Mgr. Lenka Hečková

Novinky ve školské legislativě stejně jako návrh rozpočtu školství na příští rok zjevně motivuje spíše snaha šetřit za každou cenu než zájem dětí a pracovníků škol. V legislativním procesu je dlouhodobě nejen řadou aktérů kritizovaná novela školského zákona (č. 561/2004 Sb.), která zavádí parametrizaci asistentů pedagoga, ale také novela vyhlášky č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, která snižuje dotaci ze státního rozpočtu na personální podpůrná opatření. A aby toho nebylo málo, také změna nařízení č. 123/2018 Sb., o stanovení maximálního počtu hodin výuky financovaného ze státního rozpočtu pro základní školu, střední školu a konzervatoř zřizovanou krajem, která navrhuje snížit PHmax o 6 %, omezí školám dotace na odučené hodiny financované ze státního rozpočtu a sníží možnost individualizace a diferenciace výuky.

Pod záštitou projektu Duševní zdraví pro děti, jehož týmy od září 2021 za finanční podpory fondů EHP a Norska pilotně působí primárně ve školském prostředí v ORP Kutná Hora, proběhlo 1. listopadu 2022 v Kutné Hoře Odborné sympozium dětského duševního zdraví. Nejdůležitější poznatky a výstupy ze sympozia reflektuje tento text.

Od září 2021 začnou v ORP Kutná Hora působit dva mobilní multidisciplinární týmy na podporu duševního zdraví dětí ve školském prostředí. V rámci pilotního projektu „Duševní zdraví pro děti a adolescenty“ se spojí odborníci ze školského, sociálníhoma zdravotního sektoru s cílem podpory psychického zdraví a prevence rozvoje psychických onemocnění dětí a mládeže, osvěty a destigmatizace duševního onemocnění. Součástí jejich činnosti bude mimo jiné také přímá podpora škol při vzdělávání dětí s psychickými problémy, náročným chováním, speciálními vzdělávacími potřebami a ze socioekonomicky znevýhodněného prostředí. Tým odborníků navíc bude posilovat znalosti pedagogů z území v oblasti duševního zdraví a jejich kompetence k dětem s duševními obtížemi.

České pojetí nouzového stavu doprovázené opakovaným plošným uzavřením škol a vzděláváním distančním způsobem, ke kterému zdaleka ne všechny děti (a jejich rodiny) mají vhodné podmínky a potřebné kompetence , těžce dopadá na řadu z nich. Negativně ovlivňuje nejen možnosti, průběh a výsledky jejich vzdělávání, podepisuje se také na jejich duševním zdraví. Odborníci odhadují, že se jedná přibližně o deset procent nejvíce ohrožených dětí, na které má současná situace velmi dramatické dopady. Zavření škol, ale také omezení zájmového a neformálního vzdělávání i většiny obvyklých sociálních kontaktů však pochopitelně příliš nesvědčí žádnému dítěti.

Dobré vztahy mezi učiteli a žáky a mezi žáky navzájem jsou jedním z hlavních východisek teorie změny, se kterou pracuje projekt Eduzměna ve svém pilotním působení na Kutnohorsku. Spolu s podporou aktivity a reflexivity by měly nastartovat pozitivní změny ve vzdělávání v tomto regionu. A přispět k tomu, že se všechny děti během pěti let trvání pilotního projektu zlepší v základních gramotnostech i vztahu k učení i ke škole a také posílí své kompetence důležité pro život v 21. století, mimo jiné například kompetence k řešení problémů.

