Založení a rozjezd školy #6: Žáci

Jednou z prvních otázek, kterou kladou zájemci o jakoukoli „alternativní“ školu, bývá, zda se škola zaměřuje na nějakou konkrétní skupinu dětí, či je otevřena všem. „Naše škola je pro všechny žáky. Primárně přijímáme děti z Montessori mateřských škol, ale není to podmínkou. Opravdu velký důraz klademe na účast dětí v našem klubu předškolní přípravy, který probíhá jednou týdně. Děti se seznamují navzájem, poznávají budoucí průvodce a získávají ke škole vztah. U zápisu pak jsou ve známém prostředí beze strachu a obav, potkají se se svým průvodcem a jsou úplně v pohodě. Obvykle bývají překvapeny, že hned po zápisu nemohou jít do školy, protože výuka začíná až v září,“ popisuje s úsměvem na tváři Alena Vinterová, ředitelka brněnské základní školy Five Star Montessori. K tomu jedním dechem dodává: „Nyní máme ve škole žáky s různými hendikepy, od mírných poruch učení, přes ADHD, poruchy chování až po dítě s lehkým mentálním postižením. Všechny děti jsou součástí týmu, vzájemně se respektují a podporují se v práci.“

Podle Aleny Vinterové tedy spíše platí: „Žáci si vybírají nás. Důležité pro ně a jejich rodiče je, že jsme škola s Montessori principy. Každoročně pořádáme dny otevřených dveří, na kterých mohou děti s rodiči nahlédnout do výuky. Myslím, že hodně rodičů hledá respektující přístup a prostředí, ve kterém se k dětem přistupuje jako k jedinečným osobnostems různými talenty a dovednostmi.“

O školu je v současnosti velký zájem. „Máme zaplněnou kapacitu, žáky nepřijímáme, ani žádní neodcházejí. V předchozích letech byla důvodem k odchodu například změna pedagoga, to odešlo šest žáků. Kvůli nesouladu s našimi principy odešly dvě žákyně. Kvůli stěhování dva žáci. Jeden žák se po odchodu na běžnou školu vrátil po půlroce zpět,“ popisuje ředitelka školy a přidává podrobnosti ke kritériím zápisu: „Při lekcích celoročního klubu předškolní přípravy si všímáme všeobecné připravenosti, schopnosti samostatně pracovata celkové zralosti dětí pro školní prostředí.“

Pestrou skladbu dětského kolektivu popisuje také ředitelka Základní školy Radostná Jana Vlková: „Jsme malá škola, kde se všichni navzájem známe. Učíme ve věkově smíšených třídách. Některé naše děti začaly školní docházku již v alternativní škole, jiné přicházejí ze státních škol. Je pro ně nové, že se chováme partnersky, necháváme hodně odpovědnosti na nich samotných. Máme děti nadprůměrně nadané, zvídavé i děti se speciálními vzdělávacími potřebami. Některé by určitě v klasické škole byly označované jako problematické, potřebují se vyptat, vědět přesně, proč se co učí, umí říct svůj názor.“

Specifika různorodého kolektivu se pak odráží v metodách a formách, které pedagogové berounské školy využívají: „Celkově jsou naše hodiny hlučnější než na klasické škole,a to i přesto, že dětí je ve třídách výrazně méně. S dětmi diskutujeme, s frontální výukou se u nás setkáte jen okrajově. Neznámkujeme, snažíme se nehodnotit. Naším cílem je, aby si děti učivo samy osahaly, využíváme nejrůznější pomůcky. Děti si po část učebního bloku samy volí z navrhovaných témat a vybírají si také místo, kde se práci budou věnovat (u stolu, na sedačce, na koberci, hodně času také trávíme venku). Ve třídách pracuje pedagog v tandemu s asistentem pedagoga.“

Za podstatný faktor Jana Vlková považuje rodiče. Těm budeme věnovat samostatný díl, takže nyní jen stručný nástin: „Sounáležitost rodiny s našimi hodnotami je pro nás klíčová. Přes podobně nastavený hodnotový systém a požadavky můžeme společně usilovat o samostatné šťastné dítě, které ví, co chce, nebojí se chybovat a objevovat. Vybírají si nás rodiče, kteří chtějí mít blízký kontakt se školou a hledají partnerský přístup pro sebe i pro své děti. Nechtějí, aby děti proseděly den v lavicích a pasivně sledovaly učitele před sebou. Chtějí školu, která nabízí jiné formy výuky s aktivním zapojením dítěte, možností volby práce, pohybu po třídě a častým pobytem venku v přírodě.“

Od rodičů začíná své líčení také Magdalena Málková, spoluzřizovatelka Školy Prosperity v Nové Vsi u Kolína: „Do naší školy přicházejí děti rodičů, kteří se zajímají o vzdělávání. Většinou znají pedagogické směry, metody a formy práce, jsou velmi poučenými laiky a chtějí pro své děti něco jiného, než co si pamatují ze své školní docházky. Takové rodiny pak oceňují individuální přístup, inovativní způsob výuky, nadstandardní komunikaci.“

