Pedagogické vedení

Odejít z funkce ředitele školy není jednoduché rozhodnutí. Někteří ředitelé, kteří se k tomuto kroku odhodlají, za sebou mají měsíce či roky přemýšlení, hledání cest, jak zvládnout tlak, překonat obtíže a zachovat si energii i smysl pro práci. Co však bývá oním zlomem, kdy se rozhodnou odejít? A jak své rozhodnutí prožívají?

V minulém dílu jsme se zaměřili na to, jak vytvořit funkční tým pro promýšlení změn školního vzdělávacího programu v souvislosti se změnami RVP. Upozornili jsme na důležitost správného složení a vedení týmu. Nyní se posuneme dál – k tomu, jak tým rozhýbat, jak začít bezpečně sdílet zkušenosti a jak zorganizovat diskusi, která bude směřovat k hledání konkrétních návrhů a prvních úprav.

Na první pohled to může být překvapivé, ale neverbální způsob komunikace má často větší vliv na úspěch než verbální (obsahová) složka sdělení. Z pohledu evoluce je však jazyk poměrně novým nástrojem – dříve lidé spoléhali na signály jako mimika, gesta nebo tón hlasu, které vyjadřovaly emoce, zájem nebo dominanci. Tyto staré vzorce chování dodnes ovlivňují, jak spolupracujeme a rozhodujeme se. Představme si tlupu lidí u ohně, kteří řeší problém – ti, kdo aktivně přispívají a dávají najevo souhlas či nesouhlas, pomáhají skupině lépe se rozhodnout. Naopak ti, kdo mlčí nebo neprojevují zájem, snižují kvalitu společného úsudku. Neverbální komunikace tak zůstává klíčovým prvkem týmové spolupráce odnepaměti.

V minulé části série našich rozhovorů o 7 inteligencích Akademie Libchavy jsme se zaměřili na emoční inteligenci a povídali jsme si o ní s Evou Mohauptovou. Možná si ještě vzpomenete na zvětšující se rybičky v akváriu a Jonáše v břiše velryby. Dnes si – možná – od emocí odpočineme, protože se s Vojtou Krmíčkem zaměříme na rozumovou inteligenci.

Rozhovor s Ondřejem Neumajerem, vedoucím oddělení Digitalizace ve vzdělávání v Národním pedagogickém institutu ČR, o digitálním pedagogickém leadershipu.

„Dnes tepláky, zítra plavky?“ Možná ano, možná ne. Ale jisté je, že kvalitu výuky neurčuje guma v pase ani počet vyžehlených límečků. Z poslední zprávy České školní inspekce je zřejmé, že pravidla oblékání mají pouze formu doporučení a že není možné z jejich nedodržení vyvozovat žádný postih, např. omezení účasti na vzdělávání. 

Provázejícím učitelem je ten, kdo metodicky vede žáka (SŠ) nebo studenta jiné školy (VOŠ) nebo vysoké školy nebo účastníka DVPP (studium pedagogiky) připravujícího se v rámci praktického vyučování, praktické přípravy nebo praxe na výkon povolání učitele. Cílem studia je zprostředkovat dovednosti i znalosti s přímým vztahem pro praxi účastníků.

Ředitel školy je pro školu zásadní postavou. Zodpovídá za kvalitu vzdělávání, personál, finance, budovu a zároveň má být i pedagogickým lídrem. V praxi však na tu poslední roli nezbývá kvůli těm ostatním příliš mnoho času. Ředitel je navíc na svou funkci v mnoha ohledech sám, nedostává se mu dostatečné podpory a mnohdy ani přípravy. Není proto divu, že se někteří rozhodnou funkci opustit. Ale proč přesně? Jaké jsou důvody takového rozhodnutí a co při tom ředitelé prožívají?

Jak vypadá učící se škola v každodenní praxi? Když ředitel vytvoří prostor pro důvěru, spolupráci a profesní růst, začíná skutečná transformace. Školy, které změnu vnímají jako společnou cestu, ukazují, že učící se kultura má konkrétní dopad – na výuku, vztahy i myšlení lidí.

V úvodní části našeho seriálu (Řízení školy 9/2025) jsme zdůrazňovali, jak je důležité přijmout změnu a připravit si jednotlivé kroky pro její realizaci. V dnešní části se zaměříme na to, jak vytvořit tým řídící změnu a jak změnu v rámci porady oznámit.