V červenci Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) poslalo do vnějšího připomínkového řízení návrh zákona č. 866/20 Sb., kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Návrh zákona reaguje na mimořádnou krizovou situaci, kdy byla zakázána osobní přítomnost žáků ve školách v návaznosti na pandemickou situaci v ČR a vládou schválená krizová opatření. Tato nová situace ukázala, že školy i rodiny se ke vzdělávání postavily velmi rozdílně a že je nutné pro případ opětovného zákazu přítomnosti dětí ve školách závazně upravit pravidla pro poskytování distančního vzdělávání. Ministerstvo proto navrhlo doplnit do školského zákona nový § 184a, který upravuje povinnost školy poskytovat vzdělávání distančním způsobem a zároveň povinnost dětí se distančním způsobem vzdělávat.

      Hned s prvním školním dnem přišlo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) s návrhem na změny vyhlášky o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných1). V době, kdy má školství za sebou výjimečně náročný půlrok a obdobně náročné období ještě před sebou, přichází MŠMT bez předchozí analýzy potřeb, odborné diskuse a informování dotčených stran s velmi radikálními změnami v systémové podpoře vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami i pedagogických pracovníků a škol, kteří je v praxi dnes a denně vzdělávají.      

V minulém článku s názvem Pozitivní podpora chování žáků ve škole jsme představili tříúrovňový systém podpory chování PBIS (Positive Behavioral Interventions and Supports). Jedná se o implementační rámec, který využívá výzkumy ověřené principy a intervenční postupy podporující vhodné chování, zlepšující školní klima a akademické výsledky žáků školy (srov. např. Bradshaw, Mitchell, Leaf, 2010; Bradshaw, Mitchell, Leaf, 2008). Podpora chování je poskytována na třech úrovních intenzity, reagujících na aktuální potřeby žáků.

Seznamte se s osvědčeným konceptem podpory chování žáků, který Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV) pomáhá pilotně zavádět na třech českých školách. Podpora chování žáků je nedílnou součástí kultury školy. Pokud ji škola realizuje efektivně, s využitím vhodných metod a postupů, může zásadně pozitivně ovlivnit svoje klima. V takové škole se žákům lépe soustředí na vzdělávací obsah a učitelé mohou mnohem více času věnovat výuce na úkor řešení výchovných problémů.

Na konci ledna letošního roku jsme s projektem Eduzměna vstoupili na Kutnohorsko a zahájili tu pětiletou pilotáž regionální podpory vzdělávání. Protože podobný projekt, založený na principu kolektivního dopadu a zaměřený na podporu vzdělávání, běží už od roku 2012 v německém Porúří, vydali jsme se v únoru na studijní cestu. S projektem RuhrFutur jsme se blíže seznámili, sdíleli se zahraničními kolegy dosavadní zkušenosti a v neposlední řadě získali konkrétní tipy pro svou práci v rámci Eduzměny.

Současná situace klade vysoké nároky na všechny zúčastněné a ne vždy se daří najít rovnováhu mezi požadavky kladenými ze strany školy, možnostmi dětí a kapacitami jejich rodičů. Nouzová opatření v reakci na hrozící pandemii onemocnění COVID-19, která přesunula výuku ze škol do domácností, odhalila obrovské rozdíly mezi českými školami. Rozdíly v jejich schopnosti adaptovat se na novou situaci, zařadit technologie do výuky, redukovat učivo na nezbytné minimum a nepřetěžovat žáky a jejich rodiny v již tak pro většinu náročné a zátěžové situaci. Rozdíly ve schopnosti pružně pracovat s metodami, hodnocením, obsahy i cíli vzdělávání, ve schopnosti zaměřit se více na psychosociální kompetence, komunikaci, spolupráci a tvořivost. A v neposlední řadě také ve schopnosti zapojit do distanční výuky všechny své žáky a neopomíjet ani ty žáky, kteří z různých důvodů potřebují zvýšenou podporu, a podporovat je. Nouzový stav také odhalil, jak nízkou oporu školy mají na systémové úrovni, jak moc v našem školství schází střední článek řízení a jak ty nejvíce ohrožené a zranitelné děti a jejich rodiny, které by měly mít ze strany systému zvláštní pozornost, stále zůstávají na okraji zájmu a bez adekvátní podpory.