Hned s prvním školním dnem přišlo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) s návrhem na změny vyhlášky o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných1). V době, kdy má školství za sebou výjimečně náročný půlrok a obdobně náročné období ještě před sebou, přichází MŠMT bez předchozí analýzy potřeb, odborné diskuse a informování dotčených stran s velmi radikálními změnami v systémové podpoře vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami i pedagogických pracovníků a škol, kteří je v praxi dnes a denně vzdělávají.
Omezování podpůrných opatření není správnou cestou
Mgr.
Lenka
Hečková
Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání
Proti návrhu na novelizaci vyhlášky, který je pro inkluzi v současné podobě likvidační, se zvedla solidární vlna odporu ze strany desítek různých aktérů vzdělávání, odborných asociací a platforem, rodičovských a pacientských organizací, zástupců akademické obce, politiků i občanů. Poslanecký podvýbor pro regionální školství a následně školský výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR2) přijaly usnesení, v němž žádají ministra školství, aby aktuální návrh vyhlášky stáhl a přepracoval na základě komplexní analýzy současného stavu a potřeb z praxe a aby nová verze nadále naplňovala princip podpory na základě individuálních potřeb dětí. Nyní všichni s obavami čekáme, s jakým dalším návrhem MŠMT přijde. Řada zástupců MŠMT opakovaně nabízí odbornou spolupráci, zatím ale bez odezvy.
Podstata navrhovaných změn
Kritizovaný návrh vyhlášky omezuje školským zákonem garantovaný nárok dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami (dále jen „žáci se SVP“) na nezbytnou individualizovanou podporu při vzdělávání, a to diskriminačním způsobem, vylučujícím z podpory plošně celé skupiny žáků jen na základě druhu jejich znevýhodnění. Zásadní podpůrná opatření spočívající ve speciálně pedagogické intervenci a využití asistenta pedagoga mají být poskytována jen některým žákům se SVP, a to podle jejich diagnózy, nikoliv na základě individuálního posouzení jejich vzdělávacích potřeb, jak stanoví platný školský zákon3). Návrh dále omezuje poskytování podpůrných opatření v určitých školách a ruší pedagogickou intervenci jako podpůrné opatření, o kterém rozhodují školská poradenská zařízení (ŠPZ), i jeho financování jako podpůrného opatření s normovanou finanční náročností. Konkrétně se jedná o následující změny:
1.
Na podporu asistenta pedagoga by měli mít podle návrhu nárok jen žáci s mentálním, zrakovým a sluchovým postižením, závažnými vývojovými poruchami chování, kombinovaným postižením a autismem. O nárok na podporu asistenta pedagoga by tak měli přijít všichni ostatní žáci se SVP, kteří ji v aktuální praxi standardně využívají a nezbytně potřebují k naplnění svých vzdělávacích možností. Jedná se například o žáky s tělesným postižením, chronickým onemocněním, závažnými vadami řeči a specifickými poruchami učení (SPU), žáky s narušenou komunikační schopností, žáky ze sociálně znevýhodněného prostředí nebo žáky s potřebou jazykové podpory (typicky žáci s odlišným mateřským jazykem). To by mělo negativní vliv na jejich vzdělávání, ale i na práci učitele ve třídě, který by neměl ve vzdělávání heterogenního kolektivu adekvátní podporu.
2.
Předmět speciálně pedagogické péče by měl být poskytován opět na diagnostickém principu jen žákům s určitým znevýhodněním, konkrétně žákům se zrakovým nebo sluchovým postižením, se závažnými vadami řeči nebo závažnými specifickými poruchami učení. O pravidelnou podporu poskytovanou speciálním pedagogem by tak podle návrhu měli přijít například žáci s mentálním a tělesným postižením, autismem a závažnými poruchami chování, přestože tito žáci pro úspěšné vzdělávání nezbytně potřebují nácvik a rozvoj specifických a kognitivních schopností a reedukaci funkcí oslabených v důsledku svého hendikepu.
3.
Návrh dále stanoví, že podpůrné opaření asistenta pedagoga nebude nadále možné využívat v základních uměleckých a vyšších odborných školách. Tato změna by značně omezila, respektive znemožnila vzdělávání žáků s těžším zdravotním postižením v těchto typech škol, jejich účast na uměleckém a vyšším odborném vzdělávání a jejich možnost rozvíjet své talenty na rovnoprávném základě spolu s ostatními. Školský zákon přitom žákům se SVP garantuje nárok na poskytování podpůrných opatření ve všech typech škol a školských zařízení.
4.
