doc. PhDr. Lenka Krejčová, Ph.D.

Jak přenést výsledky z psychologického a pedagogického výzkumu do praxe škol? K čemu mohou být užitečné laboratorní školy? Anebo jak se žáky ve škole hovořit o hodnotách? Jak hodnoty školy i osobní hodnoty začlenit do školní každodennosti? To jsou jen některá témata, o nichž jsme si povídaly s Pascale Haag, zakladatelkou jediné laboratorní školy ve Francii. V České republice máme takové školy dvě a jsme rádi, že vazby se zahraničními laboratorními školami stále rostou. Vždy je radost sdílet zkušenosti mezi školami, o to více obohacující je sdílet se školami v zahraničí, podívat se občas za humna, nepodléhat pocitu, že už vše děláme a umíme.

Potřebují poradci při své práci „vercajk“? Může se hodit, když se věnujete kariérovému poradenství. Nejde ale o brašnu s nářadím, nýbrž o Vercajk kariérového poradce (autorky D. Madziová, J. Kolářová, N. Jakobová, L. Krejčová, M. Vosmíková) – publikaci, která v listopadu vyšla v Centru kompetencí a je věnována právě kariérovým poradcům a poradkyním, kteří se této oblasti věnují ve středních školách.

Dr. Beno Schraepen se snaží svými projekty již desítky let prokázat smysluplnost inkluze, a to nejen na své domovské univerzitě v Antverpách (Belgie), ale i při spolupráci s kolegy z evropských zemí a Latinské Ameriky. Také na Českou republiku má vazby díky mezinárodnímu projektu Erasmus+. Vnímá inkluzi velmi komplexně a v rozhovoru nabízí široké spektrum pohledů, které přinášejí pochopení i zamyšlení a zneklidnění. Překvapivě nalezneme mnoho paralel mezi inkluzivním vzdělávání v Belgii a v České republice.

Ve školství často slýcháme, co je zapotřebí změnit, vylepšit, dělat více, nebo naopak nedělat. Učitelé velmi často popisují pocit zahlcení, ptají se, kdy mají ještě tohle či tamto stíhat.

Když se na začátku školní docházky objeví výukové trable, znamená to pro děti i jejich rodiče velkou zátěž. Děti sotva přišly do školy, vytvářejí si základní studijní návyky, zvykají si na to, co se po nich při učení vyžaduje, jejich okolí jim dává najevo všemožná očekávání ohledně osvojení čtení, psaní a počítání. A náhle se učení nedaří, vyžaduje čas, energii, intenzivní nácvik. Příčin takových obtíží může být celá řada, důsledek bývá často jeden – žáci ztrácejí chuť do učení, začínají být demotivovaní. Přitom jsou úplně na začátku své školní kariéry, čeká je mnoho let studia, jejich okolí mnohdy registruje jejich silné stránky a potenciál, který je však nyní značně ohrožen školními nezdary. Je proto nezbytné co nejrychleji zahájit efektivní intervence. Na takovou situaci reaguje mezinárodní projekt CoTIC (Collaborative Teaching in the Inclusive Classroom), který představíme v následujícím textu.

V lednovém čísle časopisu Školní poradenství v praxi vyšlo odborné sdělení, které prezentovalo výsledky výzkumu mezi žáky po odkladu školní docházky (Štefánková, Bílková a Páchová, 2023). Autorky sledovaly školní úspěšnost i celkový vývoj žáků ve druhých a třetích třídách a v některých vzdělávacích oblastech konstatovaly přetrvávající obtíže navzdory odkladu. Jednalo se o závěry, které zkušenosti z praxe často potvrzují. Ve shodě s autorkami lednového článku je třeba konstatovat, že pro mnohé děti samotné odložení školní docházky o rok nic nevyřeší. Klíčová je systematická podpora školních dovedností a někdy také dalších psychických procesů, které tvoří východiska pro zvládání nároků školy – sociálních, emocionálních i kognitivních. V následujícím článku představujeme mezinárodní projekt, který nabízí náměty i konkrétní materiály pro žáky, kteří potřebují intenzivnější podporu na počátku školní docházky.

