doc. PhDr. Lenka Krejčová, Ph.D.

Každý poradenský pracovník ve školství se někdy ocitne i v roli krizového interventa. Na sklonku léta jsme proto inspiraci k této oblasti naší práce hledali v rozhovoru s Markem Mičkem z organizace Cesta z krize, která provozuje bezplatné krizové linky. Jedna z nich se přímo zaměřuje na podporu rodiny a školy, těžko tedy hledat povolanější instituci.

Na počátku července pořádala v Praze International Association for Cognitive Education and Psychology (IACEP) svou tradiční mezinárodní konferenci. Sešlo se na ní více než sto odborníků z celého světa. Wolters Kluwer byl jedním z partnerů celé akce – a ne náhodou, mezi přítomnými byli mimo jiné Gunvor Sonnesyn, Beno Schraepen či Iveta Kovalčíková, s nimiž byly v minulosti ve Školním poradenství v praxi publikovány rozhovory o jejich odborných aktivitách.

V létě tohoto roku jsme v DYS-centru ukončili tříletý mezinárodní projekt AdAPPtive (Adaptive Digital Reading) zaměřený na podporu čtenářských dovedností u raných školáků, kteří se potýkají se čtením. Kromě samotných nácviků čtení za využití digitálních technologií jsme také ve všech partnerských zemích vytvořili expertní skupiny pedagogů (tzv. Community of Practice) a sbírali zkušenosti s tím, jak lze ve výuce využívat moderní technologie i aplikace na podporu čtenářství. Partnery projektu byli kromě České republiky také vysokoškolské instituce i neziskové organizace z Irska, Belgie a Nizozemska.

Na konci března se sešli v Hradci Králové učitelé, aby oslavili Den učitelů. Mezi gratulanty byl i vedoucí tamního odboru školství, který se ve svém proslovu nechal slyšet, že učitele oceňuje za to, že „zvládají tu zvěř“. Co na to říct?

Kolik času mohou děti trávit u obrazovek? Jak se pozná závislost? Co dělat s dítětem, které se vzteká u počítačové hry? Jak se dorozumět s puberťákem, který hovoří jazykem influencerů a youtuberů? Jsou sociální sítě nebezpečné? Co když tam moje dítě narazí na obsah, který ho negativně ovlivní? Jak se konečně doma přestat dohadovat o počítači a mobilu? Opravdu jsou dnešní mladí pořád jen na mobilu a nic jiného je nezajímá?

2. února 2025 oslavila nezisková organizace DYS-centrum® Praha, z. ú., (dále také DYS-centrum) již třicet let své existence. To je příležitost se zastavit a zamyslet, co se podařilo, jaké výzvy před námi stojí, nač jsme hrdí i co nás znepokojuje.

19. listopadu se díky iniciativě organizace Locika rozezněly mnohé školy, školky, firmy, instituce i veřejné prostory zvuky bubnování. Také u nás ve škole jsme se rádi do této iniciativy zapojili. Protože to chápeme jako vyjádření souhlasu s hodnotami, které jsou nám blízké, protože šlo o téma, o kterém chceme s našimi žáky hovořit, ale také proto, že celá akce byla Locikou tak skvěle připravená, že veškeré naše aktivity spjaté s Bubnovačkou nenarušily běžný chod výuky, jen ho modifikovaly.

Pro měsíc říjen jsme zřejmě založili novou tradici, na kterou by měli dbát všichni ve školství, kteří se chtějí dál rozvíjet, obohacovat své profesní znalosti i kompetence, ale také se potkávat s kolegy z celé republiky, ze všech stupňů vzdělávání. Letos již podruhé proběhla odborná konference Škola jako místo setkávání a jen co skončila, začal se plánovat nový ročník. A to nejen z důvodu lpění na tradicích, ale především proto, že ohlasy na konferenci byly natolik pozitivní, že pokračování tradice se stalo samozřejmostí. Přijměte pozvání k letmému ohlédnutí za letošním ročníkem a rekapitulaci dění v poradenské sekci.

Principál divadla La Putyka, herec, režisér, autor, táta tří úspěšných synů i syn slavných rodičů – to vše a mnohem víc je Rosťa Novák ml., který se současně netají svými intenzivními zkušenostmi s ADHD, jež ho provázejí až do dospělosti. Zážitků ze školy i zkušeností s různými pedagogy či poradenskými pracovníky má právě proto bezpočet. Nejen o nich, ale i o jeho současné práci a mladých lidech, které denně potkává v divadle a kteří si přinášejí své zkušenosti ze škol, jsme si povídali v průběhu letošního léta.

Jak přenést výsledky z psychologického a pedagogického výzkumu do praxe škol? K čemu mohou být užitečné laboratorní školy? Anebo jak se žáky ve škole hovořit o hodnotách? Jak hodnoty školy i osobní hodnoty začlenit do školní každodennosti? To jsou jen některá témata, o nichž jsme si povídaly s Pascale Haag, zakladatelkou jediné laboratorní školy ve Francii. V České republice máme takové školy dvě a jsme rádi, že vazby se zahraničními laboratorními školami stále rostou. Vždy je radost sdílet zkušenosti mezi školami, o to více obohacující je sdílet se školami v zahraničí, podívat se občas za humna, nepodléhat pocitu, že už vše děláme a umíme.

