Mgr. Michaela Váchová

Břetislav Svozil stojí v čele školy, která se během deseti let změnila z odvážného experimentu v respektovanou vzdělávací instituci. Labyrinth dnes patří k nejrychleji rostoucím školám svého druhu a jeho ředitel, oceněný titulem Ředitel budoucnosti, otevřeně mluví o tom, jaké je vést tým, který se učí stejně intenzivně jako děti. V rozhovoru přibližuje, proč věří v inkluzi, sdílené vedení a chyby jako příležitost.

Jak vypadá škola, kde mají žáci skutečný vliv na dění kolem sebe a nejsou jen „ti, kterým se něco říká“, ale ti, kteří věci opravdu ovlivňují? Ředitel brněnské ZŠ Labyrinth Břetislav Svozil popisuje, jak ve škole pracují s participací tak, aby dávala smysl. Od spoluvytváření pravidel a plánování výuky až po studentské iniciativy, které přerůstají rámec školy. Mluví o prostředí postaveném na důvěře, otevřené komunikaci a společné zodpovědnosti. Ale také o tom, proč hranice nemají být pevné čáry, ale něco, co se vyvíjí společně s lidmi, kteří v prostoru školy žijí. A přidává i praktický pohled na to, kde může participace začít, aby nebyla jen hezkou myšlenkou, ale skutečnou součástí kultury školy.

Jak podpořit studenty, aby se nebáli mluvit, rozhodovat a ovlivňovat svět kolem sebe? A jak s participací souvisí jejich školní wellbeing? Učitel, skaut a zakladatel projektu Politika nejen pro mladé Jan Dvořák, který v loňském roce převzal Medaili za zásluhy o stát, v rozhovoru popisuje, proč má hlas mladých skutečnou hodnotu, co jim brání se zapojovat a jak může škola vytvářet prostředí, kde se děti cítí bezpečně, respektovaně a kompetentně.

Učí dějepis, češtinu a občanku na ZŠ Kunratice a věří, že škola má být místem bezpečí, důvěry a objevování. Žáky vede k tomu, aby hledali souvislosti, kladli otázky a zažívali své „aha momenty“, kdy se minulost nebo složitá látka promění v živou zkušenost. Jeho přístup stojí na respektu a partnerském vztahu – protože, jak říká, když dáte dětem důvěru, ony ji většinou vrátí. A když k tomu přidáte i čtyřnohého parťáka Lojzíka, vzniká prostředí, kde se učení stává radostí. Finalista ceny Global Teacher Prize Ondřej Nejedlý otevřeně mluví o tom, co mu dodává energii, proč sdílení mezi učiteli považuje za klíčové a v čem vidí největší výzvy současné školy.

Zrodily se z praxe, nadšení a touhy ukázat, že číst může každý. Svým tempem, bez stresu a s radostí. Program Molekuly čtení, za nímž stojí trojice žen, grafička Michaela Strešková, pedagožka Kateřina Špronglová a kurátorka dětské literatury Tereza Booth, přináší do českých škol metodu úrovňového čtení. Díky ní děti objevují kouzlo čtení, dává jim pocit úspěchu i chuť pustit se do další knížky. O tom, jak Molekuly vznikly, proč si děti knížky zamilovávají a jak se daří spolupracovat se školami i rodiči, jsme si povídali s Kateřinou Špronglovou.

Zatímco jiní se stresují kvůli známkám, Anna Krchňáková, studentka Slezského gymnázia v Opavě, raději věnuje čas lidem, kteří to potřebují. Vede spolužáky v projektu Metanoia, chodí pomáhat dětem, seniorům i osobám s handicapem, píše o výjimečných ženách a hlavně si ze školy odnáší to nejcennější: empatii, zkušenost a radost z pomoci. A co vzkazuje ostatním, kteří by chtěli být podobně aktivní, jako je ona? „Běžte do toho! Můžete tak zpříjemnit život spoustě dalších lidí a tenhle naprosto úžasný a návykový pocit vám nikdo nevezme.“

Sloučení dvou gymnázií v Českých Budějovicích v roce 2012 přineslo mnoho očekávání i napětí. Antonín Sekyrka tehdy vstupoval do vedení školy v době, kdy se mohlo zdát, že rozdíly převáží nad spoluprací. Nakonec však vznikla instituce, která dokáže spojit sportovní program, klasické vzdělávání i práci s nadanými studenty. O cestě, chybách i lekcích, jež mohou inspirovat ostatní, mluví v otevřeném rozhovoru.