DYS-centrum® Praha, z. ú., je již druhým rokem zapojené do mezinárodního projektu „Additional support and Mediated learning in Inclusive education – ASUMIE“. Jak už z názvu plyne, výstupy projektu si kladou za cíl podpořit inkluzivní vzdělávání. Přidanou hodnotou mezinárodních projektů je možnost sdílet zkušenosti s partnery z různých zemí Evropy. Zeptali jsme se proto některých z nich, jak funguje inkluze u nich, čím bychom se mohli inspirovat.

Dorka Madziová patří do nevelké komunity tuzemských kariérových poradců, kteří se snaží tvořit a propagovat inovativní postupy kariérového poradenství, kariérového vzdělávání i kariérového rozvoje. Spolupracuje s mnoha středními školami, vede kurzy pro školní poradenské pracovníky, ale nabízí také poradenství školním třídám i konkrétním studentům. V souladu s principy moderního kariérového poradenství i sama pro sebe hledá stále příležitosti pro další profesní rozvoj. Vyzpovídali jsme ji po studijních cestách ve Švédsku a Finsku, odkud přivezla mnoho inspirativních zážitků.

Otázku uvedenou v názvu tohoto článku jsme slýchali od dětí pokaždé, když jsme se s nimi viděli. Byli to žáci první a druhé třídy, kteří se na konci školního roku stále potýkali s osvojováním čtenářských dovedností. Prostřednictvím hry Karaton jsme tyto dovednosti trénovali. Zatímco při tradičním nácviku čtení je někdy náročné děti přesvědčit, aby se šly věnovat činnosti, která pro ně není snadná, a tak ani příliš populární, při tréninku za užití Karatonu se předbíhaly, kdo bude pracovat dřív.

Když jsem se v říjnu 2004 s panem profesorem Matějčkem loučila, řekl mi, že mě bude teď už sledovat odjinud. Ačkoli na to nevěřím, stejně mám pocit, že mě při...

Patrik Buday zažil v dětství několik forem náhradní rodinné péče. Dnes pracuje s dětmi ve škole i v neziskové organizaci. Pro ty, které se nacházejí v podobné situaci jako byl kdysi on, hledá podporu ještě intenzivněji. Přednáší v dětských domovech, má pro děti z domovů vyhrazená místa v kroužcích, které organizuje, plánuje iniciativu „Hrdinové jako ty“. Rozhovorem s Patrikem pokračujeme v sérii příspěvků od dospělých, kteří kdysi patřili do kategorie žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. A mají tak poradenským pracovníkům rozhodně co říct.

V jarních měsících každého školního roku začínají prvňáci u nás ve škole tvořit své první projekty, které se postupně stávají nedílnou součástí jejich učení. Obvykle bezprostředně navazují na měsíční témata, jejichž prostřednictvím probíhá výuka vyučovacího předmětu člověk a jeho svět, později ale tvoří i projekty související s vlastními zájmy a s tématy, která chtějí prozkoumat. Čím jsou starší, tím větší dávku samostatnosti při práci očekáváme. Současně ale víme, že taková situace nenastane ze dne na dne, nepřijde sama. Hledáme různé způsoby, jak dětem ukázat, jak mohou pracovat a tvořit bez přímého vedení dospělým, z vlastní iniciativy.

Když jsou problémy ve školním kolektivu, třída je rozklížená, mezi dětmi nehezké chování a tak, na koho se prosím může učitel/ředitel nejlépe obrátit? Myslím, na jaké organizace, společnosti a tak, které pracují s třídními kolektivy: sociometrie, hry na stmelení kolektivu atd. A kdo to kdyžtak platí?

V březnovém čísle vyšlo zamyšlení Dáši Rýdlové, ve kterém vzpomínala na svá školní léta. To nás inspirovalo k seriálu rozhovorů s dospělými, kteří jako žáci patřili do kategorie „žáci se speciálními vzdělávacími potřebami“. Věříme, že jejich postřehy a zkušenosti mohou být užitečné pro učitele, poradenské pracovníky, a především pro dnešní žáky, kteří se potýkají s obdobnými obtížemi, ale ne vždy se umí ozvat a přesně vyjádřit, co potřebují. Na otázky Lenky Krejčové odpovídala Petra Liebová.  

