Ředitel není paní Columbová

oba se změnila a dnes už je tomu naštěstí jinak. Většina z nás si moc dobře uvědomuje, že my jsme tady pro naše žáky, a ne žáci pro nás. I když se stále ještě v pedagogických sborech občas objevují lidé, kteří se s tím smiřují velmi těžce. Není to tak dávno, co jsem obdržel výpověď jedné kolegyně, která v ní jako jeden z důvodů svého odchodu z naší školy uvedla, že upřednostňuji žáky před učiteli. Moji poznámku, že toto vyjádření vnímám spíše jako pochvalu, pravděpodobně dodnes nepochopila.

je tou nejdůležitější osobou, která , měl by školu řídit tak, aby se v ní dobře cítili jak zaměstnanci, tak i žáci. Jedině v pozitivní atmosféře může pak svou školu posouvat k modernějším trendům ve vzdělávání. Dobrému řediteli nemůže stačit jen jednostranný kontakt se zaměstnanci školy, ale musí se zajímat i o své žáky, o jejich očekávání, postoje a názory.

V naší škole se snažíme už na začátku jejich studia. Vždy hned první týden v září odjíždíme i s mým zástupcem, třídními učiteli a preventivním týmem, který tvoří psycholožka, výchovná poradkyně, metodička prevence a speciální pedagožka, na adaptační kurz pro první ročník. Každá třída absolvuje s ředitelem a jeho zástupcem neformální seznamovací blok, ve kterém si kromě vzájemného představení povídáme, co naše žáky motivovalo ke studiu právě u nás, jaká jsou jejich očekávání či jak se mohou podílet na chodu školy. Naším hlavním cílem je odbourání strachu z vedení školy a navození atmosféry důvěry. O totéž se snaží naši třídní učitelé a preventivní tým. Aktivity na adaptačním kurzu vedou k vzájemnému poznání, nastartování dobré atmosféry v jednotlivých třídních kolektivech i mezi třídami, ale také k nastolení partnerských vztahů mezi pedagogy a žáky, které jsou založeny na důvěře a vzájemném respektu.

Jak jsou všechny výše zmíněné aktivity důležité, jsme se přesvědčili před dvěma lety, kdy se žáci dvou prvních ročníků už v říjnu prostřednictvím stížností adresovaných vedení školy s důvěrou svěřili, že je trápí šikana ze strany vyučující, kterou jsme ještě dobře neznali, protože u nás začínala učit prvním rokem. Prošetření stížností jsme zadali preventivnímu týmu, který nám po čtrnácti dnech potvrdil jejich opodstatnění. Obvinění byla natolik závažná, že jsme se rozhodli s novou kolegyní ve zkušební době rozvázat pracovní poměr.

V průběhu studia se dva zástupci z každé třídy setkávají čtyřikrát ročně s celým vedením školy na . Zde prezentují postřehy a připomínky spolužáků k organizaci školního roku, kvalitě výuky a mají možnost řešit cokoliv, co je trápí. Po mém nástupu před šesti lety tato setkání trvala i dvě až tři hodiny, řada věcí se totiž v životě školy pod novým vedením měnila, a tak je bylo potřeba žákům intenzivně vysvětlovat. Těší mě, že dnes máme rady maximálně hodinové a že dřívější bojovná nálada některých našich žáků se proměnila v klidné a příjemné popovídání.

Před dvěma lety u nás začal fungovat i Žákovský parlament, který rovněž komunikuje s vedením školy o vylepšování školního prostředí. A tak jsme Radu školy nechali hlasovat, zda chce existovat vedle Žákovského parlamentu, nebo zda může zaniknout. Příjemně nás překvapilo, že Radu školy chtěli všichni zachovat, i když probíhá vždy až po vyučování, tudíž ve volném čase žáků. Je vidět, že o tento druh komunikace s vedením školy mají žáci opravdu zájem.

Poslední organizovanou příležitostí pro setkání žáků s ředitelem školy je každoroční , kterou s každou třídou strávím v době ústních maturit. Na ní se žáci můžou v anonymním dotazníku vyjádřit ke kvalitě výuky a k tomu, co je ve škole potěšilo či zarmoutilo ve stávajícím školním roce. Společně si pak o jejich názorech popovídáme a já získám přehled o tom, co je aktuálně zajímá a čím zrovna žijí.

Kromě výše popsaného všichni naši žáci vědí, kde se nachází ředitelna, do které mohou v případě otevřených dveří po zaklepání kdykoliv vstoupit, ať už s nějakou prosbou, požadavkem či dotazem. A mně dělá radost, když procházím chodbami naší školy, že mě naši žáci znají a že se většinou s úsměvem vzájemně pozdravíme.