Když v roce 1994 vznikla první střední škola zaměřená na výpočetní techniku, informatika byla teprve v plenkách. Dnes vede Ing. Martin Vodička, ředitel Soukromé střední školy výpočetní techniky Praha, jednu z nejrespektovanějších IT škol v zemi. V rozhovoru vzpomíná na začátky v době, kdy „počítačová síť“ zněla jako sci-fi, mluví o proměnách IT vzdělávání, o učitelích z praxe, soutěži IT-SLOT i o tom, proč chce, aby jeho škola zůstala dostupná všem, kdo mají chuť se učit.

Regína Hajná věří, že škola může být místem radosti, vztahů a skutečného růstu. Její hodiny jsou plné emocí, smíchu, divadla i moderních technologií – a děti díky tomu často zapomenou, že se vlastně učí. Namísto známek si odnášejí zážitky, nové dovednosti a pocit bezpečí. Učí srdcem, s jiskrou a nevyčerpatelnou energií, kterou dokáže přenést i na své okolí. Finalistka Zlatého Ámose se netají tím, že za největší ocenění považuje chvíle, kdy jí děti řeknou: „My jsme se vlastně učili, ale vůbec to tak nevypadalo.“ A když jí pak ke Dni učitelů připraví korunovaci se šerpou „Pro nás jste Zlatý Ámos vy“, ví, že její práce má hluboký smysl.

Pokud jste o Edutenu ještě neslyšeli, zbystřete. Jde o moderní online nástroj pro procvičování matematiky, který propojuje digitální technologie s dlouholetým finským výzkumem v oblasti vzdělávání. Nabízí tisíce interaktivních úloh pro různé věkové kategorie, dokáže se přizpůsobit úrovni každého žáka a motivuje k učení prostřednictvím herních prvků i okamžité zpětné vazby. Díky přehledným výsledkům poskytuje podporu jak učitelům, tak rodičům, a dětem pomáhá vnímat matematiku jako zábavnou a srozumitelnou disciplínu. V zářijovém čísle Učitelského měsíčníku se o Edutenu rozpovídal učitel matematiky a laureát GTP Tomáš Chrobák, který neskrýval své nadšení z tohoto severského programu.1) Tentokrát díky němu přinášíme i konkrétní data, která stojí za pozornost.

Finalistka ankety Zlatý Ámos Petra Hrubá ze ZŠ a MŠ Bohdalice působí na své žáky jako živel – v tom nejlepším slova smyslu. Je pro ně nejen učitelkou, ale i oporou, parťákem a inspirací. Věří v sílu důvěry, humoru, zážitků i pravidel, která dávají smysl. Češtinu učí se stejným nadšením a nadhledem, jako se svými žáky sjíždí řeku, slaňuje lanové parky nebo běhá češtinářské šifrovačky v zámecké zahradě. V rozhovoru mluví otevřeně o radosti z práce, která má smysl, ale i o tom, proč je někdy potřeba dát výkon stranou a upřednostnit srdce.

Eliška Havránková, vítězka Global Teacher Prize Czech Republic 2025, učí odborný výcvik uměleckých řemesel na Akademii Světlá nad Sázavou. Porotu zaujala svým inovativním přístupem k výuce, propojením tradičního řemesla s moderními technologiemi i schopností vést studenty k samostatnosti a odvaze tvořit. V rozhovoru vypráví, proč věří víc v inspiraci než v dril, co ji nejvíc dojímá na práci jejích žáků i proč by si znovu bez váhání vybrala právě zlatnictví.

Potenciál 3D tisku je fascinoval odmalička. Nyní, v 17 letech, vymysleli dva studenti, ekologie, jak svůj zájem proměnit v byznys a „odlehčit planetě“. Maximálně udržitelné podnikání vyneslo Jaroslavu Novotnému a Michalu Fossatimu nejenom první zisky, ale také titul JA Studentská firma roku 2024/2025 a účast na evropském veletrhu studentských firem v Athénách. Ve firmě Prismatica, kterou založili na začátku školního roku 2024/2025, se spolužáci z Prague British International School věnují 3D tištěným produktům s osobitým designem. Filament pro 3D tisk si díky vlastní technologii vyrábí z použitých PET láhví.