Návrh novely vyhlášky spolu s novelizací nařízení vlády o rozsahu přímé činnosti pedagogických pracovníků4) dále vyřazuje ze systému financování podpůrných opatření pedagogickou intervencia zařazuje ji mezi podpůrná opatření poskytovaná školou v prvním stupni jen na základě vlastního vyhodnocení potřeb žáka a bez normované finanční náročnosti. Jedná se přitom o nejčastěji využívané podpůrné opatření, jak vyplývá z důvodové zprávy k návrhu, podle níž bylo v roce 2019 ve školách realizováno 23 133 pedagogických intervencí. Platným zněním vyhlášky je aktuálně stanovena týdenní hodinová dotace pedagogické intervence dle závažnosti speciálních vzdělávacích potřeb žáků na jedu až tři hodiny týdně.
Navrhovaná úprava žádnou dotaci pedagogické intervence nestanoví, dokonce ani negarantuje, že bude vůbec realizována, a ponechává rozhodování o její realizaci zcela v kompetenci každé školy. Učitelé by měli pedagogické intervence nově vykonávat primárně v rámci svého úvazku a mimo systém právně závazných doporučení ŠPZ. Nedostatečná podpora v rámci pedagogické intervence by měla v praxi zásadní dopady především na žáky ze sociálně znevýhodněného prostředí, zejména na romské žáky ze sociálně vyloučených lokalit, u kterých se jedná o hojně využívané podpůrné opatření, kompenzující nedostatečnou podporu v rodinném prostředí, ale také na všechny ostatní žáky se SVP, kteří ji využívají k naplnění a rozvoji svého vzdělávacího potenciálu, mimo jiné například i na žáky nadané.
Vzhledem k tomu, že český vzdělávací systém trpí výraznými nerovnostmi v řadě úrovní, se lze odůvodněně obávat, že se přístup k poskytování pedagogické intervence bude v jednotlivých školách výrazně lišit, a dále se tak budou prohlubovat již stávající nerovnosti mezi dětmi a kvalitou jejich vzdělávání jako veřejné služby.
V čem tkví podstata problému
Návrh je likvidační pro společné vzdělávání v aktuální podobě. V současné době se v českých školách vzdělává přes 178 000 dětí se speciálními vzdělávacími potřebami a všechny mají právní nárok na individualizovanou podporu ve vzdělávání a její financování z veřejných rozpočtů. Plošné omezování poskytování podpůrných opatření dětem na diagnostickém principu a pro určité školy a školská zařízení by v praxi poškodilo zájmy těch nejzranitelnějších – dětí a mladých lidí se SVP, kteří potřebují ve vzdělávání intenzivnější podporu. Negativní vliv by však mělo i na školy a kvalitu vzdělávání obecně. Učitelé, kteří děti se SVP ve školách každý den vzdělávají, by museli na vzdělávání heterogenních kolektivů vynakládat výrazně větší úsilí a bez adekvátní podpory by utrpěla kvalita vzdělávání všech dětí ve třídě.
Návrh je protiprávní, neboť prováděcí předpis nižší právní síly nemůže omezovat práva garantovaná zákonem a mezinárodními úmluvami, kterými je Česká republika vázána. Vyhláška o vzdělávání žáků se SVP je podzákonný právní předpis a jejím účelem je provádět školský zákon, nikoli jakkoli omezovat práva, která zákon garantuje. Právo na podpůrná opatření mají na základě § 16 školského zákona všichni žáci se SVP, kteří je „nezbytně potřebují k naplnění svých vzdělávacích možností nebo k uplatnění nebo užívání svých práv na rovnoprávném základě s ostatními“. Podle školského zákona podpůrná opatření v prvním stupni poskytuje škola na základě vlastního vyhodnocení potřeb žáka, zatímco potřebu podpůrných opatření druhého až pátého stupně u konkrétních žáků určují na základě individuálního posouzení potřeb dítěte odborníci ze ŠPZ. Plošné omezení nároku na podpůrná opatření jen na některé druhy znevýhodnění bez zhodnocení individuálních potřeb jednotlivce a jen pro určité typy škol je se zákonem stanovenou úpravou v zásadním rozporu.
