Trénování vybavování z paměti napomáhá školnímu úspěchu žáků

Obecně rozlišujeme dva druhy paměti: krátkodobou nebo také pracovní paměť a dlouhodobou paměť. Dlouhodobá paměť má neomezenou kapacitu, zatímco pracovní paměť má své limity. Dle výzkumu (Cowan, 2010) je průměrná pracovní paměť schopna udržet v průměru čtyři nové pojmy. U některých žáků pak stačí, aby se při učení setkali v krátkém sledu se čtyřmi novými pojmy, a jejich mozek je zahlcen. V tu chvíli se žák přestává soustředit a je negativně ovlivněna jeho schopnost dále se učit.

Kapacita pracovní paměti žáků je různá, což znamená, že něco, co přetěžuje jednoho, nemusí přetěžovat jiného. To může učitel zohlednit například při skupinové práci s homogenní skupinou. Žáky rozdělí na základě předchozí zkušenosti s tím, jak se jednotlivci dokážou soustředit a zpracovávat informace. Každé skupině dá text, aby ho zpracovala a vybrala z něj to podstatné. Skupině tvořené žáky s největšími obtížemi s koncentrací poskytne text jasně strukturovaný s omezeným množstvím nových termínů. Jiná skupina může zpracovávat text stejného rozsahu, ve kterém se vyskytují složitější formulace a cizí slova.

Aby učitelé pracovní paměť žáků nepřiměřené nezatěžovali, uvádíme některá základní doporučení (Macpherson, Hendrick, 2019):

Učitelům také doporučujeme, aby průběžně testovali menší celky učiva (tzv. cvičné vybavování z paměti). Místo jednoho velkého testu, který přichází po několika týdnech výuky, průběžně zjišťujte v menších testech, co se žáci naučili, v opačném případě se budou učit primárně na závěrečný test, a nebude tak v průběhu docházet ke cvičnému vybavování z paměti, což je předpokladem pro uložení do paměti dlouhodobé.

Mimochodem, dávat průběžným testům menší význam než těm závěrečným je běžná praxe, není to však vůbec potřeba. Naopak, pokud je závěrečný test tvořen z úkolů předchozích menších testů, z jakého důvodu by měl mít větší důležitost? Tímto principem pouze utvrzujeme žáky v tom, že průběžné testy nejsou důležité a hlavní je naučit se na velkou závěrečnou písemnou práci.

Ukládání do dlouhodobé paměti také napomáhá zapojení nové informace do již existující myšlenkové struktury. Je tedy velmi výhodné nabízet učivo v kontextu, který žáci znají, a nechat je objevovat vztahy mezi jednotlivostmi. Dávání věcí do souvislostí s tím, co známe, nám pomáhá učit se i mimo prostředí školy. Sami asi vnímáte, že sekvenci písmen BBC UPC KFC CIA FBI si zapamatujeme snadněji než FBP IUC BCK IAC CFB, a to i přesto, že jsou použitá písmena totožná.

Vybavování z paměti velmi pravděpodobně závisí na síle a zpracování počátečního zdroje. Je-li při učení zapojeno několik smyslů současně, jde tedy o tzv. multisenzorické učení, konkrétní zprávu vstřebáme prostřednictvím několika různých kanálů, což zvyšuje šanci uložení do dlouhodobé paměti. Ekwall a Shanker zjistili, že lidé jsou obvykle schopni si vybavit 10 % toho, co četli, 20 % toho, co slyšeli, 30 % toho, co viděli, 50 % toho, co viděli a slyšeli, 70 % toho, co řekli, a 90 % toho, co současně řekli a dělali.

Dle Robina Macphersona a Carla Hendricka existuje šest principů třídního vyučování, které vedou k efektivní výuce. Jedná se o:

Je důležité zmínit, že tyto principy nejlépe fungují ve vzájemné interakci, nikoliv každý samostatně.

formativne.cz