Mgr. Michaela Váchová

Další ze série rozhovorů s laureáty Zlaté karabiny, tedy ceny pro nejlepší zástupce, bude v tomto vydání s držitelem třetího místa Bohuslavem Horou. Ten už patnáctým rokem působí v roli zástupce ředitele, v současné době druhým rokem v Základní škole Bystřice, okr. Benešov.

Když děláte rozhovor s někým, kdo má svou práci opravdu rád, jde to tak nějak samo. A aniž byste tomu byli kdy přítomni, poznáte, že ji zkrátka dělá dobře. Zuzana Nová, která už více než dvacet let pracuje s dětmi s poruchou autistického spektra (PAS), je toho jasným příkladem. Když mi popisovala občas nevyhnutelné náročné situace, třeba jak dítě okusuje mrtvého kosa, vyrve regál přimontovaný na šesti hmoždinkách, rukou vysklí dveře nebo do nich udělá hlavou díru, ukončila to větou: „Naprostou většinu situací zvládáme tím, že jsme prostě v pohodě. I když mi srdce buší, zůstanu v klidu, jsem přesvědčena o tom, že to jako tým zvládneme. Pokud děti vidí, že je vše v pořádku, i ony se dostanou snáze do pohody. A to je to nejdůležitější. Myslím si, že české školství je v mnoha případech pořád strašně upjaté. Takhle se to dělá, takhle by to mělo být. No, když to dneska prostě nebude tak, jak by to být mělo, svět se nezboří.“ Kéž by všechny děti s autismem či jiným hendikepem mohly mít takovouto paní učitelku.

Znáte nějaké učitele, kterým nevyhovovaly stávající výukové nástroje, a tak si vytvořili vlastní? Pokud ne, dovolte mi vám jednoho takového pana učitele představit. Jmenuje se Martin Stříbný a je autorem webové aplikace s názvem Výuka na webu. Jejím hlavním cílem je pedagogům ušetřit co nejvíce času, ukázat jim, který žák je v daném učivu zdatný a který naopak potřebuje pomoct, nabízí okamžitou zpětnou vazbu a krom toho i zpestří výuku.

Téma filmové a audiovizuální výchovy jsme v Učitelském měsíčníku otevřeli už několikrát. Zajímalo nás proto, jaká je nově vzniklá publikace Filmouka, co učitelům přináší a jak s ní mohou v hodinách pracovat. Filmouku iniciovala Asociace pro filmovou a audiovizuální výchovu (ASFAV). My jsme si v následujícím rozhovoru povídali s koordinátorkou projektu, Lucií Hlavicovou a Petrem Pláteníkem, spoluautorem a hlavním editorem knihy.

Věděli jste, že první český mrakodrap stojí na pražském Žižkově? Funkcionalistická budova nese poetické jméno Radost a radost by měla přinášet i všem, kteří do ní zavítají. Včetně učitelů a žáků. O tom, jaký záměr ji v rámci vzdělávání čeká, jsme si povídali s Tomášem Kašparem, autorem projektu 90 let (ne)svobody s Domem RADOST.

Možná někteří z vás zaregistrovali na konci loňského roku zprávu vyjadřující se k otázkám v šetření Mapa školy. Do projektu, který sleduje klima na českých školách, se zapojilo téměř 30 tisíc žáků základních škol a přes 21 tisíc rodičů. Nejen o zajímavých výsledcích jsme si v následujícím rozhovoru povídali s Annou Tzurnou, vedoucí projektu Scio – Mapa školy.

Ivana Váchová získala v soutěži o nejlepšího zástupce ředitele cenu za mimořádný počin, konkrétně za neuvěřitelných 43 let ve školství a vždy laskavý přístup k dětem. Laskavý je i rozhovor, který si můžete přečíst níže. Oblíbená zástupkyně v něm odpovídá nejen na to, jaké je pracovat tolik let ve školství, ale vzpomíná i na chvíle, kdy to v Mateřské škole Pohádka v Příbrami úplná pohádka nebyla.

