doc. PhDr. Irena Smetáčková, Ph.D.

V přechozích číslech jsme podrobněji představily témata sexuality a genderové identity, které mnoho studujících v současnosti řeší. V tomto článku se zaměříme na to, jak tato témata přinášet do výuky. Probereme obecné zásady, kterých bychom se při otevírání LGBT+ témat v hodinách měli držet, uvedeme několik příkladů konkrétních aktivit do hodin a také tipy na organizace, na něž se lze obrátit pro specializované programy.

Přinášíme další článek, který se zabývá LGBT+ tématy v kontextu školního vzdělávání. Tentokrát se zaměříme na studující, kteří řeší svoji genderovou identitu a/nebo své genderové projevy, a školy stojící před rozhodnutím, jak reagovat. Trans studující by měli dostat ve školách podporu a měli by se cítit v bezpečí. Zajištění bezpečí a respektu však může někdy být obtížné, jak ukazuje následující příběh.

V dospívání se přirozeně objevuje potřeba prozkoumávat vlastní identitu, a to i z hlediska genderu a sexuality. Dospívající prožívají nové pocity, mění se jejich tělo, objevují se sexuální potřeby, jsou vystaveni novým typům pobídek a hodnocení z okolí – to vše vyvolává řadu otázek. Ty jsou někdy prožívány s radostnou zvědavostí, někdy naopak s obavami až úzkostí.

Patříte mezi vyučující, kteří registrují větší výskyt LGBT+ témat ve škole? Máte ve svých třídách studující, kteří se hlásí k ne-heterosexuální sexuální orientaci nebo menšinové genderové identitě? Naše zkušenosti ukazují, že podle mnoha vyučujících těchto studentů a studentek přibývá. Téma se objevuje stále častěji v politických a kulturních debatách, v médiích a ve veřejném diskurzu. Je tedy logické, že se musí řešit také ve školách, a to buď v souvislosti s identitou samotných studujících, nebo jako téma do výuky, o kterém studující chtějí mluvit.

Ve škole je nutné, aby spolu vyučující dobře komunikovali a aby byli schopni reflektovat vlastní práci. K rozvoji obojího přispívá kolegiální sdílení profesních zkušeností. Jedná se například o supervizi či intervizi. Řešíte, jaké kolegiální sdílení do vaší školy zavést a jak postupovat? Pomůckou pro vás může být metodika či další výstupy našeho projektu.

Jarní uzavření škol v důsledku pandemie covidu-19 bylo jedinečnou zkušeností pro rodiče i vyučující. Všichni byli uzavřením škol překvapeni. Ani rodiny, ani školy nebyly na distanční výuku připraveny. Existovaly proto velké rozdíly v tom, jak konkrétní školy a rodiny reagovaly, jak postupovaly a jak ve výsledku situaci zvládly.

Supervize je pojem, který se v posledních letech ve školním prostředí objevuje čím dál častěji. Školy se s ním setkávají například v tzv. šablonách, jejichž prostřednictvím mohou žádat o finanční podporu pro zavedení supervizí. Bohužel se ale stále nejedná o zcela známý a rozšířený pojem, u něhož by si vyučující byli jisti jeho významem, a měli s ním dokonce profesní zkušenost. Supervize je modelem individuálního nebo skupinového sdílení profesních zkušeností, které slouží k profesnímu rozvoji. Provádí ji školený supervizor, který do školy přichází jako externista. Právě nutnost otevřít se „cizinci“ může být na některých školách zdrojem nedůvěry a obav. Cílem tohoto článku je proto představit supervizi jako užitečný nástroj, a to právě z perspektivy samotných supervizorů, kteří do škol vstupují.

Školněpsychologické pozice nejsou v českém vzdělávacím systému novinkou. Ačkoliv se většina odborné i laické veřejnosti shoduje, že jejich potřebnost je velká, a dokonce roste, školní realita tomu příliš neodpovídá. Škol, které školní psychology a psycholožky mají, pořád není většina. Brání tomu především ekonomické důvody, ale mnohdy i nedostatek lidí, kteří by jako školní psychologové či psycholožky mohli a chtěli pracovat, a rovněž stanovisko vedení některých škol, že nevidí v psychologických službách smysl.