Dr. Beno Schraepen se snaží svými projekty již desítky let prokázat smysluplnost inkluze, a to nejen na své domovské univerzitě v Antverpách (Belgie), ale i při spolupráci s kolegy z evropských zemí a Latinské Ameriky. Také na Českou republiku má vazby díky mezinárodnímu projektu Erasmus+. Vnímá inkluzi velmi komplexně a v rozhovoru nabízí široké spektrum pohledů, které přinášejí pochopení i zamyšlení a zneklidnění. Překvapivě nalezneme mnoho paralel mezi inkluzivním vzdělávání v Belgii a v České republice.

Potřebují poradci při své práci „vercajk“? Může se hodit, když se věnujete kariérovému poradenství. Nejde ale o brašnu s nářadím, nýbrž o Vercajk kariérového poradce (autorky D. Madziová, J. Kolářová, N. Jakobová, L. Krejčová, M. Vosmíková) – publikaci, která v listopadu vyšla v Centru kompetencí a je věnována právě kariérovým poradcům a poradkyním, kteří se této oblasti věnují ve středních školách.

Ve školství často slýcháme, co je zapotřebí změnit, vylepšit, dělat více, nebo naopak nedělat. Učitelé velmi často popisují pocit zahlcení, ptají se, kdy mají ještě tohle či tamto stíhat.

Když se na začátku školní docházky objeví výukové trable, znamená to pro děti i jejich rodiče velkou zátěž. Děti sotva přišly do školy, vytvářejí si základní studijní návyky, zvykají si na to, co se po nich při učení vyžaduje, jejich okolí jim dává najevo všemožná očekávání ohledně osvojení čtení, psaní a počítání. A náhle se učení nedaří, vyžaduje čas, energii, intenzivní nácvik. Příčin takových obtíží může být celá řada, důsledek bývá často jeden – žáci ztrácejí chuť do učení, začínají být demotivovaní. Přitom jsou úplně na začátku své školní kariéry, čeká je mnoho let studia, jejich okolí mnohdy registruje jejich silné stránky a potenciál, který je však nyní značně ohrožen školními nezdary. Je proto nezbytné co nejrychleji zahájit efektivní intervence. Na takovou situaci reaguje mezinárodní projekt CoTIC (Collaborative Teaching in the Inclusive Classroom), který představíme v následujícím textu.

V lednovém čísle časopisu Školní poradenství v praxi vyšlo odborné sdělení, které prezentovalo výsledky výzkumu mezi žáky po odkladu školní docházky (Štefánková, Bílková a Páchová, 2023). Autorky sledovaly školní úspěšnost i celkový vývoj žáků ve druhých a třetích třídách a v některých vzdělávacích oblastech konstatovaly přetrvávající obtíže navzdory odkladu. Jednalo se o závěry, které zkušenosti z praxe často potvrzují. Ve shodě s autorkami lednového článku je třeba konstatovat, že pro mnohé děti samotné odložení školní docházky o rok nic nevyřeší. Klíčová je systematická podpora školních dovedností a někdy také dalších psychických procesů, které tvoří východiska pro zvládání nároků školy – sociálních, emocionálních i kognitivních. V následujícím článku představujeme mezinárodní projekt, který nabízí náměty i konkrétní materiály pro žáky, kteří potřebují intenzivnější podporu na počátku školní docházky.

DYS-centrum® Praha, z. ú., je již druhým rokem zapojené do mezinárodního projektu „Additional support and Mediated learning in Inclusive education – ASUMIE“. Jak už z názvu plyne, výstupy projektu si kladou za cíl podpořit inkluzivní vzdělávání. Přidanou hodnotou mezinárodních projektů je možnost sdílet zkušenosti s partnery z různých zemí Evropy. Zeptali jsme se proto některých z nich, jak funguje inkluze u nich, čím bychom se mohli inspirovat.

Dorka Madziová patří do nevelké komunity tuzemských kariérových poradců, kteří se snaží tvořit a propagovat inovativní postupy kariérového poradenství, kariérového vzdělávání i kariérového rozvoje. Spolupracuje s mnoha středními školami, vede kurzy pro školní poradenské pracovníky, ale nabízí také poradenství školním třídám i konkrétním studentům. V souladu s principy moderního kariérového poradenství i sama pro sebe hledá stále příležitosti pro další profesní rozvoj. Vyzpovídali jsme ji po studijních cestách ve Švédsku a Finsku, odkud přivezla mnoho inspirativních zážitků.

Otázku uvedenou v názvu tohoto článku jsme slýchali od dětí pokaždé, když jsme se s nimi viděli. Byli to žáci první a druhé třídy, kteří se na konci školního roku stále potýkali s osvojováním čtenářských dovedností. Prostřednictvím hry Karaton jsme tyto dovednosti trénovali. Zatímco při tradičním nácviku čtení je někdy náročné děti přesvědčit, aby se šly věnovat činnosti, která pro ně není snadná, a tak ani příliš populární, při tréninku za užití Karatonu se předbíhaly, kdo bude pracovat dřív.

Když jsem se v říjnu 2004 s panem profesorem Matějčkem loučila, řekl mi, že mě bude teď už sledovat odjinud. Ačkoli na to nevěřím, stejně mám pocit, že mě při...

Patrik Buday zažil v dětství několik forem náhradní rodinné péče. Dnes pracuje s dětmi ve škole i v neziskové organizaci. Pro ty, které se nacházejí v podobné situaci jako byl kdysi on, hledá podporu ještě intenzivněji. Přednáší v dětských domovech, má pro děti z domovů vyhrazená místa v kroužcích, které organizuje, plánuje iniciativu „Hrdinové jako ty“. Rozhovorem s Patrikem pokračujeme v sérii příspěvků od dospělých, kteří kdysi patřili do kategorie žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. A mají tak poradenským pracovníkům rozhodně co říct.