V tuto chvíli učí zástupce Miloslav Cajska na Základní a mateřské škole Hlušice přírodopis a chemii, podle jeho slov ale už učil kromě češtiny, hudební výchovy a jazyků snad úplně všechno. V soutěži Zlatá karabina o nejlepšího zástupce získal stříbrné místo. V následujícím rozhovoru jsme se ho zeptali třeba na to, co jejich školu v blízké době čeká nebo jaké je být i metodik prevence.

„Chceme si zapsat Respektující přístup, ale nejde to, předmět totiž neexistuje,“ stálo na plakátech, které začátkem semestru vyvěsili studenti a studentky na brněnské, pražské a olomoucké pedagogické fakultě. Vedle Respektujícího přístupu navrhli dalších sedm předmětů o vytváření bezpečného prostředí ve škole, které by si přáli mít v učitelské přípravě. O tom, jak na to akademici i studenti reagovali nebo jaké byly výsledky ankety, která akci doprovázela, jsme si povídali s jednou z aktérek Barborou Matějkovou, studentkou prvního ročníku navazujícího magisterského studia na pedagogické fakultě v Praze, dobrovolnicí v hnutí Otevřeno a budoucí učitelkou.

Herečku Pavlu Dostálovou jste mohli nedávno vidět v kině v celovečerní filmové komedii Jak přežít svého muže, můžete ji ale znát i z mnoha seriálů, z LiStOVáNí Lukáše Hejlíka nebo různých divadel. Já bych vám ale chtěla Pavlu Dostálovou představit jako pedagožku. A protože jsem s ní asi 18 let dobrovolně sdílela dětský pokoj a nedobrovolně spousty jiných věcí, budu jí na následujících řádcích tykat.

Vždy usměvavý Pavel Havlík pracuje jako zástupce paní ředitelky v Základní umělecké škole v Českém Krumlově. Koncem loňského školního roku získal první místo v soutěži o nejlepšího zástupce. Právě on proto otevírá sérii pěti rozhovorů s laureáty Zlaté karabiny.

Možná už jste slyšeli o projektu Podpora rovných příležitostí (PROP), který se primárně zaměřuje na děti se sociálním znevýhodněním. Je financován z Národního plánu obnovy (NPO) a jeho součástí je práce se školami, pedagogy i rodinou a samozřejmě hlavně se samotnými žáky. O tom, jak a komu projekt pomáhá, jsme si povídali s hlavním manažerem Tomášem Machalíkem z Národního pedagogického institutu České republiky.

Člověk v tísni připravil další, rozšiřující online kurz pro ukrajinské asistentky a asistenty pedagoga. Obsahuje kurz českého jazyka zaměřený specificky na školní prostředí a kurz práce s dětmi s odlišným mateřským jazykem (OMJ) ve škole, postavený na několika příbězích konkrétních dětí. „Kurz mohou využít ukrajinští asistenti, kteří si díky němu mohou rozšířit své pedagogické dovednosti, i česky mluvící učitelé a asistenti pedagoga, kteří ve třídách pracují se žáky s odlišným mateřským jazykem,“ popisuje využití Veronika Kartáková, která v Člověku v tísni působí jako metodička vzdělávání ukrajinských žáků a pedagogických pracovníků.

Pokud se o přírodu nebudeme starat, nebude v příštích desetiletích z čeho čerpat. Právě proto se Ondřej Mráz rozhodl realizovat edukativní semináře a přednášky pro děti základních a středních škol zaměřené na pochopení a ochranu přírody. Mimo to školí i pedagogy v rámci akreditovaného doplňkového studia, organizuje letní příměstské tábory na témata spojená s ochranou přírody a realizuje programy pro otce se syny ve volné přírodě. Proč se rozhodl jít touto cestou a co ho inspirovalo? Nejen na to jsme se Ondřeje zeptali.

Jednou z oceněných zástupkyň v soutěži o nejlepšího zástupce ředitele Zlatá karabina je i Romana Brožková z Mateřské školy v Česká lípě. Získala cenu za mimořádný počin, konkrétně za úspěšnou integraci dětí-cizinců a rozvoj školky v oblasti ICT, na což jsme se jí samozřejmě zeptali. Na následujících řádcích si ale povídáme i o dalších zajímavých tématech.

