Jak podpořit nově nastupující začínající učitelky a učitele?

Na začátek si vyjasněme pojmy: začínající učitelka nebo učitel jsou takoví učitelé, kteří mají u vás ve škole první dlouhodobý pracovní poměr (po absolvování pedagogického studia, v jeho průběhu nebo po odchodu z jiného zaměstnání). Takoví začínající učitelé by měli dostávat . Ředitelé zatím nemají povinnost adaptační období a podporu začínajícím učitelkám a učitelům poskytovat. My v Začni učit! (www.zacniucit.cz) však – ona se vám totiž vrátí v podobě dlouhodobého člena týmu, který nevyhoří v prvních letech a neuteče k jiné profesi. Stejně tak doporučujeme poskytnout pomoc i učitelkám a učitelům, kteří se po rodičovské dovolené, po delší době nebo přecházejí z jiné školy. , i když forma a intenzita podpory bude trochu jiná.

Když začínající učitelka nebo učitel nastupuje do zaměstnání, často po obhlídce školy, seznámení s kolektivem a převzetí klíčů od kabinetu uslyší z úst vedení větu: „ .“ A k tomu příslib, že se někdy staví na hospitaci. Nováčci možná dostanou přiřazeného uvádějícího učitele – tedy učitele stejného předmětu nebo ze stejné oblasti. Ten často dá začínajícím učitelkám a učitelům pár „osvědčených“ rad typu „když budou zlobit, dej jim poznámku“ nebo „hlavně nechoď moc do hloubky“. A opět následuje obdobná fráze, že zkušenější kolega je kdykoliv k dispozici v případě potřeby.

Ubezpečujeme vás, že . Víme to, protože s nimi pracujeme a stejné fráze i příběhy se neustále opakují. Ostatně to potvrzují výsledky šetření MŠMT, které ukazují, že65 % začínající učitelů .¹⁾ Právě popsaná podpora není vlastně podporou a nechává všechnu aktivitu na nových učitelkách a učitelích. A to není dobře.

Proč? Možná si říkáte, že je přece na pregraduálním pedagogickém studiu, aby zajistilo dostatečnou připravenost nových učitelů. Aktuálně je však situace taková, že studium a realita jsou zcela odlišné. V současném stavu, kdy je v průběhu studia málo praxe, není možné studenta připravit na všechny aspekty a náročné situace ze třídy. Dalším problémem je, že řada začínajících učitelů ještě studium nemá dokončeno nebo přichází z úplně jiné profese a studium teprve zahajuje. Zároveň mnoho jiných evropských zemí . Tak proč by nemohla být taková situace i v České republice?

Proč nestačí jen nabídnou pomocnou ruku, ale je třeba být jako uvádějící učitel aktivní? Začínající učitelé na sebe mají zpravidla velké nároky a Pro řadu z nich to znamená osobní selhání. Začínající učitelé také často neví, jestli by byl jejich problém pro zkušené učitele banalitou, nebo zda by to byl oříšek i pro ně. Stává se i to, že začínající zkrátka neví, na co přesně se mají ptát – kde je příčina jejich neúspěchu ve třídě.

Začínající učitelky a učitelé proto potřebují především Vůbec se nemusí jednat o učitele stejnéhopředmětu – rozhodujte se spíš podle jeho schopností. Uvádějící učitel by měl proaktivně vytvářet bezpečný prostor, kde může začínající učitel samostatně prozkoumávat své silné i slabé stránky – a zároveň dělat chyby a učit se z nich. K tomu mohou vést pravidelné schůzky se začínajícím učitelem, které budou vedené formou reflektivního rozhovoru. Užitečné jsou i návštěvy v hodinách (nikoliv hospitace, ty už z podstaty zavání hodnocením) s cílem pomoct začínajícímu učiteli vidět se z nadhledu.

Začínající učitelé zkrátka potřebují vědět, že uvádějící učitel není hodnotitel, který vše poví vedení. Potřebují v něm cítit naopak podporu, která jim pomůže vidět příčiny úspěchů i nezdarů. Začínající učitel totiž nestojí o rady typu „já bych udělal…, protože mně to funguje“. Naopak potřebuje najít svůj styl výuky, ve kterém se bude cítit komfortně. Potřebuje sám nalézat řešení zapeklitých situací. Jen tak může přebrat zodpovědnost za svou výuku a nekopírovat pouze styl ostatních.

Podrobnější postup najdete v příručkách pro školy se začínajícími učiteli na http://www.projektsypo.cz/prirucky-zu. V listopadu také na toto téma proběhla zajímavá diskuse ve skupině Učitelé +. Na její záznam se můžete podívat na: http://tinyurl.com/yfktwj6f"tinyurl.com/yfktwj6f.