Pohádkové knihy nakladatelství Pasparta se snaží představit dětem klasické pohádkové texty, a to za doprovodu piktogramů, které mají dětem pomoci tyto texty vnímat v jejich základní podobě tak, jak byly napsány. Dosud byly vydány: Pohádka o Koblížkovi, Pohádka o Smolíčkovi, Pohádka o veliké řepě, Pohádka o dvanácti měsíčkách a Pohádka o Otesánkovi.
Pohádkové knihy nakladatelství Pasparta
Mgr.
Hana
Zobačová,
pedagožka, poradce rané péče a autorka knih
Děti velmi malé, například dvouleté, nejsou ještě v drtivé většině schopny u čteného textu vydržet, je třeba jejich pozornost poutat obrázkem, předložit jim ke vnímání textu i obrazovou složku příběhu. Podobně i děti s nějakým hendikepem - vedle autismu to může být dysfázie nebo v podstatě jakákoliv řečová vada, děti hyperaktivní nebo se specifickými poruchami učení nebo děti, jejichž mateřským jazykem není čeština, mohou mít nesčetné komunikační obtíže. Mezi ty nejčastější patří např. pozdní nástup mluvy, nezájem o komunikaci a mluvený jazyk, problémy s výbavností slov (děti nejsou schopny si ke slovu vybavit obsah a naopak), děti nevnímají mezery mezi slovy. Pokud nejsme schopni si větu rozčlenit na jednotlivá slova, uniká nám zákonitě smysl slyšeného. Dětem se stírá výslovnost, neslyší například rozdíl mezi "pil" a "byl", ztrácejí orientaci v textu. Pokud jsou takovéto "přeslechy" ojedinělé, je dítě schopno si význam textu domyslet a svoji chybu samo opravit. Pokud se ale chyby množí a sčítají, nabalují se na sebe, dítě nerozumí a zákonitě ztrácí i chuť a snahu poslouchat a následně reprodukovat.
V knihách s piktogramy je klasický text pohádky doprovázen piktogramy, a to tak, že každému slovu ve větě (či slovnímu spojení) odpovídá jeden piktogram. Děti se tak v textu lépe orientují a případné přeslechy si jsou schopny samy doplnit. Případně si je jednoduše s dopomocí dospělého v textu dohledají.
Piktogram zde plní funkci slova, a to hned několikerým způsobem:
-
je graficky ohraničen rámečkem (stejně jako grafém každého slova má i piktogram přesnou hranici),
-
význam je vyjádřen obrázkem (jednoduchou lineární kresbou, která, pokud možno co nejtěsněji, odpovídá zobrazovanému slovu),
-
pod obrázkem v rámci piktogramového rámečku je umístěno slovo (vyvedené velkým bezpatkovým písmem, které nejlépe zachycuje čistou podobu písmen a odpovídá tomu, jak se dítě učí v počátcích tiskací písmena číst a psát),
-
jednotlivá slova jsou od sebe barevně oddělena na základě slovních druhů (toto barevné dělení děti nenásilnou formou učí, že slova se dělí také podle funkce).
Velkou a nezanedbatelnou devízou knih je také podpora dětí v samostatnosti. Příběhy jsou často založeny na opakování určitých částí textu v souladu s pohádkovým schématem (dědeček si opakovaně volá nové pomocníky k vytažení řepy, Smolíčka opakovaně navštěvují Jezinky a on opakovaně volá jelena na pomoc apod.). Toto opakování jednak v dětech upevňuje slyšené a viděné slovo a jednak snižuje počet slov, která jsou k odvyprávění příběhu potřeba. Děti se slova jednodušeji učí a jsou schopny je samy reprodukovat, samostatně si pohádku pomocí obrázků přečíst, přečíst ji dospělému. Obligátní role dítě-posluchač x dospělý-předčitatel se tak otáčí a děti to velmi pozitivně vnímají.
Na závěr každé knihy je vytvořen tzv. "slovníček", tedy souhrn všech piktogramů použitých v knize. Slovníček je v černobílé lineární podobě, aby bylo možno piktogramy následně z knihy vykopírovat a dále s nimi pracovat. Děti si je mohou rozstříhat, vybarvovat, sestavovat si z nich text pohádky nebo si tvořit nové věty. Učí se tak kreativně větné stavbě, práci s textem, s významem sdělení, s jeho tvorbou a stavbou.
Tipy na práci s knihou:
1.
Přečtěte dětem příběh pohádky (je třeba, aby děti s komunikačním hendikepem na obrázky a piktogramy v knize dobře viděly).
2.
Projděte si s dětmi slovníček, zjistěte, jestli děti rozumí většině slov (především podstatným jménům a slovesům).
3.
Přečtěte si s dětmi text ještě jednou, nechejte děti, aby doplňovaly některá slova.
4.
Vyzvěte děti, aby text "přečetly" samy.
5.
Následně můžete začít kreativně pracovat se slovníčkem nebo s textem samotným: děti mohou
-
samostatně sestavovat příběh pohádky (příběhy porovnejte, žádný ale není dobrý a žádný špatný - každý je originální),
-
sestavovat nové věty dle vlastní fantazie (upozorněte děti na rozmanitost jejich fantazie),
-
z volně vykopírovaných a vystřižených vět z knihy společně sestavovat příběh pohádky (práce s důrazem na kolektivní dílo všech dětí, potřeba kooperace),
-
nacházet postupně jednotlivé postavy příběhu tak, jak se v něm objevují od začátku do konce (v pohádce O veliké řepě je nejprve dědeček, pak babička, vnučka, pejsek, kočička a nakonec myška),
-
hledat slovo, které v pohádce právě zaznělo (před děti předložíme některá slova - piktogramy, případně každému dítěti přidělíme určitý piktogram; přesvědčíme se, že slovům děti rozumějí; čteme jim příběh a děti slova hledají; případně se staví vedle sebe dle toho, jestli už jejich slovo v pohádce zaznělo nebo ne),
-
doplňovat slovo, které z piktogramové věty vypadlo (předložíme dětem neúplnou piktogramovou větu a děti dle textu pohádky hledají slovo - piktogram, které tam chybí; případně hledají slovo, které by tam mohlo být - práce s fantazií dítěte),
-
vytvářet vlastní slova (dáme dětem k dispozici prázdný piktogramový rámeček a pastelky či fixky, děti samy pak vytváří obrázky k piktogramům; případně můžeme dětem zadat nějaké slovo a děti piktogram tvoří - opět je dobré pak vyzdvihnout kreativitu dětí a jejich různorodost v rámci jednotného zadání - každý namaluje svoji představu téhož slova, přesto to ale nikdy nebude tentýž obrázek).
Na obdobné bázi propojení obrázku, porozumění textu a nutnosti pochopit určitou sociální či jinou situaci je koncipována
ediční řada Obrázkovníků.
Jedná se o obrázkové slovníky zaměřené vždy na určité oblasti lidské činnosti často spojené se sociálními dovednostmi (bezpečí, etiketa, komunikace). Sekvencí jednoduchých obrázků je dětem srozumitelně přiblížena určitá situace, kterou pak s dětmi mohou probírat pedagogové nebo rodiče a ukazovat jim žádoucí chování nebo dopady chování nežádoucího.POZNÁMKA
Článek byl připraven pro sborník příspěvků přednesených v rámci konference knihovníků konané v Olomouci dne 13. 9. 2017.
