Dobré vztahy jako základ

To, že jsou vztahy pro všechny z nás zásadně důležité, dokazuje nejdelší výzkum lidského štěstí. Vědci z Harvardu v něm téměř 80 let zkoumali životní spokojenost a duševní i fyzické zdraví na vzorku 724 mužů z různého sociálního zázemí a životních podmínek. A co je výsledkem této unikátní studie, která svým rozsahem a délkou v podstatě nemá obdoby? Vlastně zcela jednoduché zjištění: kvalitní vztahy nás udržují šťastnější, zdravější a výkonnější. Ani v prostředí škol by proto péče o dobré vztahy neměla být výjimkou či jakýmsi nadstandardem, ale základní podmínkou, kterou je potřeba vědomě a cíleně naplňovat. Má totiž dalekosáhlé a celoživotní pozitivní dopady.

Dobré vztahy vyučujících a dětí jsou nejen základní podmínkou pro podnětné a bezpečné prostředí ve třídě a škole, ale také podmínkou pro to, aby se dítě vůbec mohlo učit a rozvíjet svůj individuální potenciál. Patří mezi základní lidské potřeby podle známé Maslowovy pyramidy potřeb s přímým dopadem mimo jiné do oblasti vzdělávání dítěte.¹⁾ Aby se dítě mohlo učit a vytvořit si vztah k poznání, musejí být naplněny jeho základní životní potřeby, kterými jsou potřeby fyziologické, potřeba bezpečí, potřeba sounáležitosti, potřeba uznání a potřeba seberealizace. Ty jsou naplněny, pokud je škola prostředím, které dítěti dává jistotu, je strukturované a předvídatelné, nabízí přijetí, uznání a úctu ze strany spolužáků i vyučujících a vytváří vhodné podmínky pro učení všech dětí. I těch dětí, jejichž základní potřeby nejsou naplňovány v prostředí rodiny. Škola je totiž pro děti místem, kde tráví významnou část dne, a také silně formativním prostředím. Zejména pro takto znevýhodněné a ohrožené děti je místem, které jim může významně pomoci saturovat bezpečné prostředí a dobré vztahy, které z domova neznají a doma je nezažívají.

Vztahově bezpečné prostředí startuje u všech dětí vnitřní motivaci a pozitivně podporuje jejich přirozenou schopnost učit se. Ve třídách, kde je dobré vztahové klima, je zároveň kvalitní pracovní klima. Děti vnímají intenzivněji odpovědnost za své učení, a nejsou tak zcela závislé na vnějších pobídkách, jako jsou například známky, odměny či tresty. Děti školu v takovém prostředí vnímají jako smysluplnou, přínosnou a užitečnou součást svého života.

Bezpečné klima je tvořeno nejen faktory fyzikálními, jako je vnější kvalita prostředí, např. velikost třídy, osvětlení, barvy, vybavení, ale hlavně faktory psychosociálními, kde se zásadně promítají vztahy mezi žáky, mezi žáky a učiteli a zprostředkovaně také vztahy mezi samotnými učiteli, mezi učiteli a vedením školy a v neposlední řadě vztahy mezi aktéry vzdělávání a rodiči. Role samotného učitele je pak v tvorbě bezpečného klimatu a podpoře dobrých vztahů ve třídě zásadní. Obdobnou roli zastává též ředitel směrem ke klimatu a vztahům ve škole. V bezpečném klimatu a dobrých vztazích se pracuje lépe nejen učitelům, ale také žákům.²⁾

Pro vytvoření dobrých vztahů ve třídě a škole je nutné nastavit jasná a všem srozumitelná pravidla. Jedná se o systematický proces odpovídající danému prostředí a místní komunitě. Zapojení všech aktérů včetně dětí a rodičů do spolutvorby pravidel je zárukou jejich většinového přijetí i dodržování. Jejich přijetím to však jen začíná. Děti musejí vždy především dobře chápat, proč mají pravidla dodržovat, rozumět jim a vědět, jak je naplňovat. Nelze očekávat, že děti budou pravidla dodržovat, když často ani nevědí, co se po nich chce a jak by se měly správně chovat.

