Kateřina Lánská

„PBIS není uceleným balíčkem, programem ani předem definovanými osnovami. Je to komplexní rámec pro systematické řešení problémů,“ říká Tim Lewis, ředitel Centra pozitivní podpory PBIS. Spolu se svými kolegy z mezinárodní platformy SMHILE1) navštívil na přelomu dubna a května Prahu. Na konferenci, u kulatého stolu a při dalších setkáních s odbornou veřejností představili poznatky a postupy v oblasti podpory duševního zdraví a bezpečného prostředí ve školách – příklady dobré praxe ze zahraničních výzkumně ověřených přístupů.

Přinášíme rozhovor s Evou Koželuhovou, která je autorkou metodiky socioemočního učení pro mateřské školy, která vyšla pod názvem Poznáváme sebe a druhé1) . Ta je zaměřena na rozvoj sebepoznání, empatie, spolupráce i schopnosti zvládat náročné situace u dětí předškolního věku. Je rozdělena do sedmi tematických okruhů a je provázána s výsledky učení vztahujícími se k novému Rámcovému vzdělávacímu programu pro předškolní vzdělávání (RVP PV). Od září 2025 bude probíhat pilotní ověřování metodiky ve vybraných mateřských školách.

Když se řekne ohrožené dítě, většina z nás si možná představí dítě z chudé rodiny, které bydlí s rodiči na ubytovně nebo v azylovém domě, rodiče nemají zaměstnání, a možná se dokonce některý z nich potýká se závislostí na alkoholu. Jenže tato představa je mylná, ohrožené dítě totiž může vyrůstat i v rodině inženýrů s velmi dobrým finančním zázemím. Ověřte si, zda poznáte ohrožené dítě ve škole.

Když dítě začne opakovaně vynechávat hodiny klavíru, chodí do hodin výtvarné tvorby často unavené nebo je dlouhodobě patrná změna v jeho chování, nemusí jít jen o běžnou ztrátu motivace. Pedagogové základních uměleckých škol mají díky individuální výuce jedinečnou příležitost zachytit změny v chování žáků, které mohou signalizovat závažnější problémy. Pro včasnou identifikaci ohrožení dítěte a nastavení účinné podpory mohou nyní využít nový metodický nástroj – Kartu KID.

Příběh dvou holčiček z mateřské školy začal nenápadně. První varovné signály zachytila jedna z maminek, která shodou okolností pracovala jako sociální pracovnice a jejíž dcera navštěvovala stejné předškolní zařízení. Zanedbanost oblečení dětí, problémy s hygienou a opakované prosby otce na sociálních sítích o základní vybavení pro děti naznačovaly, že něco není v pořádku. Přestože první pokusy o navázání spolupráce s rodinou selhaly a nabízená pomoc byla odmítána, vytrvalá pozornost pedagogického personálu a mezioborová spolupráce nakonec vedly k odhalení mnohem závažnější situace – násilí páchaného na dětech i jejich matce.

Odhaduje se, že v České republice žije kolem 300 tisíc dětí, které by mohly patřit do kategorie ohrožených dětí. Ve Zprávě o stavu péče o ohrožené děti v ČR v roce 20231) to uvedla Iniciativa 8000důvodů ve spolupráci s MŠMT. Podobné odhady počtu dětí, které zažily fyzické či psychické týrání, sexuální zneužívání nebo zanedbávání, přinesla i Studie negativních zážitků z dětství (ACE) v České republice2) z roku 2017. Odhadované počty prevalence násilí páchaného na dětech však neodpovídají skutečně zjištěným případům uváděným v oficiálních statistikách, podle kterých se nám daří zachytit pouze zlomek ohrožených dětí.

Pětina plně organizovaných základních škol nemá ve svých lavicích ani jednoho nadaného nebo mimořádně nadaného žáka. U škol jen s prvním stupněm jich je takových celá polovina. Tato zjištění uvádí Česká školní inspekce v tematické zprávě z roku 2022, která se věnuje nadaným a mimořádně nadaným žákům a jejich podpoře v základních a středních školách. Taková zjištění nejenže odporují intuici, ale jsou v rozporu i s odbornými odhady, které uvádějí, že v populaci je podíl nadaných kolem 10–15 % (někteří autoři uvádějí až 20 %) a mimořádně nadaných lidí jsou 2–3 %. Jak je možné, že je nevidíme v našich školách?

Kde začíná a kde končí sociální role školy a proč by vůbec měla škola takovou roli přijímat? Tomu se věnovala jedna z analýz Auditu vzdělávacího systému ČR za rok 2023, kterou odborné i laické veřejnosti nabízí každoročně organizace EDUin.

První třídu základní školy u nás každoročně opakuje zhruba každé sté dítě. Nejvíce propadajících prvňáčků chodí do škol v Ústeckém a Moravskoslezském kraji, vyšší čísla mívá také Středočeský kraj. Ve stejných regionech, ale nejen v nich, můžeme vidět na druhou stranu i nejvyšší počty odkladů školní docházky u předškoláků. Podle dat České školní inspekce má deset ze čtrnácti krajů alespoň jeden okres, kde míra odkladů dosahuje až 30 % populačního ročníku. Průměrně získá odklad školní docházky pětina dětí každý rok.

Po měsících koronavirové krize se postupně opět začínají otevírat základní a střední školy. Náhlý přechod všech škol na distanční vzdělávání ukázal na rozdíly mezi jednotlivými školami i mezi přístupem jednotlivých učitelů v rámci samotných škol. Během těchto prvních dvou měsíců proběhlo hned několik šetření, která se zaměřila na to, do jaké míry sociální zázemí rodiny na jedné straně a schopnost učitelů přejít na online výuku a být v komunikaci se žáky na druhé straně ovlivňuje riziko prohloubení vzdělávacích nerovností.

Po dvou měsících koronavirové krize se postupně opět začínají otevírat základní a střední školy. Náhlý přechod všech škol na distanční vzdělávání ukázal na rozdíly mezi jednotlivými školami i mezi přístupem jednotlivých učitelů v rámci samotných škol. Během těchto prvních dvou měsíců proběhlo hned několik šetření, která se zaměřila na to, do jaké míry sociální zázemí rodiny na jedné straně a schopnost učitelů přejít na online výuku a být v komunikaci se žáky na druhé straně ovlivňuje riziko prohloubení vzdělávacích nerovností.

Od zavedení povinného předškolního ročníku uběhl jeden rok. Jaké jsou jeho dopady a podařilo se přivést do mateřských škol všechny předškolní děti?

Když se řekne sociálně znevýhodněné dítě, odpoví většina učitelek z mateřských škol, že to je dítě z chudé romské rodiny, jehož rodiče nemají o vzdělání zájem. Tato informace vyplynula z průzkumu, který byl v roce 2013 proveden ve 131 mateřských školách po celé České republice. Je na ní zajímavá především jedna věc – jak jednoduchá se zdá být odpověď.

V červnu vyšlo pilotní číslo bulletinu „Rodičák“. Zpravodaj je primárně součástí značky Rodiče vítáni, za kterou stojí EDUin, o. p. s., ale je určen všem rodičům, kteří se zajímají o vzdělávání svých dětí. V každém čísle bychom je rádi seznámili s jedním tématem z oblasti formálního či neformálního vzdělávání. Vítáme jakékoli náměty a připomínky.