Hana Kuzníková

Začátky své učitelské kariéry si představujeme každý různě. Radost z učení, zájem o předmět, o učení samotné, rozvoj (skrytých) talentů nebo žákovské sebedůvěry. Jak děti budou reagovat na naše pokyny, instrukce, otázky a výzvy? Jak se žáci budou vnímat navzájem - budou jako jeden tým? Dříve nebo později přijde moment, který je těmto původním představám na hony vzdálený. A nepřichází sám. Takové momenty se stávají pro začínajícího učitele labyrintem, kterým musí - jako každý učitel před ním i po něm - projít. Co je tou červenou nití, která jej vyvede z nekonečných uliček ven?

„Mám strach, že budu postupně sklouzávat ke stylu výuky, který jsem sám zažil před patnácti lety. I když se učebnici a frontální výuce snažím vyhýbat, cítím, že mi chybí dovednosti, kterými bych žáky motivoval k takové činnosti, která by pro ně byla nejpřínosnější.“

Patříte-li k jedné čtvrtině škol, do které prvního září nastoupili noví začínající učitelé a učitelky, tak je tento text určen právě vám. Možná už ve škole máte nastavený funkční a intenzivní systém podpory pro nováčky (pak tento text berte pouze jako opakování, matku moudrosti). Těm, kteří systém teprve „zajíždí“, nebo jej ještě vůbec nemají zpracovaný, může text pomoci vcítit se do začínající učitelky nebo učitele a do jejich potřeb. Celý jsme ho totiž napsaly právě z pohledu začínajících učitelek a učitelů.