěch strojů.

Má vůbec smysl ve světě přeplněném vizuálním obrazem setkání s originálem uměleckého díla? A co to vlastně takový „originál“ je? Termín „originál“ je z latinského originalis, které znamená „původní“. Toto slovo je odvozeno od origo („počátek, zdroj, zrození“) a slovesa oriri („povstat“). Je zřejmé, že jde tedy o něco, co je jedinečné. Jaký obraz však byl na začátku? A co je od čeho odvozené? Dokážeme dnes ještě najít a zažít jedinečnost?

Projekt Intergenerational Education in the Czech–Slovak Context, který vznikl díky programu Erasmus+ a podpoře Domu zahraniční spolupráce (DZS), ukazuje, jak mohou hodiny dějepisu ožít, když se ve třídě potkají žáci s pamětníky a společně objevují příběhy minulosti.

Svoboda a odpovědnost ve škole i životě Svoboda a zodpovědnost. Dvě strany jedné mince. Bez svobody by nebylo možné jednat tvořivě a autenticky, bez zodpovědnosti by se svoboda snadno zvrhla...

Digitální technologie jsou dnes neoddělitelnou součástí vzdělávání. Změnily způsob, jakým se učíme, sdílíme informace a přemýšlíme o světě kolem nás. Přesto se skutečná proměna školy neodehrává v počítačových učebnách ani v nových aplikacích, ale v přístupu lidí, kteří ve škole působí. Digitální kultura školy spočívá v tom, jak technologie využíváme, jak o nich přemýšlíme a jak je zapojujeme do každodenního života školy – ne v tom, kolik máme zařízení.

Leden má ve školách specifickou atmosféru. Po vánočních prázdninách se žáci a žákyně vracejí do školních lavic a režimu, který je náročný i v běžných dnech – natož v období, kdy je málo slunečního světla a tělo se hůře vyrovnává s únavou. Kromě toho se na ně valí zkoušení, testy a pololetní hodnocení. Biologické, psychologické i školní faktory se v tomto měsíci proplétají a vytvářejí prostředí, které může být pro mnoho z nich i pro vyučující stresující. Je ho ale možné trochu odlehčit.

Když mají zpívat nebo i jen mluvit nahlas – zamrznou. Sportování s ostatními – zvlášť tam, kde je ostatní mohou posuzovat a soudit – nepřipadá v úvahu. Na školy v přírodě nejezdí nebo při nich zažívají výrazný diskomfort… I tak se mohou projevovat žáci, které pravidelně nebo i jen jednorázově zasahuje vlna úzkosti, až panické ataky. Jak z pozice učitele takovým dětem pomoci, aby se cítily komfortněji?

A máme tu leden. Nový rok. Říká se: nový rok, nové výzvy, nové plány, nové možnosti. Pro někoho může nový rok znamenat jen zakoupení nového kalendáře, protože ten starý nám už nemá co ukázat. Pro jiné může být začátkem, restartem, jak už jsem zmínila, novými možnostmi anebo něčím, čeho se děsíme, a říkáme si: „Co nás může ještě čekat?“

Emoce jsou nedílnou součástí lidského života. Ovlivňují naše myšlení, chování i schopnost učit se. Přesto mnoho dětí na základní škole své emoce příliš dobře nezná a nerozumí jim. Neumí je pojmenovat, regulovat ani sdílet. Tento deficit může vést k horší psychické pohodě, problémům v chování a snížené schopnosti zvládat školní nároky. Pro učitele je proto klíčové chápat význam emocí a aktivně podporovat jejich rozvoj u žáků.

Podle studií bylo v České republice terčem sexuálního obtěžování 20 % dětí. V Moderní sebeobraně nás toto číslo nenechává chladnými. Proto jsme vyvinuli programy pro děti a dospívající, kde je interaktivní formou učíme, jak se za sebe postavit, když se stanou terčem obtěžování, jak se bránit a také jak a kde se s něčím takovým svěřit. Se základními principy, které může dětem předávat každý, vás seznámím v tomto článku.

Každý další rok v kariéře učitelky na základní škole se mi potvrzuje, že často vůbec netuším, čím moji žáci právě žijí, co řeší a co je trápí. O zhoršujícím se duševním zdraví a chybějící motivaci dětí ostatně hovoří nejeden výzkum. Když jsem poprvé viděla snímek Neporazitelní, bylo mi jasné, že témata, která v něm zaznívají – odhodlání, překonávání překážek, znovunalezení naděje a chuti do života –, mají potenciál oslovit i školní prostředí. Společně s kolegyní jsme proto vytvořily metodiku a sadu materiálů, které stačí vytisknout, a rovnou s nimi můžete vyrazit mezi žáky!

Učí dějepis, češtinu a občanku na ZŠ Kunratice a věří, že škola má být místem bezpečí, důvěry a objevování. Žáky vede k tomu, aby hledali souvislosti, kladli otázky a zažívali své „aha momenty“, kdy se minulost nebo složitá látka promění v živou zkušenost. Jeho přístup stojí na respektu a partnerském vztahu – protože, jak říká, když dáte dětem důvěru, ony ji většinou vrátí. A když k tomu přidáte i čtyřnohého parťáka Lojzíka, vzniká prostředí, kde se učení stává radostí. Finalista ceny Global Teacher Prize Ondřej Nejedlý otevřeně mluví o tom, co mu dodává energii, proč sdílení mezi učiteli považuje za klíčové a v čem vidí největší výzvy současné školy.

Zrodily se z praxe, nadšení a touhy ukázat, že číst může každý. Svým tempem, bez stresu a s radostí. Program Molekuly čtení, za nímž stojí trojice žen, grafička Michaela Strešková, pedagožka Kateřina Špronglová a kurátorka dětské literatury Tereza Booth, přináší do českých škol metodu úrovňového čtení. Díky ní děti objevují kouzlo čtení, dává jim pocit úspěchu i chuť pustit se do další knížky. O tom, jak Molekuly vznikly, proč si děti knížky zamilovávají a jak se daří spolupracovat se školami i rodiči, jsme si povídali s Kateřinou Špronglovou.