Pedagogický proces - strana 21

Pod záštitou projektu Duševní zdraví pro děti, jehož týmy od září 2021 za finanční podpory fondů EHP a Norska pilotně působí primárně ve školském prostředí v ORP Kutná Hora, proběhlo 1. listopadu 2022 v Kutné Hoře Odborné sympozium dětského duševního zdraví. Nejdůležitější poznatky a výstupy ze sympozia reflektuje tento text.

Kdokoliv chce, může ovlivnit svůj svět a nejbližší okolí. Stačí se jen zvednout a něco dělat. To je to, co se během realizace projektu Perníkové srdce naučili členové parlamentu ze základní školy v Chýni. O co vlastně šlo?

Za dveřmi ředitelny se odehrávají často nečekané věci. Pojďme se na některé z nich podívat blíže, vysvětlit si postoje vedení školy a hlavně zdůraznit, na co si dát pozor.

Moje zkušenosti s výukou učitelských dovedností na „peďáku“ jsou tristní – a nejsem v tom sama. I když jsem si vždycky myslela, že stereotypní myšlení a předsudky k mé povaze nepatří, byl to zřejmě omyl. Vyvedl mě z něj až Milan Ducháček, předseda Asociace pro didaktiku dějepisu (ADD) a garant oborové didaktiky Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci. V povídání níže se můžete přesvědčit, že způsob přípravy budoucích učitelů dějepisu se leckde lepší. Rozhovor se věnuje tomu, s jakými obtížemi se studenti učitelství potýkají během přípravy i v praxi.

Nedávno uplynulo už 74 let od chvíle, kdy OSN schválila Všeobecnou deklaraci lidských práv. Na její neustálou důležitost odkazuje nová kniha Deklarace. Autory jsou manželé Zuzana a Andrej Novikovi. Kniha podle nich může sloužit jako odrazový můstek k úvahám nad lidskými právy. Nevnímají ji jako učebnici, ale jako umělecky hodnotnou publikaci, která zároveň vzdělává dospívající i dospělé čtenáře. Přizvali téměř pět desítek autorů a ti vytvořili příběhy k jednotlivým článkům Deklarace. Ten stejný Andrej Novik se mnou shodou okolností několik let sdílel i společný pracovní stůl ve společnosti Scio. S čistým svědomím mohu říci, že byl jeden z nejlaskavějších kolegů. A jsem si jistá, že jeho kniha bude stejná.

V minulém vydání Učitelského měsíčníku jste mohli zaznamenat článek, který stručně představoval iniciativu několika partnerských organizací nesoucí název Učím o klimatu. Pro širší přiblížení klimatického vzdělávání jsme o rozhovor poprosili koordinátorku a metodičku globálního vzdělávání ve společnosti Člověk v tísni Veroniku Endrštovou. Právě ona totiž proces tvorby portálu www.ucimoklimatu.cz vede. „Řešení klimatické změny na celospolečenské úrovni vyžaduje celospolečenskou transformaci. Myslím si, že je potřeba žáky na tuto transformaci připravovat. Nejen kvůli uplatnění na trhu práce, ale aby byli schopni problému rozumět a řešit jej. Cesta je ve změně myšlení, a když se neuskuteční během vzdělávání, později v životě to jde mnohem hůř.“

Mohlo by se zdát, že dnes pedagogové, školní psychologové nebo výchovní poradci řeší se žáky hlavně strach z války na Ukrajině, ale oni často řeší také to, jak se svými svěřenci mluvit o úmrtí spolužáka, učitele anebo někoho z rodičů.

Je to obehraná písnička. A také vím, že žádným jednotlivým článkem nelze přesvědčit ty, jejichž představy a často i osobní zájmy jsou nastavené zásadně odlišně. V čem je problém? Jde stále o totéž, tedy o výrazný zájem rodičovské veřejnosti o gymnázia (a nejen víceletá), nebo spíš o všeobecné vzdělávání po základní škole vedoucí k maturitě a neochotu státu vycházet tomuto zájmu dostatečně vstříc.

Příspěvek je zaměřený na aplikaci individuálního vzdělávacího plánu (IVP) u žáků s mentálním deficitem.

