Mgr. Petr Žák

Do ředitelské pozice jsem nastupoval před devíti lety ve škole, kterou jsem vůbec neznal. Bylo proto potřeba promyslet nastavení spolupráce s vnitřními i vnějšími aktéry, kteří mají s naší školou co dočinění.

Jedním z nejdůležitějších úkolů ředitele je zajistit svým zaměstnancům ve škole stav, ve kterém můžou v podporujícím a podnětném prostředí plně rozvíjet svůj fyzický, kognitivní, emocionální, sociální a duchovní potenciál a žít spolu s ostatními plnohodnotný a spokojený pracovní život. Moderně se dnes takovému stavu říká „wellbeing“. Není to vůbec jednoduché, protože každý jsme jiný: co jednomu vyhovuje, druhého může obtěžovat. Dosáhnout ideálního stavu je prakticky nemožné. Můžeme se mu však snažit alespoň přibližovat. Nutno však podotknout, že ať budeme dělat sebevíc, vždycky se objeví někdo, kdo spokojený nebude. I s tím se musíme naučit pracovat a hlavně si to v rámci pudu sebezáchovy zase až tak moc nepřipouštět.

V době mého středoškolského studia byl pro nás ředitel školy něco jako paní Columbová. Věděli jsme, že existuje, ale po celou dobu studia ho nikdo z nás neviděl. Znali jsme jen jeho podpis na našich vysvědčeních. Nikdo tehdy neřešil, jak se ve škole cítíme, co bychom si přáli, případně co bychom rádi změnili. Nikdy jsme nedostali prostor k tomu, abychom mohli zhodnotit a ovlivnit organizační záležitosti školního roku, klima školy, či dokonce kvalitu naší výuky.

Ve Speciálu pro střední školy č. 6/2016 jsem nastínil důvody, proč jsme na naší škole začali ve větší míře využívat možnosti intranetu. V tomto článku se spolu s naším metodikem IT zaměříme více na technickou stránku věci.

... a aby se u nás brzy zapracoval, cítil se dobře a v krátkém čase si uvědomil sounáležitost s novým týmem kolegů, je potřeba věnovat mu dostatečnou pozornost. A jde-li o absolventa, který nastupuje do svého prvního zaměstnání, měli bychom se snažit o maximální péči, abychom mu pomohli překonat začátečnické problémy a abychom jej od zvolené profese hned v počátcích neodradili.

Určitě jste to také zažili - já už několikrát: jako nový zaměstnanec jsem vstoupil do budovy školy se stísněnými pocity a v hlavě mi běžela jedna otázka za druhou. Jací jsou lidé, se kterými budu spolupracovat? Kdo se o co stará? Kdo mi poradí, jak se v budově orientovat? Kde si vyzvednu klíče, čip, kartu? Komu a kde mám odevzdat dokumenty, které se po mně požadují? Kdy a kde se koná první porada předmětové komise? Které formuláře musím vyplnit a proč? Kde najdu informace o suplování? Není někomu nepříjemné, že se pořád na něco ptám? A tak bych mohl ve výčtu otázek pokračovat ještě dlouho.