Škola by měla hájit nejlepší zájem dítěte

Na některou otázku dá jasnou odpověď zákon, možná i odborný pohled, jindy bychom mohli využít zdravý rozum roku 2018. Osobně nepokládám za vhodné úplně zakázat mobily ve škole. Vím, že děti přecházejí po obědě do družiny, do kroužků, rodiče si je vyzvedávají, potřebují se s nimi sejít, leckdy dojde ke změně. Vybavuji si, že v jedné rodině vedla dosud odmítající rodiče k nákupu mobilu dceři situace, kdy měla čekat po kroužku před školou na tátu, který ji měl odvézt domů, jenže ten stál v koloně a věděl, že to nestihne.

Je zřejmé, že v některých případech využívají samotní učitelé mobily (tablety) žáků k výuce, a pokud děti mobily mají k dispozici, je to správně. Nicméně patrně panuje shoda, že jinak při hodinách žáci mobily absolutně nepotřebují a měly by být ztlumené (vypnuté) v tašce.

Jako nejsložitější otázka se jeví využití mobilů o přestávkách. Dlouho jsem si myslel, že o přestávkách by dítě mělo mít volnost v tom, co dělá. Z toho pak vyplynul názor, že si může hrát s kamarádem piškvorky, povídat si se spolužáky, číst si a také si hrát na mobilu (mám na jazyku „i trochu lítat“, ale to se asi nesluší). Takový je zřejmě i názor právní. Jenže problém spočívá v tom, že dítě si obvykle hraje na mobilu samo, bez živé interakce s vrstevníky.

Hra v mobilu navíc není úplně odlišná činnost od té v hodině. Dítě se musí soustředit, být pozorné, pohotové, uplatnit postřeh, někdy i kognitivní schopnosti… Druhá podstatná okolnost spočívá v tom, že je ve škole. Je tam i o přestávce, nemá volno od školy, ale pouze od vyučování. Má si dojít na záchod, nasvačit se, připravit si pomůcky na další hodinu… Zaujetí hrou odvádí dítě od všech těchto potřebných aktivit. A ještě jednu okolnost bych zdůraznil. Stěžujeme si, jak děti tráví čas u mobilů, nekomunikují, nechodí ven atd. Jestliže si dítě hraje na mobilu i o přestávce, zvýší denní dávku cca o 20 až 30 minut. Myslím, že škola by dítěti měla nabízet zdravý životní styl a nepodporovat aktivity, které označujeme jako závislost.

Dnes tedy hájím názor, že mobilní telefony by měly zůstat v tašce i po dobu přestávek. Umím si představit, že se může výjimečně stát, že žák potřebuje rodičům nahlásit nějakou neočekávanou změnu programu, něco, na co zapomněl, ale jinak pět hodin bez mobilu a bez případného hraní her musí být k přežití. Na druhé straně bych se určitě nechoval formalisticky, takže kdybych viděl dítě s mobilem o velké přestávce, tak mu okamžitě nebudu psát černý puntík a mobil mu nezabavím. Rozhodně bych nenavrhoval, aby dítě žádalo o povolení, aby si mohlo zavolat, učitele – mám strach, že někdo pak vymyslí formulář, žádosti se budou evidovat…

Jak bych uvedl toto opatření v život? Nejprve s ním musejí souhlasit všichni učitelé. „Záškodníci“ v řadách učitelů působí často velké komplikace dětem i ostatním učitelům. Následně je třeba jednat s rodiči i se samotnými dětmi. Takže zákaz uvedený ve školním řádu (byť je nejjednodušší) nepokládám za nejvhodnější variantu. Mnohem podstatnější je investovat čas a diskutovat s dětmi, že toto pravidlo má smysl a je vhodné se na něm domluvit.

Zaregistroval jsem, že školy mají obavy z ČŠI (i z ombudsmanky?), možná ze stížností / právních sporů vedených rodiči, že budou obviněny z omezování dětských práv. Jenže my snad chceme, aby škola maximálně naplňovala své poslání. Tak jako podporuje slušné chování, mezi důležité úkoly školy patří i podpora mezilidských vztahů a kontaktů mezi dětmi. Jenže je pro ně třeba vytvářet příležitosti. V hodinách to ještě vždy úplně neumíme, tak musíme využít přestávky.

Jako dětský psycholog budu bránit školy, které se s dětmi i jejich rodiči domluví, že mobil se nepoužívá ani o přestávkách. Tato má úvaha platí jednoznačně pro celou základní školu. Na střední bych trval na zákazu použití v hodinách, ale přestávky už bych nechal na volbě samotných studentů. Jsem přesvědčený, že školství by nemělo slepě kývat na mechanické uplatnění práva, mělo by se kriticky zamýšlet nad prvoplánovou argumentací a samo by mělo používat pedagogickou, psychologickou a snad i lidskou logiku. A v neposlední řadě by mělo hájit nejlepší zájem dítěte.