Rodiče jsou v zásadě oprávněni kritizovat výuku a polemizovat s výukovými metodami učitele. Nicméně v případě, kdy je jejich kritika smyšlená, může přicházet v úvahu jejich trestní odpovědnost.

Dnešní svět funguje na principu „všechno, co dostanete, si nejdříve musíte zasloužit“. Stále se však najdou i lidé s vírou v nezištnost a čestnost. Takových lidí je ve firmě WSM – Czech Republic, s. r. o., plno a právě díky nim a skvělému řediteli ZŠ Březnice Mgr. Miroslavu Bělkovi, MBA, dostali žáci ZŠ Březnice příležitost naučit se vážit si darů a dobroty druhých.

Školní dějepis nemá být relikt z dob, kdy všechno bylo na papíře a v jedné jediné učebnici, kterou se ubohé dítko mělo „naučit“, tj. odříkat u tabule a následně s úlevou zapomenout. Rozumní učitelé nikdy nechtěli po studentech stovky dat a jmen. K „telefonním seznamům“ se často uchylují ti, kteří se z nějakého důvodu míjejí s cílem vzdělávacího procesu – a dnes i se smyslem RVP. V kompetenci každého ředitele je, aby zjednal změnu.

Na začátku bylo netradičně zpracované pamětnické vyprávění. Několikastránkový komiks o životě pana Antonína Oty. Žákovská práce, která vznikla jako jeden z výstupů dokumentaristického projektu Příběhy našich sousedů. Komiks žáků ze ZŠ jazyků v Karlových Varech zaujal nejen porotu, ale i celé publikum. Zrodil se nápad zpřístupnit ho širší veřejnosti a pokusit se ukázat, jak by se dalo trochu jinak podívat na tematiku padesátých let. Jinak než v klasických učebnicích společenskovědních předmětů. Díky finanční podpoře Karlovarského kraje se celý komiks dočkal redakční úpravy, přibylo několik didaktických materiálů a první metodický sešit z produkce Post Bellum mohl do světa. A nezůstal osamocený. Postupně k němu přibylo dalších šest a k vydání jsou nyní připravené dva nové sešity.

Na webové stránce www.ucimoklimatu.cz najdou učitelé, metodici i další vzdělavatelé bezplatně k dispozici více než třicet lekcí do výuky, metodickou podporu, publikace a další materiály k aktuálnímu tématu změny klimatu.

Za dveřmi ředitelny se odehrávají často nečekané věci. Pojďme se na některé z nich podívat blíže, vysvětlit si postoje vedení školy a hlavně zdůraznit, na co si dát pozor.

Toho, že koncem minulého roku vznikl Etický kodex učitele, si pravděpodobně každý z vás všiml. Možná jste zaregistrovali jeho představení, ale určitě jste zaznamenali i hlasitou diskusi a argumentaci, která, místy možná až poměrně agresivně, útočila na jeho obsah, smysl i proces vzniku. Máloco vyvolalo v poslední době ve školství takovou kontroverzi. Iniciátorem kodexu je Učitelská platforma, členem jejího výkonného výboru je i Michal Kaderka. Právě jeho jsme se na kodex zeptali v rozhovoru pro Učitelský měsíčník.

Jsou věci, na které vás během studia zapomněli upozornit. Jednou takovou je, že sotva se v práci po vánočních prázdninách rozkoukáte, budete muset uzavírat známky.

Moudrost si asi vždy spojujeme spíše s pokročilejším věkem jako s jedním možným a pravda nepříliš častým vyústěním rozvoje jedince. Možná dnes tato charakteristika dokonce poněkud ztrácí svou hodnotu, protože v rychle se proměňujícím světě mnohem víc hledíme kupředu, dáváme až mechanicky bohatou příležitost mladým lidem a novým poznatkům, myšlenkám, nápadům. Leckdy však vcelku bez ohledu na jejich faktický přínos. Minulé zkušenosti tak částečně představují historickou kulisu, kterou nemůžeme popřít, ale větší poučení si z nich nebereme. Takže pak opakujeme zbytečné chyby z pouhé neznalosti. Je však třeba zároveň uznat, že minulé zkušenosti jsou v mnoha oblastech dnes skutečně prakticky nepoužitelné.