Ve škole je nutné, aby spolu vyučující dobře komunikovali a aby byli schopni reflektovat vlastní práci. K rozvoji obojího přispívá kolegiální sdílení profesních zkušeností. Jedná se například o supervizi či intervizi. Řešíte, jaké kolegiální sdílení do vaší školy zavést a jak postupovat? Pomůckou pro vás může být metodika či další výstupy našeho projektu.
Škola jako organismus
Škola je organismus. A každý organismus je systém, v němž jednotlivé prvky mají své funkce a vzájemně na sobě závisí. Aby školní vzdělávání bylo efektivní, je nutná komunikace a spolupráce mezi jednotlivými vyučujícími. Pokud chybí, je škola jako holubník, ve kterém se netáhne za jeden provaz. Pro studující to přináší mnoho nejasností do požadavkůa pravidel vyžadovaných vyučujícími a ani pro vyučující nebývá příjemné pracovat v takovém prostředí, a to nejen kvůli méně příjemnému klimatu a chladným vztahům, ale také proto, že mají více práce i více stresu.
Pokud vyučující komunikují a spolupracují, mohou si práci lépe rozdělit, pomoci si, informovat se… Nový formulář, drzý žák, konflikty s rodiči, demotivovaná třída – to vše lze řešit snadněji a rychleji, když se vyučující mohou o postupu poradit s ostatními, kteří už možná podobné situace zažili. Díky tomu, že se v učitelském sboru komunikuje a spolupracuje, šetří jednotliví vyučující čas a nervy.
Dobrá komunikace a spolupráce nejsou samozřejmost
Jak lze takového stavu v učitelském týmu dosáhnout? Jedná se o mozaiku mnoha dílčích faktorů, z nichž vyzdvihujeme následující čtyři:
*
konkrétní složení osobností;
*
vedení a řízení školy;
*
kultura školy;
*
množství a druhy příležitostí ke komunikaci mezi vyučujícími.
V tomto článku věnujeme pozornost poslednímu z uvedených faktorů.
Efektivní komunikaci a spolupráci v učitelském týmu nelze vytvořit bez toho, že by se vyučující znali, stýkali se a mluvili spolu. Psychologie říká, že aby vznikl mezi lidmi vztah, musí se potkávat a musí si být podobní. Podobnost se stvrzujei vytváří tím, že spolu lidé tráví čas při společných aktivitách. Ve škole to znamená, že se vyučující setkávají v kabinetě, na obědě, na poradách, po práci. Mluví přitom o soukromýchi pracovních tématech.
Setkávání – na volejbale, nebona supervizi?
Ve výzkumech katedry psychologie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy se opakovaně zabýváme tím, jak vyučující prožívají náročnost učitelství a jak je v tom ovlivňují vztahy v učitelském sboru. Z našich i zahraničních výsledků je zřejmé, že existuje mnoho různých typů učitelských setkávání.A některá z nich lépe posilují komunikaci a spolupráci.
Učitelská setkávání lze nahlížet ze dvou hledisek:
1) kdo a proč se setkává?
2) kdy a jak se setkává?
Odpovědí na první otázku je rozlišení kamarádských a kolegiálních setkání. Vyučující z jedné školy pro sebe jsou kolegy, ale někteří se navíc také považují za kamarády. Pokud se setkávají pouze kamarádi, je to pro ně lidsky příjemné, ale na fungování školy jako celku se to obvykle neprojeví. Na profesní fungování má naopak větší vliv to, když se setkávají kolegové. Nejsou si nutně lidsky blízcí, ale mají společná pracovní témata.
Při odpovídání na druhou otázku (kdy a jak se vyučující setkávají) se ukáže, že setkávání jsou organizována neformálně, nebo formálně. Neformální setkávání vznikají spontánně nebo jsou iniciována jednotlivými vyučujícími a nepodléhají žádným pravidlům. Obvykle se neformální setkávání prolínají s osobními, kamarádskými vztahy. Naopak formální setkávání jsou organizována zvnějšku, je předem dán jejich cíl, čas, struktura a pravidla. Účast nepodléhá jen osobním vazbám, ale spíše pracovním pozicím. Formální setkávání tak přivedou k jednomu stolu všechny ty, které spojují určitá témata. Aby setkání napomáhala posílení komunikace a spolupráce, je důležité, aby dávala prostor pro sdílení profesních zkušeností mezi kolegy.
Kolegiální sdílení – forma profesního rozvoje
Co je kolegiální sdílení profesních zkušeností? Jedná seo opakovaná formálně organizovaná setkávání, během kterých vyučující svým kolegům a kolegyním vypráví o subjektivně významných pracovních událostech, ti jim aktivně naslouchají a popisované události citlivě a nehodnotícím způsobem komentují. Kolegiální sdílení může probíhat ve formě supervize, intervize či mentoringu a může využívat například techniku balintovských skupin či Wandy.
Cílem kolegiálního sdílení je zlepšení profesních kompetencí jednotlivců i celého učitelského sboru. Jedná se tedyo součást profesního rozvoje. Je proto důležité kolegiální sdílení ve škole nabízet. Řada zahraničních výzkumů ukazuje, že školy, které kolegiální sdílení realizují, se vyznačují vyšší profesionalitou vyučujících, silnějším stmelením učitelského týmu, menší mírou stresu a vyšší profesní spokojeností. Také náš výzkum učitelského vyhoření prokázal, že vyučující ze škol, které provozují supervizi, vykazovali nižší projevy vyhoření.
Jak zavést kolegiální sdílení?
V aktuálním výzkumu „Učitelská supervize – prevence syndromu vyhoření“, který realizujeme za finanční podpory Technologické agentury ČR, jsme se věnovali mapování zkušeností ze škol, které kolegiální sdílení dlouhodobě používají či nově zavádějí. Potvrdilo se, že ve většině škol bylo vnímáno jako přínosné. Zásadní vliv však mělo to, jakým způsobem o kolegiálním sdílení uvažovali ředitelé a ředitelky škol, jak o něm komunikovali s učitelským sborem a jak jej organizovali.
Každá škola je jiná – má své potřeby a podmínky. Vedení školy je zná a mělo by s ohledem na ně volit vhodný typ kolegiálního sdílení. Pro některé školy je lepší supervize (s externistou), pro jiné intervize (s člověkem „zevnitř“). Některé školy vyžadují silně strukturovaný postup (pak se hodí balintovské skupiny). V některých školách je možné zavést sdílení povinně, jinde musí být dobrovolné. V některých školách se může ředitel/ředitelka setkávání účastnit, jinde by to vedlo k umlčení učitelů a učitelek…
Aby se vedení školy mohlo v dostupných typech kolegiálního sdílení zorientovat, připravili jsme v projektu metodiku pro výběr a zavádění technik kolegiálního sdílení do škol. Jedná se o stručný, přehledně strukturovaný text, který vysvětluje obecné principy kolegiálního sdílení, ukazuje základní postupy a techniky a nabízí seznam otázek, jež mohou pomoci vedení škol při výběru nejlepšího typu kolegiálního sdílení pro jejich učitelský sbor. To vše je navíc doprovázeno příklady výpovědí z konkrétních škol, s nimiž jsme ve výzkumu pracovali.
Metodika je k dispozici na webových stránkách www.ucitelskevyhoreni.cz, kde jsou zároveň představeny i další užitečné výstupy – animované video o supervizi, videorozhovoro jednotlivých typech kolegiálního sdílení, odkazy na články a knihu.
Odkaz na metodiku:https://pages.pedf.cuni.cz/vyzkumvyhoreni/files/2021/06/TEKOS_METODIKA_final-1.pdf
.