Věnuje se tématu podnikavosti na školách, spolumoderuje podcast Z lavice do akce nebo stojí za chystanou aplikací Mobilis, která bude propojovat školní a firemní vzdělávání. To je jen částečný výčet činností Mikyho Škody. Kluka, který jako žák nesnášel dějepis, ale miloval historii, nebavil ho zeměpis, ale je nadšený cestovatel a dobrodruh. Se svými besedami navštěvuje školy a se studenty mluví o tom, jak poznává svět a hledá v něm svou roli. Rozhovor jsme vedli otevřeně, i proto, že už se nějaký ten pátek známe. „Vzpomínám si, že mě jednu dobu doslova frustroval pojem ukončené vzdělání. Vždyť je to vlastně společensky přijatelný nesmysl.“

Sérii textů o letošních finalistech Global Teacher Prize uzavírá rozhovor s Terezou Vítkovou, která získala třetí místo. Vystudovala učitelství pro 1. stupeň na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a nyní pracuje jako učitelka 1. stupně na základní škole v pražské Troji. Její instagramový profil @pancelka_na_cestach, který sleduje víc než tři tisíce lidí, odráží nadšení pro výuku a lásku k dětem. „Na práci učitelky mám nejraději čas, který trávím s dětmi. Baví mě zadávat jim úkoly nebo novou látku a sledovat, jak si na to přicházejí samy. Miluju momenty, kdy se zvedne pěstička a někdo vykřikne: ‚Mám to, jupí!‘“

V loňském roce proběhl na Základní škole Písečná v Chomutově zajímavý workshop na téma povolání. Žáci 9. tříd pro své mladší spolužáky z 1. stupně připravili celodenní akci k vybraným povoláním. Na to, jak vše probíhalo, jsme se zeptali Barbory Mikulky, koordinátorky žákovského parlamentu, toho času na mateřské dovolené. „Jsme sídlištní škola ve vyloučené lokalitě, máme velký počet znevýhodněných dětí. Jak často zažívají úspěch? Mnoho deváťáků během workshopu slyšelo z úst menších spolužáků, že by chtěli být jako oni. A mnohým z nich to přineslo zjištění, že mohou být vzorem. V tu chvíli víte, že to, co děláte, dává smysl.“

Věděli jste, že domácí násilí se dotýká asi 14 % dětí v České republice? Až dnes půjdete do třídy, s velkou pravděpodobností budou dva nebo tři vaši žáci do těchto procent patřit. Pokud máte štěstí a ve vaší třídě takové děti nesedí, v některé jiné, o patro výš nebo níž, je potkáte téměř s jistotou. Centrum LOCIKA pomáhá pedagogickým i nepedagogickým pracovníkům proškolit o tématu násilí v blízkých vztazích. Radí učitelům a 20. listopadu v deset hodin dopoledne už několikátým rokem pořádá akci Bubnovačka. I o té jsme si povídali s koordinátorkou Anetou Kuželovou. „Do minulých ročníků se zapojilo více než 22 tisíc lidí, loni se zúčastnilo ke dvěma stovkám škol. Moc nás těší, že většina učitelů hodnotila akci jako velice přínosnou aktivitu s jednoduchým zapojením.“

Eva Nečasová, výtvarnice, spoluautorka narativních počítačových her a především zakladatelka iniciativy AI dětem, je jednou z nejvytíženějších dam, s nimiž jsem dělala rozhovor. Není divu. Umělá inteligence, která je v současné době skloňována ve všech možných pádech, je jejím denním chlebem. Povídaly jsme si nejen o tom, jak by mohla AI ovlivnit vzdělávání v budoucnosti nebo proč je přesvědčena, že umělou inteligenci nebudou žáci zneužívat. „Představte si aplikaci, která v hodinách, kde je pedagog sám na 25–30 dětí, dovolí, aby se každý učil svým tempem, způsoby, které mu vyhovují. A učitelé jsou tam pro děti, motivují je, pomáhají hledat jejich silné stránky.“