Michal Orság

O zapojování žáků do procesu hodnocení se mluví a píše neustále. Může se ale stát, že na školách probíhá pouze formálně, a to například na základě požadavků vedení či České školní inspekce. Nebo tak učitelé činí z vnitřního přesvědčení, že by se to dělat mělo – to však ještě neznamená, že je sebehodnocení prováděno správně.

Vzájemné nebo také vrstevnické hodnocení dokáže žáky motivovat k většímu úsilí a lepšímu výkonu. Jeho hlavním cílem není odborně ohodnotit práci spolužáka, ale pomoci mu v dalším učení. V tomto duchu by měl vyučující své žáky vést při osvojování dovednosti poskytovat zpětnou vazbu.

Formativní zpětná vazba má za cíl pomoci žákovi vylepšit jeho práci a podpořit ho takovým způsobem, aby byl v dalším učení úspěšnější. Jestliže takovou zpětnou vazbu učitel poskytne, měl by si později najít čas i na to, aby zjistil, jak na ni žák zareagoval, a dát mu možnost prokázat vlastní posun.

Každý učitel se během výuky dostane do bodu, kdy učivo probral a zvažuje, jestli už je správný čas posunout se dál, nebo je nutné věnovat se látce o něco déle. Potřebuje, aby všichni žáci zvládli danou oblast, než s nimi pokročí k další. Jak ale ověřit, zda se žáci naučili to, co zamýšlel, že se naučí?

Na porozumění cílům, jejich objasňování a sdílení je zaměřena první z pěti strategií formativního hodnocení. Pokud víme, jakých cílů mají žáci dosáhnout, nepřemýšlíme pouze o tom, co chceme UČIT, ale především, co chceme NAUČIT. Čím lépe plánujeme naši výuku, tím více uvažujeme nad učebními aktivitami směřujícími ke splnění cíle. Rozhodujeme o obsahu učiva, jeho rozsahu i uspořádání.

Dle kognitivní psychologie má paměť obrovský vliv na učení. Školní úspěch do značné míry závisí nejen na schopnosti žáků uchovávat si v paměti důležité informace, ale také na schopnosti si tyto informace vybavit a použít je v rozmanitých kontextech tak, aby si utvářeli nová spojení a významy.

Formativní hodnocení. Pro někoho ideální způsob vedení výuky, pro jiného prázdný pojem a jen další požadavek České školní inspekce. Pojďme si říct, jak to ve skutečnosti s formativním hodnocením je a jak ho vědomě a systematicky aplikovat do praxe.

Prohlubování odborné kvalifikace, pravidelné setkávání s kolegy, sdílení zkušeností a vzájemná podpora, to jsou hlavní cíle učících se komunit učitelů. Tyto skupiny pomáhají pedagogům se změnami, které mají potenciál býti trvalými. Důraz je kladen na pozvolné zavádění formativního hodnocení a jeho pevné začleňování do již existujících rutinních postupů.

Jakákoliv změna v oblasti školství a vzdělávání by měla vycházet z postupů, které byly ověřeny výzkumy, pilotovány na reprezentativním vzorku škol a mají prokazatelný dopad na zlepšení učení žáků. Formativní hodnocení je již řadu let pevnou součástí mnoha zahraničních vzdělávacích systémů, a jakkoliv je jeho zavedení časově náročné, jedná se o směr, kterým se i naše školství musí vydat.

Jednou ze zásad formativního hodnocení je předávat žákům více odpovědnosti za vlastní učení. A to i ve chvíli, kdy od učitele či spolužáka obdrží hodnocení své práce. Angažovanost žáků a práce s chybou jsou oblasti, které jsou předpokladem pro budování schopnosti autonomního učení.

Formativní hodnocení. Pro někoho ideální způsob vedení výuky, pro jiného prázdný pojem a jen další požadavek České školní inspekce. Pojďme si říct, jak to ve skutečnosti s formativním hodnocením je a jak ho vědomě a systematicky aplikovat do praxe.

Prohlubování odborné kvalifikace, pravidelné setkávání s kolegy, sdílení zkušeností a vzájemná podpora, to jsou hlavní cíle učících se komunit učitelů. Tyto skupiny pomáhají pedagogům se změnami, které mají potenciál býti trvalými. Důraz je kladen na pozvolné zavádění formativního hodnocení a jeho pevné začleňování do již existujících rutinních postupů.

Jakákoliv změna v oblasti školství a vzdělávání by měla vycházet z postupů, které byly ověřeny výzkumy, pilotovány na reprezentativním vzorku škol a mají prokazatelný dopad na zlepšení učení žáků. Formativní hodnocení je již řadu let pevnou součástí mnoha zahraničních vzdělávacích systémů, a jakkoliv je jeho zavedení časově náročné, jedná se o směr, kterým se i naše školství musí vydat.

Dylan Wiliam, pedagogická celebrita a guru formativního hodnocení, popisuje současný stav ve školách pomocí parafráze výroku rakousko-britského filosofa Karla Poppera jako „sérii nechtěných odpovědí na nevyřčené otázky“. Učitelé, kteří to mohou změnit, jsou ti, již chtějí být lepšími učiteli. Nikoliv proto, že by nebyli dost dobří, ale proto, že mohou být ještě lepší. Pokud mají učitelé pocit, že nic nemůžou zlepšit, žádná zpětná vazba či další vzdělávání jim k ničemu nepomůže.

Učitelé stávkovali za zvýšení tarifních platů v roce 2020 o 10 %, nikoliv o vládou navrhovaných 8 %. Mnozí z nich vnímali zapojení do stávky jako vyjádření nesouhlasu s celkovým stavem školství a nastavením vzdělávací politiky v České republice. A samotný nástroj stávky je v pořádku. Zároveň si myslím, že rozhodnutí, zdali se jí bude pedagog účastnit, by mělo být v kompetenci každého jednotlivce a mně nikterak nepřísluší postoj vyučujících ke stávce hodnotit.

Během října proběhl mezi řediteli základních škol průzkum realizovaný vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř ve spolupráci se společností Tutor. Ředitelé se vyjádřili k otázce, co jejich školu nejvíce trápí, a sdělili svůj názor na jednotné přijímací zkoušky, přístup rodičů ke škole či inkluzi. Do průzkumu se zapojilo 450 z nich, což odpovídá 11 procentům základních škol v České republice.