Marie Najmonová

Sekce předškolního vzdělávání na konferenci Škola jako místo setkávání přinese i letos inspirativní pohledy na aktuální systémové změny, stejně jako konkrétní podněty pro každodenní práci v mateřských školách. Nabídne prostor, kde se potkají nové myšlenky s praxí, kde bude možno sdílet zkušenosti a podněty pro další profesní růst.

V současné době jsou snad nejčastěji diskutovanými tématy souvisejícími s předškolním vzděláváním odklady školní docházky a strategie, které by měly vést ke snížení jejich počtu. To se potvrdilo i na konferenci Škola jako místo setkávání v sekci předškolního vzdělávání, kde se nejbohatší diskuse dočkal příspěvek „Kam směřuje naše předškolní vzdělávání“. V něm byly mimo jiné představeny navrhované strategie a dány do souvislosti s analýzami MŠMT.

Adaptační období v mateřské škole je pro všechny děti klíčové pro přizpůsobení se novému prostředí, rutinám a interakcím s ostatními dětmi i učiteli. Děti s odlišným mateřským jazykem se však navíc setkávají s prostředím jazykově a kulturně odlišným. Často se adaptují nejen na prostředí mateřské školy, ale současně na nový domov. V tomto kontextu, ve vztahu k adaptačnímu období těchto dětí jsou na učitele v mateřských školách kladeny specifické nároky, a to nejen během prvních dnů, ale často v průběhu několika měsíců.

Děti ze sociálně znevýhodněného prostředí jsou ty, které vyrůstají v rodinách s omezenými ekonomickými, sociálními a vzdělávacími možnostmi. V průběhu edukačního procesu tak čelí mnoha výzvám a překážkám, které jim znesnadňují vzdělávání. Pokud jsou tyto děti identifikovány již před nástupem do základní školy, je možné jim i jejich rodině poskytnout podporu, která může pozitivně ovlivnit jejich budoucí vzdělávací dráhu.

Setkání rodičů s učitelem v mateřské škole je prvním krokem k budování spolupráce a vzájemné důvěry mezi rodinou a školou. Vzhledem k tomu, že se v současnosti často nejedná pouze o učitele, který nabízí podporu rodičům, ale jedná se o širší síť „spolupracovníků“, dalších pedagogických a poradenských pracovníků, kteří mohou rodiče, a především jejich dítě podpořit při vstupu do „první“ vzdělávací instituce, se nabízí otázka, jak tato spolupráce probíhá, kdo se na ní podílí a jaké benefity přináší vzhledem k budoucí vzdělávací dráze dítěte.

Často vyobrazujeme učitele samostatně stojícího před tabulí, což je velký omyl. Učitel je v současnosti totiž významným týmovým hráčem. Nepracuje tedy sám, ale spolupracuje s mnoha různými lidmi, kteří naplňují společně s ním stejný cíl. Klíčovými spoluhráči jsou pro něj rodiče, kolegové a další odborníci ve vzdělávání.