Marcela Kašpárková

Mohlo by se zdát, že dnes pedagogové, školní psychologové nebo výchovní poradci řeší se žáky hlavně strach z války na Ukrajině, ale oni často řeší také to, jak se svými svěřenci mluvit o úmrtí spolužáka, učitele anebo někoho z rodičů.

Výzkum neziskové organizace Cesta domů ukázal, že rodiče i učitelé tápou v tom, jak se bavit s dětmi o konci života. Následující text seznamuje s hlavními výsledky a naznačuje možná východiska.

Už tříletý chlapec nebo stejně stará dívka vznášejí po přečtení pohádky otázku, co znamená „Žili spolu až do smrti“, a když je jim to naznačeno, propukají někdy v pláč. Děti školou povinné zpracovávají konec života zase trochu jinak a možná nejhůř se s odchodem ze světa vyrovnávají dospívající. Z výzkumu organizace Cesta domů vyplynulo, že je potřeba, aby se s dětmi o smrti mluvilo, a také to, že by se měli do velké míry zapojit i pedagogové.

Velký slon v malém pokoji, všichni o něm vědí, každému překáží, všichni na slona pořád myslí, ale vůbec se o něm nemluví… Tak začíná kniha Slon u tabule, která má ředitelům škol a učitelům pomoci v tom, jak by měli mluvit s dětmi o konci života. V tom totiž pedagogové velmi často tápou.