Jak efektivně nastavit hodnocení učitelů? Ředitel naživo posunuje školu vpřed, 3. část:

Gymnázium Josefa Jungmanna v Litoměřicích nabízí osmiletý a čtyřletý studijní program naplňující vizi Náročnost a laskavost, v jejímž rámci poskytuje nejen kvalitní vzdělání, ale zaměřuje se také na hodnotové vzdělávání a zároveň rozvíjí osobnost žáka prostřednictvím klíčových kompetencí. Gymnázium je fakultní školou Přírodovědecké fakulty a Filozofické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Školu navštěvuje 482 žáků rozdělených do osmnácti tříd. Pedagogů je celkem 53, část z nich pracuje na snížený úvazek. Ředitelkou školy je RNDr. Bc. Radka Balounová, Ph.D. (ŘŠ) – právě s ní a s její zástupkyní Mgr. Bc. Alenou Rupertovou (ZŘ) jsme si povídaly nejen o hodnocení učitelů.

Obě jsme pracovaly na gymnáziu v Lovosicích jako učitelky a obě jsme měly v té době vystudovaný školský management. Radka se pak rozhodla přihlásit se do konkurzu a vlastně se mě ptala, jestli do toho taky nepůjdu. Já jsem se asi trochu zalekla a rozhodla jsem se, že do toho nechci jít. Radka do konkurzu šla, byla jmenovaná a asi po roce mi zavolala, zda bych nezaskočila za nemocného kolegu. Původně to bylo pár hodin, poté celý úvazek a nakonec nabídka dělat zástupkyni. A já si řekla, že potřebuji totální změnu a že to zkusím.

Byla to docela vypjatá situace. Vyučující zeměpisu a matematiky náhle onemocněl a jeho hodiny matematiky převzala původní paní zástupkyně. Ála přijala nabídku nejen na výuku zeměpisu, ale také na pozici zástupkyně ředitelky. A táhneme to spolu už šest let. Mám dvě zástupkyně, které mají rozdělené kompetence: jedna má na starosti pedagogický proces a druhá provozně-ekonomickou oblast a projekty.

Nabídka přišla od Martina Kozla (zakladatel Učitele / Ředitele naživo), kterého jsem znala. Chtěla jsem program absolvovat už s původní paní zástupkyní, ale ta nechtěla, tak jsem program zahájila až s Álou. Líbil se mi program, jak po stránce odborné, tak především možnost stáží u kolegů. A také to, že tam není jen manažerský pohled, ale i ten pedagogický. I ředitel školy musí dobře učit.

Byla velká škoda, že nám do toho zasáhl covid, protože část programu jsme prožily online.

Je fajn, že se setkáváme i dál, v rámci Komunity absolventů. Dvakrát do roka se účastníme třídenního setkání, při kterém máme i nadále možnost se inspirovat, vzdělávat a sdílet příklady dobré praxe z našich škol.

Určitě, hodně nás to posunulo. Skvělá byla inspirace od ostatních, nejen od lidí ze školního prostředí, ale i od odborníků z různých firem. I když za nás trochu škoda, že jsme v našem ročníku byly jediné ze střední školy. Ale vysvětlili nám, že to není o stupni školy, ale celkově o práci s lidmi. A to byla pravda.

V rámci Ředitele naživo proběhlo i vzdělávání o zpětné vazbě. Já už jsem samozřejmě dost věcí věděla, ale tady jsem si znalosti rozšířila a ujistila se, že hodnocení spočívá hlavně v nalezení cesty ke zlepšení. Nehodnotím, podávám popisnou zpětnou vazbu a dávám návrhy na zlepšení. Hodně jsem pracovala s pocitem, zajímalo mě, jaký mají studenti pocit z hodiny, jak naše vzdělávání vnímají rodiče. Ale není to tak, že by bylo jen hodnocení od studentů a rodičů směrem k pedagogům, také učitelé hodnotí nás, vedení. Nejprve jsme ve škole využili dotazníky ze Scia Mapa školy, ale pak jsme si začali dělat vlastní dotazníky v MS Forms. Dotazníkové šetření u nás probíhá ve dvou vlnách. Nejdříve proběhne tzv. studentská anketa (inspirace z Gymnázia PORG Praha, kde jsem učila). Formu i obsah studentské ankety jsme upravili. Studenti dostanou QR kódy a hodnotí své profesory ve všech předmětech známkami 1–5 jako ve škole. Vše probíhá samozřejmě anonymně, respondenti jen označují třídu. Celkem je to 10 otázek pro každého respondenta. Druhé dotazníkové šetření je zaměřeno na klima školy a respondenty jsou pedagogové, nepedagogové, studenti a rodiče.