V listopadu 2021 pořádalo Centrum kognitivní edukace – Cogito desátou mezinárodní konferenci o vzdělávání. Čestným hostem této akce byl profesor Lou Falik. Pokud jste někdy drželi v ruce knihu od Reuvena Feuersteina, pak mezi spoluautory vždy figurovalo také jeho jméno. Mnoho let patřil k propagátorům intervenčního programu instrumentálního obohacování i diagnostické baterie dynamického vyšetření LPAD. Jeho víra v potenciál rozvoje každého člověka čiší z veškeré jeho práce. Současně si ale stále více uvědomuje, že chceme-li rozvíjet žáky, musíme rozvíjet prostředí, v němž vyrůstají a učí se. Je nutné přemýšlet o proměnách rodičů, učitelů i školských systémů.

V první polovině tohoto roku, v době, kdy byli naši žáci i klienti převážně zavření doma a učení probíhalo na dálku, jsme v DYS-centru natočili a na YouTube sdíleli „Rozhovor s Broňou“ (Mgr. Bronislavem Sobotkou) – učitelem, který přemýšlí, jak žákům učení zprostředkovat, který věří v potenciál rozvoje svých žáků, který se neustále snaží inovovat své pedagogické postupy ve prospěch svých žáků. Speciální vzdělávací potřeby rozhodně nevnímá jako překážku v učení, ani v osvojování cizích jazyků.

Ve školním roce 2020/2021 se DYS-centrum ®  Praha rozrostlo o novou pobočku. Ve spolupráci se ZŠ Cimburkova a za podpory Městské části Praha 3 vybudovalo centrum čtenářské gramotnosti. V tomto náročném roce jsme dlouho čekali, než budeme moci přivítat první čtenáře. Na konci školního roku se to povedlo a dveře se u nás netrhly. V posledních červnových dnech jsme v centru přivítali více než 250 žáků a jejich učitelů.

Už dlouhé roky si říká DYS-baba. Proč? S dyslexií má Dagmar DYS-baba Rýdlová mnoho společného a současně se na sebe umí podívat s nadhledem i špetkou humoru. Když se objeví na odborných setkáních, vždy přinese nějaký nový nápad, vyzařuje z ní energie a chuť do práce. Nevzdává se. Když přišla epidemie, začala psát haiku a jako již nesčetněkrát kolem sebe soustředila mnoho lidí, kterým vrátila elán něco zkoušet a vymýšlet. Její haiku doputovalo až k nám do časopisu, a nakonec z toho byl celý rozhovor – o životě, o hledání podpory, o resilienci.

Ve čtvrtek 17. září 2020 se v prostorách Filozofické fakulty UK a pod křídly katedry psychologie FF UK i nakladatelství Wolters Kluwer, redakce školství, konal již třináctý ročník konference Škola jako místo setkávání. Možná to byla jedna z posledních hromadných akcí tohoto školního roku, na které jsme se ve větším počtu sešli tváří v tvář. Pojďme na ni letmo zavzpomínat a těšit se na další ročník i podobné akce, při nichž se budou opět setkávat ti, jimž současné školství není lhostejné.

Když navštívíme dnešní základní školy, v některých vidíme interaktivní tabule, tablety, dokonce výuku robotiky, ale také asistenty, kteří pomáhají žákům, tandemovou výuku nebo třeba děti, které se učí matematiku za využití počítadla, v pracovních činnostech plstí, navštěvují farmáře a učí se stříhat ovce nebo dojit krávy. Děti se rozhodně potřebují ve 21. století učit věci, o kterých se jejich rodičům a prarodičům ani nesnilo. Hlavně vývoj moderních technologií se ubírá mílovými kroky dopředu. Současně ale některé postupy, které se učili už jejich prarodiče, mohou být stále aktuální a není třeba se jich v zájmu pokroku zbavovat. Patří do některé z těchto kategorií známkování?