Odpovědnost ředitele školy za výsledky vzdělávání každého konkrétního žáka

„Škola soustavně získává informace o posunech výsledků každého žáka ve všech vzdělávacích oblastech a reaguje na ně vhodnými pedagogickými opatřeními.“ A v popisu kritéria je výslovně zmíněna i odpovědnost vedení školy: „Vedení školy a pedagogové průběžně uplatňují sdílený systém k získávání aktuálních informací o výsledcích vzdělávání každého žáka a sledování jejich vzdělávacích pokroků. Tento systém je vhodně nastaven vzhledem k podmínkám školy a potřebám žáků a umožňuje škole podávat objektivní informace o výsledcích a pokroku všech skupin žáků. Škola se zjištěnými vzdělávacími výsledky dlouhodobě cíleně zabývá a dokáže z nich podle potřeby přijímat efektivní opatření ke zlepšování vzdělávacích výsledků žáků. Účinnost přijatých opatření škola pravidelně vyhodnocuje na všech úrovních řízení pedagogického procesu.“

Je inspekce vůbec oprávněna chtít, aby vedení školy mělo „přehled“ o výsledcích vzdělávání každého konkrétního žáka? A pokud ano, z čeho tato povinnost vyplývá?

Máme-li výše uvedené právně vyložit, musíme si nejprve položit otázku:

Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), s pojmem výsledky vzdělávání na několika místech pracuje. Hovoří zejména o jejich hodnocení [§ 2 odst. 2 písm. g), § 51 a násl, § 69 a další] či zjišťování [§ 164 odst. 1 písm. g), § 174 odst. 2 písm. b) a další]. Nedefinuje ovšem přímo, co je jimi myšleno. Musíme si tedy pomoci výkladem.

Dle Slovníku spisovného jazyka českého se pojmem výsledek rozumí „to, co vzešlo z nějaké činnosti, čeho se nějakou činností dosáhlo“. Je-li onou činností vzdělávání, pak výsledkem vzdělávání je to, co se jím dosáhlo. Je ovšem někde definováno, jaké mají tyto výsledky být? A kdo jich má dosahovat?

Na otázku, jaké mají výsledky být, nám odpovídají . Ty jsou vymezeny nejen ve školském zákoně, ale i v různých mezinárodních úmluvách nebo vzdělávacích programech vydaných dle školského zákona. Pomůže nám i § 2 odst. 1 písm. g) školského zákona, podle nějž, pokud se tyto výsledky hodnotí, tak se hodnotí . Výsledkem vzdělávání tedy má být naplnění normativně stanovených cílů vzdělávání.

Na otázku, , nám odpoví, pokud zjistíme, vůči komu vzdělávání jako činnost uskutečňující se ve škole (hovoříme nyní pouze o školách, nikoli o školských zařízeních) směřuje, tedy, kdo je jejím „adresátem“. Na to nám poskytnou odpovědi ustanovení jednotlivých zvláštních částí školského zákona. Podle nich jsou adresáty předškolního vzdělávání dle § 33 děti předškolního věku, adresáty základního a středního vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři jsou dle § 44 a násl., 57 a násl. a 86 a násl. zejména žáci základní nebo střední školy a konzervatoře a adresáty vyššího odborného vzdělávání jsou dle § 92 a násl. školského zákona studenti vyšší odborné školy. Cílů vzdělávání mají tedy dosahovat děti, žáci a studenti.

Víme-li tedy, jak má výsledek vzdělávání vypadat (dosažení cíle vzdělávání) a kdo jej má dosáhnout (dítě, žák nebo student) můžeme, říci, že . Dítě, žák či student (souhrnně budeme dále užívat pojmu „žák“) samozřejmě může procesem vzdělávání dosáhnout i jiných výsledků, které nejsou normativně zakotveny ve školském zákoně, a nebo dokonce výsledků nežádoucích. Ty však dále neuvažujeme - ze systematiky školského zákona se nezdá, že by s nimi zákonodárce počítal.

Máme-li definováno, co je žádoucím výsledkem vzdělávání, můžeme se dále tázat: nese škola za tyto výsledky nějakou odpovědnost?

Abychom odpověděli na tuto otázku, musíme zjistit, jak je z hlediska právních předpisů definována činnosti školy. Na to nám odpoví § 3 odst. 2 školského zákona: . Je-li tedy stanoveno, že podstatou činnosti školy je , a má-li tato činnost normativně zakotvený výsledek, pak lze říci, že .

Má nicméně škola povinnost tyto výsledky sledovat, jak implikuje výše uvedené kritérium České školní inspekce? Výslovně zakotvenou ji ve školském zákoně nenalezneme. Nalezneme ovšem povinnost žáka [§ 2 odst. 1 písm. g) a další ustanovení školského zákona]. Je nasnadě, že aby byla škola schopna v případě jednotlivých žáků hodnotit, nakolik se jim daří výsledků vzdělávání dosahovat, musí nejprve tyto vzdělávací výsledky v případě konkrétních žáků sledovat.

Proces hodnocení výsledků vzdělávání žáků zpravidla ztotožňujeme s informováním žáka či jeho zákonného zástupce o těchto výsledcích. Takový přístup by však byl chybný - nahlédneme-li např. do § 21 odst. 1 písm. b) nebo do § 164 odst. 1 písm. f) školského zákona, zjistíme, že .

Proces totiž neslouží pouze žákům a jejich zákonným zástupcům, aby se dozvěděli, „jak na tom jsou“. Jeho výsledky slouží i škole jako zpráva o tom, v jaké míře se u jednotlivých žáků, adresátů jí uskutečňovaného vzdělávání, daří dosahovat výsledků vzdělávání, a tedy vůbec plnit poslání školy. Na toto hodnocení by pak beze sporu mělo navazovat vlastní hodnocení školy podle § 12 odst. 1 školského zákona a na něj by logicky měla navazovat i opatření na provedené reagující. Jakkoli taková povinnost ve školském zákoně není výslovně zakotvena, lze si těžko představit dlouhodobé udržování kvality vzdělávacího procesu nebo její zvyšování bez toho, že by tento proces reakce na dosažené vzdělávací výsledky probíhal.

Dovodili jsme tedy, že součástí činnosti školy je dle školského zákona i sledování výsledků vzdělávání. Co ale její ředitel? Nenesou tuto odpovědnost spíše konkrétní pedagogičtí pracovníci? Ti, kteří dítě učí?

Zde poskytne odpověď § 164 odst. 1 písm. b) školského zákona: Ředitel školy je tedy za vše, co se v souvislosti se vzděláváním ve škole děje. Tedy i za to, že žáci při odstraňování nedostatků a zvyšování kvality pedagogického procesu.

odborník na školské právo společnosti Scio

Jako žák jsem vždy chtěl mít samé jedničky, školní práci plnit vždy na výbornou, a tak mi někdy nezbývalo, než nad úkoly a učením sedět dnem i nocí. Až později jsem si uvědomil, že je v pořádku zaměřit se na to, co mě zajímá, a v ostatních předmětech splnit „nutné minimum“. Když učím, aplikuji tuto zásadu i vůči svým žákům, zejména těm, kteří můj předmět nevnímají jako hlavní.