Zmíněná očekávání se v průběhu existence školy postupně vyvíjejí: „Zpočátku k nám chodily i děti, jejichž rodiče měli za to, že dítě v soukromé škole bude automaticky dostávat ty nejlepší známky, protože si to zkrátka zaplatí. Takoví rodiče pak často pochopili, že tímto směrem my nejdeme, proto své dítě záhy přesunuli na jinou školu.“ Nová Ves má ve statistikách zapsáno necelých 1300 obyvatel, škola se tak nemůže spoléhat na výrazný příliv místních dětí, přesto Magdaléna Málková spokojeně říká: „Rodiny z obce k nám zpočátku neměly důvěru, ale rok od roku máme místních dětí víc a víc. Obecně platí, že spektrum našich žáků je velmi široké, a my jsme za to rádi. Rozhodně v naší škole nejsou pouze děti rodičů s nadstandardními příjmy. Cílíme na široké sociální rozpětí a přijímáme žáky a žákyně z různého prostředí.“

Výhodou Školy Prosperity je, že může nabídnout kompletních devět ročníků. „Na druhý stupeň k nám přicházejí děti většinou z důvodu, že se nedostaly na osmileté gymnázium a chtějí něco navíc, přidanou hodnotu, kterou naše škola poskytuje. Výuku v tématech, inovativní učební metodya formy, rozvoj spolupráce, ale i předměty, které se jinde nevyučují, například finanční gramotnost, etická nebo výchova,“ přemítá spoluzřizovatelka školy a zmiňuje jednu zásadní charakteristiku významně zastoupené skupiny dětí: „Napříč ročníky přicházejí děti, které mají potíže v sociální oblasti a vyhovuje jim menší kolektiv a rodinné prostředí. Děti, které měly ve státní škole negativní zkušenosti se šikanou nebo problémy s vrstevníky.“

Základní škola Na dvorečku v Černošicích je pokračováním mateřské školy Jeden strom a lesní mateřské školy Na dvorečku. Její provoz je určen prvostupňovým dětem, druhý stupeň (zatím) funguje pouze v podobě komunitní školy pro domškoláky. „V rámci výchovně-vzdělávacího procesu pracujeme s principem kauzality a samostatnosti dětí, jejich proaktivitou. Na tento přístup jsou zvyklé děti, které přicházejí z našich školek. To je často odlišuje od dětí přicházejících z jiných MŠ v okolí,“ všímá si ředitelka školy Alena Laláková a svůj popis ještě doplňuje: „Základním rozdílem je míra samostatnosti v rámci sebeobsluhy a schopnosti říct si o to, co potřebuji, zařídit si to. Děti z našich školek jsou komunikativnější, zkoumající a nespokojí se s lecjakou odpovědí. To může vyvolávat dojem určité drzosti. Opakovaně se nám však například od lektorů z muzeí a galerií dostává informace, že děti, se kterými jsme přišli na program, se skutečně zajímají.“

Návaznost na lesní MŠ pak přináší i další specifika: „Vzhledem k tomu, že jsou děti zvyklé pobývat od mateřské školy venku, očekávají možnost dostatečného pohybu i v základní škole. Proto výuka probíhá blokově a děti mají mezi bloky pětačtyřicetiminutové přestávky.“ Což dle Aleny Lalákové nemusí vyhovovat úplně každému: „Taková organizace zřejmě vyhovuje více chlapcům, kteří tvoří větší část žáků naší školy. Opakovaně také zjišťujeme, že ne zcela spokojeny jsou u nás děti, které přichází z výkonového prostředí a jsou orientované jen na plnění zadaných úkolů a výkon.“ Hodnoty školy totiž leží jinde: „Pro nás je důležitý princip solidaritya rozvoj emoční a sociální inteligence.“

Prohlédli jsme si mozaiku různých výchozích podmínek, přístupů, fází, ve kterých se jednotlivé školy nacházejí. Určitě se nejednalo o reprezentativní vzorek neveřejných škol, jistě jsme minuli různé další odlišné přístupy. Existuje řada filozofií, navíc se záměry mohou lišit od reálného života školy. Je zajímavé, že se jako červená nit vyprávěními vinou deklarace, že tyto školy jsou otevřené všem – přesto někomu mohou vyhovovat více a jinému méně. Jsou vyhledáványz různých důvodů, odlišnými dětmi a rodiči. Zpravidla se s běžícím časem vyvíjejí a mění se i jejich osazenstvo, což jsme si ukázali už v jednom z předchozích dílů na příkladech pedagogických sborů.

Příště svůj pohled opět o kousek pootočíme. Zaměříme se na již v tomto dílu opakovaně zmiňované rodiče. Nahlédneme výběr školy z jejich pohledu. Co rodiče očekávají? A co daná škola očekává od nich?