Novela školského zákona upravující vzdělávání distančním způsobem neřeší znevýhodněné děti

Návrh novely školského zákona byl po vnějším připomínkovém řízení¹⁾ předložen dne 17. srpna 2020 Poslanecké sněmovně, kterou byl projednán a schválen dne 19. srpna 2020 na 57. schůzi Poslanecké sněmovny jako tisk 972/0 ve stavu legislativní nouze, tedy ve zkráceném řízení s vynecháním všech tří čtení. Poslanecká sněmovna postoupila návrh zákona Senátu a ten návrh novely projednal a schválil následujícího dne, 20. srpna, na své 26. schůzi. Dne 21. srpna 2020 novelu podepsal prezident České republiky a čtyři dny nato, dne 25. srpna, byla novela publikována ve Sbírce zákonů pod číslem 349 a zároveň toho dne nabyla účinnosti.

Novela upravuje zvláštní pravidla pro poskytování vzdělávání distančním způsobem při omezení osobní přítomnosti dětí, žáků a studentů (dále jen „děti“) ve školách z důvodu vyhlášených krizových a mimořádných opatření nebo z důvodu nařízení karantény. Škola má v případě, kdy není možná osobní přítomnost dětí nejméně z jedné třídy, studijní skupiny, oddělení nebo kurzu ve škole, povinnost poskytovat těmto dětem vzdělávání distančním způsobem a děti jsou povinny se distančním způsobem vzdělávat. Výjimka platí pro děti v mateřské škole, pro které není předškolní vzdělávání povinné, a pro žáky základní umělecké školy a jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky. Vzdělávání distančním způsobem přitom škola uskutečňuje podle příslušného rámcového vzdělávacího programu (RVP) a školního vzdělávacího programu (ŠVP) a způsob poskytování vzdělávání a hodnocení výsledků vzdělávání škola přizpůsobí individuálním podmínkám dítěte. Novela dále upravuje oprávnění ministerstva určit opatřením odlišné termíny nebo lhůty oproti těm stanoveným školským zákonem nebo prováděcími právními předpisy a dále odlišný způsob přijímání ke vzdělávání a ukončování vzdělávání.

Nová právní úprava vzdělávání distančním způsobem však nereflektuje všeobecně známý problém, že řada dětí k distančnímu vzdělávání bohužel nemá v domácím prostředí adekvátní podmínky. Úprava také neakcentuje nutnost zachování kontinuity podpory poskytované dětem se speciálními vzdělávacími potřebami a přiznanými podpůrnými opatřeními také v době, kdy se z důvodu nouzových opatření vzdělávají z domova.

Pokud MŠMT přichází s právní úpravou nových povinností pro školy i samotné děti, musí k nim také systémově zajišťovat podmínky. Je nezbytně nutné zajistit všem dětem dostatečný přístup k distanční výuce a potřebnému vybavení a připojení. V případě krizové situace v druhé polovině školního roku 2019/2020 tomu tak totiž rozhodně nebylo. Situace byla velmi rozdílná jak z hlediska kvality poskytovaných služeb školou, tak z hlediska podmínek a spolupráce jednotlivých dětí a rodin. Přechod na distanční vzdělávání a potřeba využívat ke komunikaci se školou především technologie totiž ještě více zvýraznily již existující nerovnosti ve vzdělávání, zejména ty vyplývající ze socioekonomického statusu rodin. Napříč republikou tak během celostátní karantény zůstaly desetitisíce dětí offline, bez možnosti připojit se k online výuce a bez kontaktu se svými spolužáky a kamarády. Z tematické zprávy České školní inspekce ke vzdělávání na dálku²⁾ vyplývá, že bez online komunikace se školou zůstal zhruba každý šestý žák základní školy, a v některých středoškolských oborech dokonce jedna pětina žáků. Jedná se tedy zhruba o dvě stovky tisíc žáků základních a středních škol.

