Wellbeing

Učitelská profese – zkusme si ji představit. Brýle, „slušné“ oblečení, distingované vystupování, člověk, ať už muž, či žena, který má nadhled, spoustu znalostí, jež předává, a pokaždé ví, jak se zachovat správně.

Nedávno jsem navštívila školu v Anglii. Šlo o instituci s přísným režimem, kde mají problém s mobily vyřešen technicky dokonale: telefony jsou celý den zamknuté ve skříňkách, žáci k nim nemají přístup. Člověk by čekal pedagogický ráj a studenty soustředěné jen na výuku. Když jsme se však zeptali paní ředitelky, co vnímá jako největší problém současnosti, bez váhání odpověděla: „Sociální sítě a kyberšikanu.“

V posledních letech se pojem wellbeing stal jedním z klíčových slov pedagogických debat. Hovoří se o bezpečném klimatu školy, o podpoře duševního zdraví, o respektujících vztazích, o potřebě vnímat žáka jako celek – nejen jako nositele výkonu, ale jako lidskou bytost s emocemi, obavami, motivací i limity. Na úrovni kurikulárních dokumentů i školních vizí se wellbeing stále častěji objevuje jako hodnota, ke které bychom měli směřovat. Přesto však existuje moment v životě mnoha žáků, kdy se tento ideál dostává do ostrého kontrastu s realitou: jednotná přijímací zkouška.

Zakladatel gymnázia Přírodní škola František Tichý je také autorem několika úspěšných a dobře hodnocených knih určených zejména mladým lidem. Loni vyšla zatím poslední z nich s názvem „Meditace je i legrace. Jak v bláznivé době najít nadhled, radost a klid“. „Nejdřív jsem to zamýšlel jako takový manuál k meditačním setkáním a výjezdům, které jsme ve škole zavedli někdy před třemi lety,“ říká Fr. Tichý, se kterým se v rozhovoru věnujeme tématu wellbeingu a tomu, jak ho ve školách podpořit. „Děti mají dostat možnost konat něco pro druhé, to je vyvede z pasti zahledění do sebe,“ říká.

V rámci Partnerství pro vzdělávání 2030+ jsme se spolu s desítkami českých stakeholderů, zástupců škol, univerzit, neziskových organizací a státní správy, vydali do Anglie, abychom poznali, jak britský školský systém podporuje wellbeing žáků i učitelů, rovné příležitosti a efektivní vedení škol.

Z pohledu rychlého řešení kázně se může zdát zákaz lákavý. Nicméně studie věnující se vzdělávací politice a digitálnímu wellbeingu varují, že silně restriktivní a paternalistické politiky nejsou produktivní. Zavedení zákazů a restrikcí ve vybraných zemích nepřineslo očekávaný pozitivní efekt.

V Praze 6 realizujeme několik programů, které mají za cíl jediné – přispět ke spokojenému a zdravému prostředí ve školách, ale také ke včasnému identifikování problémů a jejich řešení, pokud se u nějakého dítěte vyskytnou. Otázka duševního zdraví našich dětí je čím dál důležitější a škola již dávno není vnímána jen jako instituce, kde děti získají vědomosti a kompetence. Děti tráví ve škole většinu dne, je proto důležité vnímat, jak se ve škole cítí, identifikovat, zda se nepotýkají s nějakými rodinnými problémy, nebo dokonce šikanou.

Více než čtvrtina pedagogů má nízký až velmi nízký wellbeing, 15 % má střední až těžké symptomy úzkosti a 17 % má symptomy střední až těžké deprese. Jako protektivní faktory fungují naučené copingové strategie, emoční stabilita, vědomá sebepéče a regenerace. Stresorem, s nimž se pedagogičtí pracovníci setkávají nejčastěji a který jim zároveň způsobuje nejintenzivnější stres, je nadměrná administrativa. To jsou příklady zjištění, která přináší nový výzkum duševního zdraví pedagogů v Ústeckém kraji.

Lenka Hovorková vede školní poradenské pracoviště v Základní škole Sluníčko v Lipníku nad Bečvou. Škola s komunitním charakterem má přibližně sto žáků a před více než rokem začala zavádět program socio-emočního učení podle metodik Respekt, Rozmanitost, Rovnost, Resilience (RRRR) organizace SOFA (Society for All). Celý pedagogický sbor prošel školením a předmět Socio-emoční výchova se stal součástí rozvrhu od 1. do 9. třídy. Škola je také zapojena do pilotního programu zavádění modelových ŠVP navázaných na revizi RVP. V rozhovoru Lenka Hovorková popisuje, jak implementace probíhala, co přinesla a jak se do ní zapojují rodiče.

Praktický průvodce vám pomůže naplánovat a zařídit relaxační koutek tak, aby skutečně plnil svůj účel.

Když rtuť teploměru klesá, mnozí z nás mají tendenci zůstávat uvnitř nebo vyrazit jen na chvilku na řízenou procházku. Přitom právě zima nabízí jedinečné příležitosti pro jedinečné hraní, tvoření, objevy a tím i podporu wellbeingu dětí i nás dospělých. Příroda se totiž nikdy nezavírá – jen mění svá lákadla a nabídku her.

