Pedagogický proces - strana 20

Byť studium víceletého gymnázia trvá i osm nebo šest let, tedy pokrývá vývojově dlouhé období od jedenácti do devatenácti, když řekneme „středoškolák“, máme zatím asi na mysli stále víc studenta po ukončení povinné školní docházky, tedy mezi patnáctým a devatenáctým rokem života. Neměli bychom zapomínat, že jde o část vývojového stadia puberty a adolescence, současně ovšem musíme pamatovat na sociální roli studenta. A na obzoru už se vynořuje opravdová dospělost.

Klima se mění, a vzdělávání by na to také mělo reagovat. Tým vzdělávacího centra TEREZA připravil ve spolupráci s odborníky online kurz pro pedagogy, kteří chtějí s tímto tématem začít, nebo kteří chtějí svou výuku o klimatu reflektovat a dál ji rozvíjet.

Když si nejsme jisti, jestli české školství poskytuje dětem vzdělání odpovídající požadavkům vyspělé společnosti 21. století, nebo když chceme dokázat, jak jim neodpovídá, tak zcela určitě a snadno najdeme (a následně můžeme použít) nějaký konkrétní a podle nás zcela zbytečný poznatek, se kterým jsme se setkali v učebnicích nebo v sešitech svých dětí nebo vnoučat.

Zástupce ředitele ZŠ Sv. Voršily v Praze Adolf Špaček získal cenu za mimořádný počin, která se uděluje v rámci soutěže o nejlepšího zástupce ředitele školy. Proč ho ocenění překvapilo, co ho na práci ve školství nejvíc baví a jak vzpomíná na svá školní léta? Nejen o tom jsme si povídali v našem rozhovoru.

Co všechno obnáší morální inteligence? Jak souvisí s důvěryhodností? A co znamená být důvěryhodný? Co s mnohostí pravd? O tom všem a dalším jsem se bavila s Mgr. Jiřím Šmejkalem, lektorem a koučem AKADEMIE Libchavy, který se tímto tématem intenzivně zabývá přes čtyřicet let.

Na těchto stránkách se pravidelně setkáváme s osobnostmi, které v současné době reprezentují Stálou konferenci ředitelů (SKŘ). Ta vznikla v rámci projektu SYPO – NPI ČR a jejími členy jsou zkušení ředitelé škol, představitelé MŠMT, OPŘO, VŠ, zřizovatelů škol a odborné veřejnosti. Členkou SKŘ (Sekce základních škol) je i ředitelka ZŠ Německo-českého porozumění a gymnázia Thomase Manna (GTM) v Praze 8 paní Mgr. Zuzana Svobodová, Ph.D., DBA.

V posledních patnácti letech stála u řady projektů, které měnily a mění české vzdělávání. Začínala jako učitelka, sbírala zkušenosti při koordinaci evropských programů i v rámci českého neziskového sektoru. Nyní Silvie Pýchová po 12 letech opustila pozici ředitelky Stálé konference asociací ve vzdělávání (SKAV). „Společným jmenovatelem všeho, co jsem dělala a dělám, je zaměření na člověka a jeho kvalitu života. A taky na jeho svobodu a autonomii, na to, že má člověk v rukou nástroje, kterými kvalitu svého života může rozvíjet, včetně vzdělávání,“ říká Silvie Pýchová.

Partnerství pro vzdělávání 2030+ (zkráceně Partnerství 2030+) vzniklo v červnu 2020 a propojilo sedm nezávislých platforem ve vzdělávání ke spolupráci na naplňování cílů Strategie vzdělávací politiky ČR 2030+. Dosavadní státní vzdělávací strategie totiž nepřinesly potřebnou systémovou změnu, která je pro zlepšování učení dětí nezbytná.

Lyžařský kurz patří mezi klasické týdenní akce většiny škol. Objednávají se zpravidla rok dopředu, takže pokud nejste šamani, doufáte, že v termínu, který si v českých horách rezervujete, sníh bude. Jenže už to není samozřejmé, ačkoli jste se již dávno smířili i s umělým zasněžováním. Globální oteplování tu zkrátka je a projevuje se i na lyžařských svazích.

V závěrečné části seriálu rozdělené do dvou čísel Řízení školy (3/2023 a 4/2023) popisuji, jak k tématu přistupuje vybraná odborná literatura.1) Při hledání společného jmenovatele různorodě působících textů jsem identifikoval tři hlavní přístupy, které jsem si pro sebe pojmenoval jako legislativní, kazuistický a koncepční.

V současné době dochází k výrazným proměnám rámcových vzdělávacích programů, probíhají jejich revize, mění se výuka informatiky a klíčové kompetence se doplňují o kompetenci digitální. Zároveň se rozšiřují možnosti získávání informací, do škol proniká umělá inteligence, vyvíjejí se nové potřeby na vzdělané odborníky a začíná být pomalu jasné, že oddělené chápání a výuka jednotlivých předmětů nemůže stačit. Rámcové vzdělávací programy nám již od svého vzniku umožňují některé předměty učit společně nebo integrovat obsahy jednoho do druhého. Jak ale tuto potřebnou změnu zavést do školy, když jsme doposud učili všechny předměty zvlášť? Jak si poradit s novým přístupem k výuce? K tomu nestačí jenom dobře míněná snaha a znalost vyučovaných obsahů, je potřeba umět řídit změnu. A s tím se vám pokusíme pomoci prostřednictvím naší minisérie článků k řízení změny podle osmi kroků Johna Kottera na příkladu zavádění projektové výuky.

