Jste si jistí, že máte dostatečné důkazy o učení žáků?

Jakožto učitelé během hodin průběžně zjišťujeme, co se žáci naučili – obvykle prostřednictvím krátkých testů, opakovacích cvičení nebo třeba řízenou diskusí. Jak ale ověřit porozumění každého jednoho žáka tak, aby nám to v hodině (nebo po ní) nezabralo příliš mnoho času?

Když začneme zkoumat dopady naší výuky, zamýšlíme se nad otázkami typu a Pokud dokážeme na tyto otázky nalézt odpovědi, vyjasní se také, jestli byl náš přístup v dané hodině účinný a jestli se jakožto učitelé zlepšujeme.

Jak tedy poznat, co už žáci umějí a znají? V první řadě je třeba si uvědomit, že chování žáků v průběhu hodiny nevypovídá o jejich učení. Žáci mohou být pozorní, angažovaní a soustředěně pracovat – a i tak se mnoho nenaučit. Proto nemůžeme při kontrole učení žáků spoléhat na své dojmy z hodiny, ale potřebujeme přímé důkazy, které učení žáků odhalí. Prověřování porozumění by mělo probíhat pravidelně, jako pevná součást hodin, abychom chyby žáků zachytili co nejdříve. Když ale například některý typ kontrolní úlohy použijeme ve čtyřech třídách, můžeme získat sto dvacet různých výsledků, a jestliže se každému budeme věnovat (jen) minutu a půl, zabere nám kontrola tři hodiny práce. Je proto důležité zamýšlet se i nad strukturovaností odpovědí – díky tomu dokážeme rychleji vyhodnotit jejich správnost.

Doporučujeme například použití otázek s více odpověďmi, na něž budou odpovídat všichni žáci najednou formou hromadného hlasování. K tomu jsou velmi vhodné mazací tabulky, na které žáci své odpovědi zapisují, a po vyzvání naráz ukazují směrem k vám. Je-li to možné, naplánujte odpovědi, kde je více možností správně (žáci mají za úkol určit všechny správné odpovědi), snížíte tak pravděpodobnost, že žák zvolí správné řešení náhodou.

Ať už použijete otázku s více odpověďmi, nebo jiné prostředky pro prozkoumání znalostí žáků, plánujte je tak, aby splňovaly několik parametrů: zaměřují se na klíčové myšlenky hodiny, žáci je mohou vypracovat samostatně a rychle, odhalují mylné představy žáků a kontrola získaných odpovědí učitelem není zdlouhavá. Zároveň bychom měli být schopni ze získaných odpovědí vyčíst nejen kdo chyboval, ale i co konkrétně k chybě vedlo – musíme umět odlišit rozdílné příčiny neporozumění. To nám následně pomáhá při plánování nejvhodnějšího postupu, jak žáka v učení podpořit.

Od ověřování znalostí nás mohou odrazovat psychologické důvody. Rádi sami sebe vidíme v tom lepším světle a chceme si udržet přesvědčení, že naše práce je žákům ku prospěchu. Když zjišťujeme míru porozumění celé třídy, vystavujeme se velmi reálné možnosti zjištění, že na tom naši žáci nejsou zdaleka tak dobře, jak jsme si mysleli. Často nám k potvrzení toho, zda se žáci něco naučili, stačí kontrolní fráze nebo To ale předpokládá, že si žáci uvědomují, že něco špatně pochopili, nebo něco neví. K tomu ale mnohdy nemají potřebné kompetence. Proto je na nás, abychom jejich porozumění prověřovali. Navíc, když hledáme důkazy učení žáků, osobně se tím zavazujeme, že na ně budeme reagovat – bezprostředně během hodiny, nebo v hodině následující.

Naším cílem je pomoci každému žákovi, aby dosáhl alespoň minimální míry porozumění v probírané oblasti, obzvláště v předmětech kumulativního charakteru. Když budeme na základě důkazů zjišťovat, co se žáci naučili, dokážeme rychle reagovat na jejich potřeby a zlepší se úroveň jejich znalostí.

Důkazy o učení žáků jsou součástí jedné ze strategií formativního hodnocení. O konkrétních technikách se dočtete v odborné literatuře, vždy však mějte na paměti, že izolované techniky nejsou jediným prostředkem ke zlepšení výuky. Je třeba je užívat promyšleně, cíleně a tak, aby zapadaly do celkového konceptu vaší pedagogické práce.