V minulém článku jsme s kolegyní nabídly cestu, jak může každý učitel začít u sebe – podívat se na výuku vlastního předmětu prizmatem nového rámcového vzdělávacího programu, porovnat ji s očekávanými výsledky učení a udělat si představu o tom, co už dnes funguje v souladu s novým RVP a kde bude potřeba upravit plánování nebo přístup. Individuální postup je důležitý první krok – ale rozhodně ne krok poslední. Změna, která má mít dopad na školní vzdělávací program a směřování výuky, nevzniká o samotě. Potřebuje rozhovor, výměnu zkušeností, podporu a inspiraci. A právě proto je dalším logickým krokem sdílení a spolupráce v menších týmech.

„Dobrý leader se musí naučit být nejprve dobrým následovníkem.“ Souhlasíte? Ne tak rychle! Takový předpoklad se zdá být logický, jenže tato rovnice ne vždy platí. Jako by disciplína, loajalita a pokora v roli podřízeného automaticky předznamenávaly kvalitní manažerské schopnosti. Role následovníka a role leadera vyžadují odlišné kompetence, způsoby myšlení i postoje k riziku. Dobrý následovník se orientuje v rámci daného systému, plní instrukce, zachovává věrnost hodnotám – což jsou cenné kvality. Ale vedení znamená více než schopnost následovat – vyžaduje vizi, rozhodnost, schopnost pracovat s nejistotou, nést odpovědnost za druhé a někdy jít proti proudu. Mnoho lidí, kteří byli skvělí v roli vykonavatele, selže v roli vedoucího. Není ostuda být výborným členem týmu, který netouží po vedení. A není pravidlem, že skvělý podřízený bude i skvělým vedoucím.

V základních školách sílí tlak na učitele. Pracovní nároky se zvyšují, počet kvalifikovaných pedagogů klesá a zátěž těch, kteří ve školách zůstávají, neustále narůstá. Nová longitudinální studie ukazuje, že pro stabilitu učitelského sboru je klíčová nejen prevence syndromu vyhoření, ale také cílená podpora pracovní schopnosti učitelů.

Efektivní práce ve škole stojí zejména na tom, zda se její aktéři dokážou dobře domlouvat. Ne každé setkání, ať už s kolegy, studenty, nebo rodiči, ale vede přímo k cíli. Co dělat, když se jednání vleče, komunikace vázne nebo se problém zdá příliš složitý? Přichází na řadu facilitace – nástroj, který dokáže vnést řád do chaosu, bezčasí nebo napětí.

Třetí ročník úspěšné konference Škola jako místo setkávání, pořádané redakcí Řízení školy (Wolters Kluwer ČR), se uskutečnil ve čtvrtek 9. října 2025. Stejně jako v předchozích letech nabídl prostor pro sdílení zkušeností, inspirace a společné přemýšlení o tom, jak může vypadat kvalitní škola. Letos jsme se potkali v nových prostorách Kongresového centra hotelu Olšanka.

Aktuální data mezinárodní studie ESPAD z roku 2024 ukazují, že úroveň osobního wellbeingu vnímaná dětmi v Česku je v rámci Evropy po Ukrajině druhá nejhorší. V Česku označilo úroveň osobního wellbeingu jako dobrou 46 % patnáctiletých, na Ukrajině to bylo 43 %. I další data o wellbeingu a duševním zdraví českých dětí a mládeže svědčí o závažném problému, který navíc vykazuje zhoršující se tendenci.

V neděli 5. října 2025 startuje nový ročník ankety o nejoblíbenějšího učitele ČR Zlatý Ámos. 33. ročník ankety byl slavnostně zahájen ve čtvrtek 2. října v Národním pedagogickém muzeu J. A. Komenského v Praze.

Ve škole se každý den potkávají tucty lidí, kteří se spolu potřebují dohodnout na tom, co a jak budou spolu nebo vedle sebe dělat. Některá jednání probíhají hladce, některá méně. Když jde o složitější problém, když jej má řešit větší množství lidí, když jsou patrné bariéry v komunikaci, je čas využít facilitaci.

V minulé, úvodní části našeho seriálu jsme zdůrazňovaly, jak je důležité přijmout změnu a připravit si jednotlivé kroky pro její realizaci. V dnešní části se zaměříme na to, jak se do řízení změny aktivně zapojit a nebýt jenom pasivním objektem, ale i aktivním subjektem v celém procesu.

Šárka Michlová je sedmým rokem zástupkyní ředitele pro MŠ Větrník v Nymburce. Zejména školní zahrada prošla pod jejím vedením zásadní proměnou a slouží dnes jako inspirace pro školy z širokého okolí. Tajemná zákoutí, vlastní rozhledna či vodní prvky ale neslouží jen dětem – právě zahrada se stala jedním z nástrojů k vybudování spolupráce s rodiči.