Návrh je diskriminační, neboť v rozporu s antidiskriminačním zákonem5) omezuje podporu dětí se speciálními vzdělávacími potřebami a jejich přístup ke vzdělání primárně na základě jejich znevýhodnění a zdravotního postižení. Z důvodové zprávy k vyhlášce přímo vyplývá, kolik dětí s různými zdravotními hendikepy má přijít o podporu asistenta pedagoga nebo speciálního pedagoga v rámci předmětu speciálně pedagogické péče. Jedná se o tisíce dětí. Další tisíce dětí s různými speciálními vzdělávacími potřebami (např. socioekonomicky znevýhodněné děti, děti s potřebou jazykové podpory atd.), které přijdou o dosavadní podporu, důvodová zpráva ani nezmiňuje a nevyčísluje. Návrh je v rozporu se stěžejní zásadou českého vzdělávacího systému zakotvenou v § 2 školského zákona, upravující rovný přístup ke vzdělávání bez jakékoliv diskriminace.6)
Návrh je v rozporu se Strategií vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+7), jejímž hlavním cílem je snižování nerovností ve vzdělávání. Omezování podpory na diagnostickém principu, v určitých typech škol a vyjmutí pedagogické intervence ze systému doporučování a financování podpůrných opatření má potenciál ještě více prohlubovat nerovnosti ve vzdělávání s konkrétními a celoživotními dopady na nejzranitelnější skupiny dětí.
Návrh byl připraven netransparentním způsobem, bez potřebné analýzy dat, odborné diskuse a skrytě, bez jakékoliv předchozí nebo průběžné komunikace a informování odborné i většinové veřejnosti. Ve veřejné elektronické knihovně legislativního procesu8) se objevil utajeně v meziresortním řízení první školní den, v úterý 1. září 2020, a jednotliví aktéři se o něm dozvídali postupně a náhodou. MŠMT zjevně nemělo v úmyslu odbornou ani většinovou veřejnost informovat a do procesu zásadních změn více zapojit a uvedlo tak rodiče dětí i pedagogy do vážné nejistoty.
Jak dál
Inkluze je proces, na kterém již léta usilovně pracuje řada subjektů a osob napříč státní správou, akademickou sférou, poradenskými pracovišti, školami a nevládním sektorem. Rolí MŠMT je cíleně identifikovat překážky, které brání její dobré implementaci, a systémově a legislativně na ně reagovat. K tomu je však třeba transparentní komunikace s jednotlivými aktéry ve vzdělávání, odborná spolupráce, kvalitní data, kvalitní metodické vedení a funkční individualizovaná podpora. Nepodložené a překotné přijímání zásadních změn a radikální omezování podpory dětem se SVP a školám, které je vzdělávají, motivované zjevně zejména úsporami finančních prostředků, rozhodně není funkčním řešením a v důsledku uškodí všem zúčastněným i celé společnosti.
Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání navrhuje pět kroků k dobré implementaci inkluze v ČR:9)
1.
otevřená komunikace a obnovení nezávislé expertní skupiny, která by fungovala jako transparentní orgán a nezávislá konzultační podpora MŠMT v koncepčním směřování, plánování zásadních systémových změn i legislativních úprav v oblasti inkluze;
2.
identifikace příležitostí na základě nezávislých výzkumů – současné návrhy změn vztahující se k implementaci inkluzivního vzdělávání probíhají nahodile a překotně, nejsou podloženy komplexními daty;
3.
zachování nárokové a individualizované podpory dětí se speciálními vzdělávacími potřebami podle § 16 školského zákona bez jejího omezování na diagnostickém principu;
4.
kvalitní metodické vedení ŠPZ ze strany MŠMT, jednotná metodika ke stanovování podpůrných opatření, posílení kapacit poradenských zařízení, vybavenost pracovišť moderními diagnostickými nástroji a odbřemenění v oblasti administrativní zátěže;
5.
posilování spolupráce škol se zdravotními a sociálními službami, aby školy nezůstávaly v podpoře a vzdělávání dětí se SVP osamocené a jejich pedagogičtí pracovníci nebyli přetížení; klíčovým faktorem je častá absence kvalitní profesní podpory a chybějící spolupráce s dalšími službami ze sociálního a zdravotního sektoru, které by školy a pedagogy podpořily při práci s dětmi se SVP.
1) Vyhláška č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných.
2) Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu.
3) Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).
4) Nařízení vlády č. 75/2005 Sb., o stanovení rozsahu přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé speciálně pedagogické a přímé pedagogicko-psychologické činnosti pedagogických pracovníků.
5) Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací (antidiskriminační zákon).
6) § 2 odst. 1 písm. a) školského zákona: „Vzdělávání je založeno na zásadách rovného přístupu každého státního občana České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie ke vzdělávání bez jakékoli diskriminace z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, víry a náboženství, národnosti, etnického nebo sociálního původu, majetku, rodu a zdravotního stavu nebo jiného postavení občana.“
7) Dokument dostupný z: https://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/strategie-2030.
8) Knihovna dostupná z: https://apps.odok.cz/veklep.
9) Dostupné též z: https://cosiv.cz/cs/2020/09/23/pet-kroku-k-dobre-implementaci-inkluze-v-cr/.