V České republice podle dostupných dat kromě toho zůstalo téměř 10 000 dětí zcela bez kontaktu se školou. Školy s nimi buď navázání komunikace neiniciovaly, nebo se jim to nepodařilo ani žádným jiným způsobem, například telefonicky, osobním kontaktem v budově školy nebo doručením podkladů do schránky, ve spolupráci se sociálními službami a neziskovými organizacemi. V důsledku toho 10 000 dětí v období nouzového stavu zůstalo na několik měsíců bez kontaktu s veřejným vzdělávacím systémem. Nejčastěji proto, že děti neměly potřebné vybavení, ať už počítač, nebo připojení k internetu, anebo z důvodu nízké motivace a chybějící podpory ze strany rodiny. Zároveň se často jednalo o děti, které potřebují zvýšenou podporu i za běžných podmínek a distanční domácí vzdělávání jejich znevýhodnění jen ještě více prohloubilo. Je proto nezbytně nutné i takto znevýhodněným dětem systémově umožnit přístup k potřebným technologiím a distanční výuce, neboť jinak často nebudou, a to bez svého zavinění, mít podmínky a možnost realizovat zákonem zakotvenou povinnost navrženou v § 184a odst. 3, tj. povinnost vzdělávat se distančním způsobem.

Ministerstvo školství na tento problém reaguje uvolněním mimořádných finančních prostředků určených na nákup digitálních učebních pomůcek, tj. zejména notebooků a příslušenství, softwarového vybavení, konferenčních systémů a učebních pomůcek potřebných k zajištění vzdělávání distančním způsobem. Tyto prostředky obdrží každá veřejná základní škola, a to ve výši 20 000 Kč na každý vykázaný úvazek, prostřednictvím navýšení normativu na úhradu nákladů na rok 2020. Prostředky lze tedy využít i zpětně za náklady vzniklé v roce 2020 před obdržením finančních prostředků. Podle sdělení ministra školství má přes 20 procent prostředků směřovat na vytvoření a posílení zápůjčního fondu pro žáky, kteří nemají podmínky pro distanční vzdělávání. Ačkoliv je uvolnění finančních prostředků na podporu distančního vzdělávání jistě chvályhodné, pro řadu škol a zejména dětí se znevýhodněním, které se v nich vzdělávají, nemusí být dostatečné. Klíč, podle kterého k němu dochází, totiž bohužel nereaguje na aktuální potřeby terénu a skutečnost, že Česká republika je zemí s výraznými nerovnostmi ve vzdělávání nejen podle jednotlivých krajů a oblastí, ale také podle jednotlivých škol. Prostředky na potřebné vybavení pro distanční vzdělávání by tak v návaznosti na skutečné potřeby z praxe neměly být rozdělovány na učitele, ale právě podle počtu znevýhodněných žáků, respektive žáků, kteří nemají k distančnímu vzdělávání adekvátní vybavení. Například v malé škole v sociálně vyloučené lokalitě bude zcela jiná potřeba zajištění vybavenosti a distanční výuky všem dětem než v průměrné velké pražské škole, ale bude to právě pražská škola, která obdrží výrazně více prostředků podle koeficientu na učitele, zatímco na druhé, výrazně potřebnější škole bude podle tohoto koeficientu podpora zcela nedostatečná a rozhodně nedostačující pro všechny děti, které ji budou potřebovat.

Školy by proto měly co nejdříve zjistit a komunikovat aktuální potřeby, zejména kolik jejich žáků potřebné vybavení a připojení nemá a potřebuje, a podle toho by měly potřebné vybavení dětem pořídit a zapůjčovat. MŠMT by pak prostředky mělo rozdělovat adresně v návaznosti na skutečné potřeby terénu, nikoliv plošně podle jednotného klíče.

Také situace dětí se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) a jejich rodin byla v nouzovém režimu velmi specifická. Rodiče museli zajistit nejen domácí vzdělávání svých dětí, ale také ošetřit jejich speciální vzdělávací potřeby. K tomu jim často scházely potřebné dovednosti, vzdělání, pomůcky, technické vybavení i podpora ze strany škol. Děti se SVP mají na základě § 16 školského zákona právní nárok na bezplatné poskytování podpůrných opatření školou a školským zařízením.