Jedním z běžných způsobů, jak v organizaci dosáhnout stanoveného cíle, je pověřit skupinu lidí, aby na něm pracovali jako tým. Smyslem je, aby každý přispěl svými dovednostmi a odbornými znalostmi k včasnému a efektivnímu provedení úkolů. Bohužel tomu tak není vždy v každém týmu. Nezřídka se setkáváme s tím, že někteří členové týmu dělají pro dosažení společného výsledku jen minimum, zatímco jiní berou většinu na sebe a pracují za ostatní. Mohli bychom se na lajdáky v týmu spravedlivě zlobit, že se jen vezou na úkor ostatních, kdyby však nebylo vypozorováno, že tito málo přispívající jedinci často odvádějí skvělé výsledky, když pracují samostatně. Problém je tedy poněkud složitější a má své vysvětlení.

O přínosech pedagogického leadershipu toho bylo napsáno mnoho. Snadno bychom mohli nabýt dojmu, že tento inspirativní styl vedení a rozvoje lidí se v našich školách zabydlel. Pravdou je, že ačkoli u nás takových škol přibývá, ideálu se ani zdaleka neblížíme. Naše společnost zatím málo vnímá, že lídry ve školách potřebujeme jako sůl. Ovšem daleko smutnější je skutečnost, že je často nepožadují rodiče, samotní učitelé, a dokonce ani zřizovatelé. Abychom to změnili, je důležité aktivně sdílet zkušenosti škol, které umožňují pedagogům odborně i lidsky růst a výrazně tak zkvalitňují výuku.

První třídu základní školy u nás každoročně opakuje zhruba každé sté dítě. Nejvíce propadajících prvňáčků chodí do škol v Ústeckém a Moravskoslezském kraji, vyšší čísla mívá také Středočeský kraj. Ve stejných regionech, ale nejen v nich, můžeme vidět na druhou stranu i nejvyšší počty odkladů školní docházky u předškoláků. Podle dat České školní inspekce má deset ze čtrnácti krajů alespoň jeden okres, kde míra odkladů dosahuje až 30 % populačního ročníku. Průměrně získá odklad školní docházky pětina dětí každý rok.

V dospívání se přirozeně objevuje potřeba prozkoumávat vlastní identitu, a to i z hlediska genderu a sexuality. Dospívající prožívají nové pocity, mění se jejich tělo, objevují se sexuální potřeby, jsou vystaveni novým typům pobídek a hodnocení z okolí – to vše vyvolává řadu otázek. Ty jsou někdy prožívány s radostnou zvědavostí, někdy naopak s obavami až úzkostí.

Čas od času nabydeme přesvědčení, že české děti jsou málo samostatné a odpovědné, že je příliš rozmazlujeme, opečováváme, ochraňujeme, všechno děláme za ně, takže až přijde dospělost, nebudou s to se s ní vyrovnat a budou asi až do stáří nesamostatné a zcela závislé na rodičích. Navíc budou v každé složitější situaci úzkostnější a budou se z ní hroutit. Když je tedy necháme, aby si od útlého věku všechny nebo alespoň většinu problémů řešily samy, budou v dospělosti otužilé a psychicky vyrovnané. Pak je hned tak něco nevyvede z míry.

Žáci se sociálním znevýhodněním tvoří v českém školství poměrně početnou skupinu, která ale dosud zůstávala spíše opomíjena. Počínaje tímto školním rokem přichází s výraznější podporou několika stovek škol vzdělávajících tyto žáky projekt „Podpora rovných příležitostí“, ve kterém rovněž se školami pilotně ověřujeme nový způsob identifikace žáků se sociálním znevýhodněním – identifikace, která by do budoucna měla pomoci určit, kolik žáků se sociálním znevýhodněním příslušná škola vzdělává, a tak pomoci vytvořit základ pro spravedlivější financování podpory ve vzdělávání těchto žáků.

V lednovém čísle časopisu Školní poradenství v praxi vyšlo odborné sdělení, které prezentovalo výsledky výzkumu mezi žáky po odkladu školní docházky (Štefánková, Bílková a Páchová, 2023). Autorky sledovaly školní úspěšnost i celkový vývoj žáků ve druhých a třetích třídách a v některých vzdělávacích oblastech konstatovaly přetrvávající obtíže navzdory odkladu. Jednalo se o závěry, které zkušenosti z praxe často potvrzují. Ve shodě s autorkami lednového článku je třeba konstatovat, že pro mnohé děti samotné odložení školní docházky o rok nic nevyřeší. Klíčová je systematická podpora školních dovedností a někdy také dalších psychických procesů, které tvoří východiska pro zvládání nároků školy – sociálních, emocionálních i kognitivních. V následujícím článku představujeme mezinárodní projekt, který nabízí náměty i konkrétní materiály pro žáky, kteří potřebují intenzivnější podporu na počátku školní docházky.