Tak třeba otázka: „U kterého profesora a v které hodině se necítím dobře a proč?“ Nebo: „Kterého profesora byste chtěli pochválit a za co?“ Jsou tam i otázky o pocitech v rámci kolektivu, směrem ke třídnímu učiteli. Je to asi opravdu dost drsné, ale my to s lidmi velmi podrobně rozebíráme. Já osobně s každým člověkem. Nikde to nevyvěšujeme, je to doopravdy interní, spojené s hodnotícím pohovorem. A řekneme si jak dál, co zlepšit, na čem pracovat. Abych uvedla příklad: Děti třeba psaly, že paní profesorka nosí opravené testy až po 14 dnech. A ona to uznala. Řekla mi, že si je vědoma, že to studentům vadí, a že na tom zapracuje.

Zpočátku to pro ně nebylo jednoduché, hodně pomohl náš vlastní příklad – že i my, jako vedení, máme prostor pro zlepšení. Mladí učitelé jsou už zvyklí na hodnocení z fakult, starším učitelům se to moc nelíbí. Starší kolegové mají problém i s hospitacemi, mladí naopak často řeknou „něco mi ve třídně nefunguje, přijď se podívat a poradit, co s tím“.

My hospitace neoznamujeme, prostě řekneme, že začínají návštěvy v hodinách a bez ohlášení na ně chodíme. Děláme i to, že si s sebou bereme kolegu, kterého si oni vyberou. A zpětnou vazbu si mohou vyslechnout od kolegy, ne od nás.

Bylo to i z důvodu odbornosti, nepoznáme, zda je výuka odborně správná, když to není náš předmět.

Neříkáme tomu hospitace, ale návštěvy, chceme se potěšit. Máme radost, když vidíme hodiny, kde to funguje. Pozná se to na klimatu třídy. Mohou nás i oni pozvat do svých hodin, rády přijdeme. Kolegové mohou také kdykoliv přijít k nám, ale zatím toho nevyužili.

To, že jsem s nikým nediskutovala a zavedla je. Taky nám to někteří kolegové hodně vytýkali, ale přece dáváme zpětnou vazbu studentům v hodinách, měli bychom ji dostávat i my, abychom se mohli posouvat. Myslím si, že toto je rozhodnutí vedení, které zodpovídá za pedagogický proces. Situace v době, kdy jsem nastoupila, byla velmi napjatá. Rodiče posílali petice. Cítila jsem, že studentům i rodičům chybí možnost se vyjádřit. Někteří pedagogové to neunesli (nebudou ve škole, kde studenti hodnotí pedagogy), jiní to brali jako samozřejmost a pak byla skupina mezi. Teď už se posunujeme a dotazníky jsou každoroční součástí autoevaluace školy. Pokud je tam nějaký podnět ke zlepšení od studentů, tak to pedagogové berou jako upozornění a snaží se na tom pracovat. Je důležité říct, že si většina pedagogů našeho profesorského sboru přečte krásná slova uznání a poděkování za svou práci.

Dotazníky zadáváme v dubnu a týden jsou otevřené. Vyplněné chodí postupně, grafické výsledky jsou hned a odpovědi já a obě zástupkyně postupně pročítáme – to trvá tak tři týdny. Pak to s lidmi opravdu podrobně rozebíráme a dáváme důraz na pochvalu.

Někteří jsou k sobě příliš kritičtí, například kolegyně, která měla skvělé hodnocení od dětí, jen jeden student napsal, že něco udělala špatně. A ona z toho byla zničená, byť všechna ostatní hodnocení byla skvělá.

Jako vedení jsme dostali negativní zpětnou vazbu v oblasti zavádění změn a komunikace. Na tuto situaci jsem zareagovala vlastní účastí o prázdninách na semináři Řízení změn a na podnět od pedagogů jsme v přípravném týdnu ve škole zorganizovali workshop na téma nenásilná komunikace, který vedl externí psycholog. Vyjádřit se mohli pedagogové a i my jsme to využily. Třeba výtka: „Posunujete termíny odevzdání.“ „Ano, protože vy jako učitelé nedáváte věci včas.“ Někomu benevolence vadila. Hodně klademe také důraz na to, co studenti nebo rodiče chtějí. Třeba automat na kávu nebo požadavky na jídelnu. Myslíme si, že to přispívá k wellbeingu.

Děkuji paní ředitelce i paní zástupkyni za dnešní povídání a pojďme si shrnout :

Se souhlasem vedení školy zveřejňujeme některé otázky z dotazníků:

Otázky z dotazníku pro pedagogy:

Otázky z dotazníku pro rodiče:

Otázky z dotazníku pro žáky:

Otázky z dotazníku Studentská anketa (studenti známkují pedagogy jako ve škole):

Nejen do zavádění hodnocení učitelů vám s kolegyněmi z Litoměřic přeji hodně elánu!