Na systematické práci s pravidly a bezpečným a srozumitelným prostředím ve školách staví také rámec výzkumně ověřených preventivních a intervenčních postupů PBIS (Positive Behavioral Interventions and Supports)³⁾, který do českého prostředí ve spolupráci se zahraničními partnery přináší ČOSIV, jeden z obsahových partnerů Eduzměny. Cílem PBIS je poskytovat žákům potřebnou podporu v oblasti chování, v oblasti sociální, emoční i akademické. PBIS má pozitivní dopad nejen na samotné chování žáků, ale také na jejich vzdělávací výsledky, spokojenost a vztah ke škole. Pozitivní vliv má také na celkové klima a dobré vztahy ve škole.

Rovnocenné a respektující vztahy a bezpečné prostředí ve škole prokazatelně snižují tzv. problémové chování, které má vždy své příčiny. A právě příčiny spojené se školou vycházejí nejčastěji buď z nezvládnutí učiva, nebo ze špatných vztahů s vrstevníky a vyučujícími. Další příčiny jsou pak spojené s rodinným prostředím, vlivy vrstevnických skupin a nepřiměřenými nároky na dítě, kde vztahy také mají zásadní vliv. Učení a chování jsou přitom úzce propojené oblasti. Neřešené problémy v učení vedou k problémům v chování a naopak problémy v chování mají negativní dopad na učení. Dobré vztahy ve škole mají pozitivní dopad také na plnění povinné školní docházky. Jednoduše řečeno, pokud děti chodí do školy rády a bez obav, snižuje se také jejich absence a nemocnost.

Prostředí třídy, která stojí na kvalitních vztazích a funguje jako tým, podporuje společné vzdělávání, soudržnost, sebevědomí a rozvoj kompetencí dětí. Sociální a emoční klima učebního prostředí se zakládá na podpoře demokratických hodnot – prostřednictvím přijetí dětí coby aktivních účastníků při stanovení jasných očekávání, vytváření pravidel a vyvozování důsledků. Učitel navíc v dětech posiluje schopnost samostatné volby a nezávislého fungování v rámci učebního procesu a vytváří situace, kdy žáci mohou pracovat společně, střídat se a navzájem si pomáhat, aby dosáhli pozitivního výsledku.⁴⁾ Každý žák je důležitý, každý má co nabídnout. Děti se učí spolu, prožívají smysluplné vztahy mezi sebou navzájem i s učiteli a zažívají aktivní spolupráci. Učí se toleranci, pomáhají si a mají k sobě důvěru. Také rodiče vnímají dobré vztahy se školou a učiteli a cítí, že jsou ve škole vítaní. Všichni mají oprávněný pocit, že jsou jejich hlasy slyšet. Přirozeně se tak rozvíjejí občanské kompetence dětí a demokratické principy fungování lidského společenství na principu rovných příležitostí.

Kvalita vztahů mezi všemi aktéry vzdělávání a bezpečné klima ve školách a třídách jsou dále klíčové z pohledu naplňování potřeb dětí v oblasti duševního zdraví. Právě děti a dospívající jsou totiž obzvláště zranitelnou skupinu v souvislosti s rozvojem duševních problémů. Výzkumy ukazují, že polovina duševních poruch začíná již ve školním věku – 50 % do 14 let, 75 % do 25 let. K jejich diagnostice však dochází obvykle až později. Podpora duševního zdraví dětí a mladých lidí by se proto měla pro školství stát prioritou. Duševní obtíže totiž zasahují významnou skupinu mladých lidí, odhaduje se až 20 %. Celosvětově se ukazuje, že jeden z pěti mladých lidí v populaci trpí alespoň jedním duševním onemocněním a že zhruba 10 % dětí potřebuje v nějaké formě pedopsychiatrickou péči. Zanedbání duševního zdraví u dětí zvyšuje pravděpodobnost neprospívání ve škole, šikany, užívání návykových látek, sebepoškozování, narušených vztahů a sebevražd. Včasná identifikace duševních obtíží u dětí pak vede ke snížení rizika rozvoje obtíží do závažnější formy a potřeby psychiatrické péče v dospělosti.

Učitel

Žák