Podpůrná opatření jsou nezbytné úpravy ve vzdělávání a školských službách odpovídající zdravotnímu stavu, kulturnímu prostředí nebo jiným životním podmínkám. Spočívají mj. v poradenské pomoci školy a školského poradenského zařízení, úpravě organizace, obsahu, hodnocení, forem a metod vzdělávání a školských služeb, včetně předmětu speciálně pedagogické péče a pedagogické intervence, v úpravě očekávaných výstupů vzdělávání, v použití kompenzačních pomůcek, speciálních učebnic a speciálních učebních pomůcek, ve využití asistenta pedagoga či dalšího pedagogického pracovníka, tlumočníka nebo přepisovatele pro neslyšící.

Z povahy podpůrných opatření přitom vyplývá, že většinu z nich lze poskytovat i v obdobích, na která odkazuje předmětné ustanovení návrhu zákona. Právní nárok dětí se SVP na poskytování podpůrných opatření trvá i v době distanční domácí výuky. V praxi však přesto řada dětí a rodin zůstala po celou dobu nouzového stavu zcela bez přiznané podpory, a některé dokonce bez komunikace se školou. Přiznaná podpůrná opatření nebyla poskytována vůbec nebo jen ve velmi omezeném rozsahu. Je proto nezbytně nutné v kritických obdobích děti se SVP a jejich rodiny při distančním vzdělávání podpořit a zachovat kontinuitu v poskytování podpůrných opatření dětem se SVP, a nikoliv je a jejich rodiny ponechat ve vzdělávání osamocené a bez jejich nárokové podpory tak, jako se často v praxi dělo.

Děti se speciálními vzdělávacími potřebami mají podle § 16 školského zákona právní nárok také na poskytování poradenských služeb školskými poradenskými zařízeními, tedy pedagogicko-psychologickými poradnami a speciálně pedagogickými centry. Všechna poradenská zařízení však v době nouzového stavu fungovala pouze ve velmi omezeném a distančním režimu. Rodiče byli především v nejistotě ohledně získání doporučení ke vzdělávání dítěte se SVP na další období. Problém byl také u dětí se SVP, které ještě doporučení ke vzdělávání neměly. Typicky u prvňáčků, u dětí s odklady školní docházky nebo také u dětí nadaných, které plánovaly do školy nastoupit předčasně. Je proto nezbytně nutné umožnit v krizových situacích také kontinuitu poradenské činnosti i v krizových situacích, samozřejmě za dodržení adekvátních bezpečnostních opatření. Výhodou poradenské práce je její individuální povaha, neboť se v rámci ní na rozdíl od školy setkává pouze omezený počet osob, poradenský pracovník, dítě a jeho zákonný zástupce.

Uzákonění povinného distančního vzdělávání je jistě odůvodněné a potřebné, stále však schází adresná úprava reflektující různorodé životní podmínky a zohledňující různé speciální vzdělávací potřeby dětí. Tyto zvláště zranitelné děti a jejich rodiny by měly mít ze strany systému zvláštní pozornost a podporu.

Ministerstvo školství by prostředky na podporu distančního vzdělávání mělo rozdělovat více adresně směrem ke skutečně potřebným školám a dětem, v návaznosti na skutečné potřeby z praxe. Ministerstvo školství by dále mělo k ustanovení upravujícímu vzdělávání distančním způsobem co nejrychleji dopracovat vyhlášku, která jednoznačně upraví jeho pravidla a upřesní výklad. Například ustanovení o vzdělávání podle RVP a ŠVP v míře odpovídající okolnostem jistě umožňuje řadu odlišných výkladů a přístupů. Stanovit by dále měla mimo jiné zejména podobu podpory pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami, které mají na základě školského zákona právní nárok na poskytování podpůrných opatření. Nezbytné je pro tyto děti zachovat kontinuitu v poskytování podpůrných opatření ve všech případech, kdy to jejich povaha umožňuje a je-li to s ohledem na situaci možné. Řada podpůrných opatření se dá případně poskytovat také dálkově.