„Škola není cíl, ale začátek cesty,“ říká s úsměvem učitel biologie a milovník ornitologie Denis Urbanský ze Slezského gymnázia v Opavě, který postoupil do finále ankety Zlatý Ámos 2025. V rozhovoru odkrývá, proč je pro něj humor stejně důležitý jako respekt, proč se nebojí improvizovat a proč je důvěra tím nejpevnějším základem kvalitní výuky. Ať už jste v praxi dlouhá léta, nebo teprve hledáte svou učitelskou cestu, jeho myšlenky, nadhled a lidskost jsou inspirací, která má přesah daleko za zdi školní budovy.

Klára Goišová učí srdcem i rozumem. Její žáci o ní mluví s láskou, s úctou i s lehkým úsměvem – jako o paní učitelce, která se směje, naslouchá, podporuje a věří. Sama říká, že jejím úkolem není vést děti za ruku, ale jít kousek vedle nich, připravená podržet, když zakolísají. V rozhovoru otevřeně mluví o své cestě, pochybnostech i velké radosti ze společně prožívaných okamžiků.

Jak rozvíjet dětskou představivost a zároveň se neztratit v osnovách, termínech a tlaku na výkon? Petr Bechyně, UX designér a webový analytik, vytvořil sadu kreativních rozcviček, které původně vznikly jako inspirace pro kreativní profese. Dnes si nacházejí pevné místo ve školách. Rozcvičky podporují divergentní myšlení, spontánní vyjadřování i schopnost vnímat více než jednu „správnou“ odpověď. Učitelé je oceňují pro jejich široké využití v různých předmětech i ročnících, jednoduché nasazení a hlavně pro to, jak pozitivně ovlivňují atmosféru ve třídě. Děti se při nich učí formulovat své myšlenky, spolupracovat i překonávat strach z chyb – a často se na ně přímo těší. Fantazie, smích a surikaty ve třídě tak nejsou výjimkou, ale začátkem nového způsobu uvažování.

Jak se z člověka ze soukromého sektoru stane oblíbená učitelka technických předmětů a finalistka Zlatého Ámose? Lucie Zyková je důkazem, že když spojíte empatii, humor, odborné znalosti a schopnost naslouchat, může mít i chlapecká třída vlastní dirigentku rockového orchestru. „Když jsem si poprvé stoupla před třídu a uviděla obličeje žáků, věděla jsem, že je to výzva. Nesmí poznat, že mám větší strach než oni!“

Jak zvládnout rozpočet, nepodlehnout reklamám nebo rozjet vlastní podnikání ještě před maturitou? Finanční gramotnost (FG) a podnikavost nejsou jen teorie – projekt yourchance pomáhá školám i studentům připravit se na život v realitě. Ředitelka organizace Jana Merunková vysvětluje, proč se vyplatí mít přehled o penězích už na střední.

Už téměř patnáct let sdílí své myšlenky o vedení škol v pravidelných textech na stránkách časopisu Řízení školy. Pro mnohé je Jan Voda inspirací, ukazuje, jak o ředitelování přemýšlet jinak – s větší hloubkou, pokorou a lidskostí. V rozhovoru vypráví nejen o tom, jak jeho texty vznikají a jak mu psaní pomáhá zvládat náročné situace, ale i o vnitřních zápasech, proměnách a naději, kterou chce svými slovy předávat. Otevírá témata, která se dotýkají nejen práce školních leaderů, ale i osobního zrání, pochybností a odhodlání jít dál. I tehdy, když cesta není jasná.

Lukáš Knaute ze Základní školy Sezemice letos získal srdce poroty i dětí. Odnesl si titul Zlatý Ámos i Dětský Ámos. Není divu. Jeho přístup k žákům je laskavý, respektující a zároveň plný nápadů, které výuku proměňují v inspirativní dobrodružství. V rozhovoru prozrazuje, proč považuje za důležité psát každému žákovi osobní hodnocení nebo jak vzniká třídní knížka pohádek, a vysvětluje, proč je pro něj klíčový otevřený dialog s rodiči.