Iluze kontroly: Proč restrikce selhávají

Vydáno: 4 minuty čtení

Z pohledu rychlého řešení kázně se může zdát zákaz lákavý. Nicméně studie věnující se vzdělávací politice a digitálnímu wellbeingu varují, že silně restriktivní a paternalistické politiky nejsou produktivní. Zavedení zákazů a restrikcí ve vybraných zemích nepřineslo očekávaný pozitivní efekt.

 
Iluze kontroly: Proč restrikce selhávají
Mgr.
Zuzana
Libánská
učitelka a vedoucí ŠPP na ZŠ Kamenka v Čelákovicích, členka rady Asociace výchovných poradců
Hlavní problém spočívá v lidské psychologii a dynamice vztahu autorita – žák.
Restriktivní
modely vedou primárně ke
skrývání aktivit před autoritami
. Pokud technologie pouze zakážeme, nezmizí; stanou se neviditelnými. Žáci je budou používat na toaletách, pod lavicí nebo v šatnách, tedy v prostředích, kde chybí jakákoliv pedagogická intervence či možnost reflexe. Tímto přístupem škola rezignuje na svou výchovnou roli a
znemožňuje rozvíjet dovednost seberegulace
, která je pro život v digitální společnosti klíčová.
Článek vychází z Koncepce podpory digitálního wellbeingu ve vzdělávání (verze 4, 2025) a v ní citovaných výzkumů (Lafton a kol., 2024; Vanden Abeele, 2021; Nguyen a Hargittai, 2024).

Na slovech záleží: Od „zákazu“ k „pravidlům“

Jazyk, jakým o technologiích ve škole mluvíme (diskurz), formuje myšlení žáků i klima školy.
*
Zákaz
je jednosměrný akt moci. Nevyžaduje pochopení, pouze poslušnost.
*
Pravidlo
je dohodnutý rámec fungování, který má své opodstatnění.
Cestou k digitálnímu wellbeingu není vytlačení technologií, ale
hledání vyváženého přístupu (technorealismus)
. Místo autoritativního „nesmíte“ je efektivnější cestou
edukace
a podpora regulace
. Vzdělávání má žákům pomáhat ve
vědomé regulaci
vlastního chování.
Pokud zvolíme cestu tvorby pravidel, musíme vysvětlovat „proč“. 
Pokud zvolíme cestu tvorby pravidel, musíme vysvětlovat „proč“. Například: „Telefony máme v jídelně v tašce ne proto, že to ředitel zakázal, ale proto, že chceme mít klid na jídlo a prostor pro popovídání si se spolužáky.“ Tento přístup buduje
kompetence
, zatímco zákaz buduje pouze odpor nebo strategii úniku.

Participace: Klíč k respektování hranic

Nejefektivnější školní politiky nevznikají za zavřenými dveřmi ředitelny, ale v dialogu. Studie (např. Lafton a kol., 2024) jasně dokládají, že klíčem k pozitivnímu působení na žáky je
partnerský přístup a dialog
.

Jak zapojit školní komunitu do tvorby pravidel:

  1. Žáci jako spolutvůrci:
    Zapojte žákovský parlament. Nechte žáky, aby sami navrhli „školní
    kodex
    digitální pohody“. Pokud se žáci podílejí na definování problému (např. rušení v hodinách, kyberšikana) a jeho řešení, cítí za výsledek spoluzodpovědnost a jsou ochotnější pravidla dodržovat.
  2. Rodiče jako partneři:
     Rodinné klima a schopnost diskuse jsou pro digitální wellbeing dětí určující. Škola by měla s rodiči formulovat sdílené zásady podpory digitálního wellbeingu doma i ve škole. Cílem je soulad, nikoliv konflikt mezi pravidly školy a výchovou v rodině.
  3. Učitelé jako vzory:
     Pravidla musejí platit pro všechny. Je nezbytné vytvořit manuál pro zdravé digitální návyky i pro zaměstnance. Pokud učitel vyžaduje odpojení, měl by sám jít příkladem v dodržování digitální etikety.

Závěr pro ředitele: Co udělat zítra?

Namísto revize sankcí ve školním řádu zkuste otevřít téma jinak.
Digitální wellbeing je dynamický proces
, nikoliv stav, který lze nařídit.
*
Iniciujte diskusi: Využijte třídnické hodiny k debatě o tom, co žákům na technologiích ve škole vadí a co jim pomáhá.
*
Vzdělávejte, nezakazujte: Místo prostého odebírání telefonů zařaďte do výuky i mimoškolních aktivit projekty typu „Den offline“ nebo „Digitální deník“, které vedou k reflexi.
*
Definujte vizi: Zakotvěte principy digitálního wellbeingu do vize školy, ale udělejte to participativně – se žáky, učiteli i rodiči.
Cílem školy 21. století není vychovat žáky, kteří umějí poslechnout zákaz, když se dívá dozor, ale žáky, kteří dokážou technologie
bezpečně, sebejistě a kriticky využívat
a sami poznají, kdy je čas je odložit.
Kdo může zakázat mobily na školách? A je to potřeba? Více informací o využívání digitálních technologiích a mobilech ve škole si můžete přečíst na https://www.rizeniskoly.cz/mobily-ve-skole

Související dokumenty

Pracovní situace

Strategické řízení a plánování v digitální škole
Praktické tipy, náměty z oblasti ICT
Škola jako bezpečné místo pro učení s technologiemi a internetem
Syndrom vyhoření a jeho prevence
Nenávist na internetu se dá řešit včasnou prevencí, ale i aktivitami ve třídě
2022/2023: Plán činnosti výchovného poradce a školního metodika prevence v 1. pololetí školního roku
Školní psycholog na střední škole
Formy regulace mobilních telefonů ve školách
Plán činnosti výchovného poradce a školního metodika prevenceve 2. pololetí školního roku 2021/2022
Činnost výchovného poradce a metodika prevence v prvním pololetí školního roku 2021/2022
Zálohování dat
Adaptační kurzy
Školní metodik prevence
Jednání výchovné komise
Učitelé – kategorie pomáhající profese
Stres v osobním a pracovním životě učitele
Konflikt se žákem. Postup při řešení problémů se žáky
Počítačová pracovna
Školní bezdrátová síť (Wi-Fi)
Kariérové poradenství

Poradna

Přítomnost zřizovatele ve škole
Pracovní řád pro zaměstnance škol
Nezastižení zaměstnance při kontrole dodržování režimu dočasné pracovní neschopnosti
Školská rada - hlasování

Články

Mobily ve školách - chceme jen zakazovat, nebo využívat příležitosti a vychovávat?
Iluze zamčené skříňky: Proč zákaz mobilů nestačí a jakou moc má slovo "pravidlo"
Školní facilitace: k věci & s lidmi
Škola by měla hájit nejlepší zájem dítěte

Aktuality

Kdo může zakázat mobily na školách? A je to potřeba?
Hejného metoda výuky matematiky se poprvé promítla i do hry na mobily. Děti díky ní samy objeví řešení úloh