Od 4. do 11. února 2026 se opět můžeme napříč Českou republikou propojit v tématu podpory zdravého rozvoje žáků ve škole. Už potřetí se totiž uskuteční Týden pro wellbeing ve škole, jehož cílem je zdůraznit důležitost tohoto tématu ve vzdělávání a zároveň porozumět jeho komplexnosti.

Výzkumy stále více upozorňují na význam vztahů ve škole nejen pro školní klima a wellbeing žáků, ale i pro kvalitu jejich vzdělávacích výsledků. Žáci, kteří ve škole od svých učitelů zažívají upřímný zájem a pociťují sounáležitost se školou, mají vyšší motivaci k učení, rozvinutější exekutivní funkce, lepší vzdělávací výsledky a vyšší pocit osobní účinnosti. Naopak méně často se u nich rozvinou obtíže v duševním zdraví, s menší pravděpodobností se dopouštějí násilí a méně často čelí diskriminaci nebo stigmatizaci.

Konference pro wellbeing ve škole 2026, která se uskuteční 4. února 2026 v Praze, otevře třetí ročník Týdne pro wellbeing ve škole. Letošní ročník konference s podtitulem O nás bez nás? Hlas mladých ve vzdělávání se zaměří na participaci žactva a studujících jako klíčový předpoklad pro vznik bezpečného školního klimatu, smysluplných opatření a dlouhodobě udržitelného wellbeingu ve školách.

Digitální wellbeing je dnes jedním z ústředních témat vzdělávání. Nejde přitom ani tak o množství času u obrazovek, ale o schopnost využívat technologie vědomě, zdravě a odpovědně. Téma je zároveň výrazně polarizující – většina otázek nemá černobílá řešení a odpovědi se obvykle pohybují na škále mezi „ano“ a „ne“

Finalistka GTP1) (výběr z písemné odpovědi): „Vedu žáky k sebehodnocení (…), aby nás učitele časem k hodnocení nepotřebovali. Při učení spolupráci je potřeba se naučit sdělit ostatním svoje potřeby, svůj cíl, dát prostor ostatním k vyjádření, vyhodnocovat, jaké kroky pro skupinu budou nejlepší, říci si o pomoc a nabídnout ji. Tomu se děti nenaučí jen a pouze tím, že je necháme ve skupině pracovat. Je potřeba si dát cíl; spolupráci vyhodnotit, popsat, co se dělo, co nás posouvalo vpřed, co nás brzdilo, pojmenovat, co příště můžeme udělat lépe, co uděláme. Pojmenování, co potřebují, co oceňují u druhých, odpovědnost za to, jak se ve škole cítí. Pravidelné ‚intervizní‘ kruhy v každé třídě, kde se s jasně danými pravidly tomuto vyříkávání věnujeme. Povzbuzujeme žáky, aby pojmenovávali, co jim vyhovuje, co jim vadí a co by potřebovali jinak.“ Poznámka porotce: „Co kolegyně píše, to taky v hodinách dělá.“

Konstruktivní argumentace, kritické myšlení, mediální gramotnost, uvědomění si vlastních názorů a postojů, schopnost prezentace, naslouchání a spolupráce jsou klíčové dovednosti, které mohou výrazně přispět k posílení wellbeingu žáků. Soutěžní debatování je výuková metoda, která přitažlivě a efektivně podporuje rozvoj nejen těchto, ale i mnohých dalších užitečných dovedností.

Nejspíš znáte generaci Z, mileniály i nejmladší alfy, ale slyšeli jste už o Generaci F? Podle spolku Díky, že můžem, který za tímto konceptem stojí, se jedná o skupinu, do které může patřit každý bez ohledu na věk. Generace F, tedy Generace Future (v překladu budoucnost, pozn. autorky), spojuje (nejen) mladé lidi, kterým záleží na naší budoucnosti. A z výzkumu ve spolupráci s analytickým ústavem STEM vyplývá, že ačkoli mladí věří (36 %), že mohou svou vlastní aktivitou přispět k řešení problémů naší země, mají o její směřování značné obavy.

Školy jsou někdy považovány za „mikrolaboratoře“ občanské socializace, kde si mladí lidé osvojují první zkušenosti s participací v rámci širší společnosti. Podobně jako u jiných druhů občanské participace se proto můžeme ptát, zda participace ve školním prostředí podporuje jejich wellbeing.

Wellbeing je dnes klíčové téma, které přímo ovlivňuje výsledky i atmosféru ve školách. Jaké faktory jej podle samotných studujících určují nejvíce? A jaká je v tom role učitelky/učitele? Skupina Young SOFA, poradní orgán organizace SOFA složený z dospívajících, provedla mezi svým spolužactvem průzkum, který jasně ukázal, jak zásadní je pro duševní pohodu ve třídě vztah s vyučujícími a jejich nálada. Přinášíme vám unikátní vzkazy přímo z lavic.