Vzájemné nebo také vrstevnické hodnocení dokáže žáky motivovat k většímu úsilí a lepšímu výkonu. Jeho hlavním cílem není odborně ohodnotit práci spolužáka, ale pomoci mu v dalším učení. V tomto duchu by měl vyučující své žáky vést při osvojování dovednosti poskytovat zpětnou vazbu.
Vrstevnické hodnocení je pestré (jednu práci může hodnotit více spolužáků), nabízí různé úhly pohledu a je podáno jazykem, kterému žáci rozumí. Osoba poskytující zpětnou vazbu rozvíjí své komunikativní kompetence, když se učí formulovat
dobrou radu
. Vzájemné hodnocení je také často přijímáno lépe než hodnocení učitelem. A v neposlední řadě je takový způsob hodnocení výhodný i pro učitele, protože díky němu může lépe odhalit, jak žáci přemýšlejí, a tím, že jim přenechává část odpovědnosti za hodnocení, získá prostor na jiné činnosti.V souvislosti s vrstevnickým hodnocením je však třeba počítat i s riziky, a to hlavně v době, kdy se žáci vzájemnému hodnocení teprve učí. Může se stát, že zpětná vazba nebude poskytnuta podle dohodnutých pravidel, nebo že spolužáci (často neúmyslně) poskytnou mylné či zavádějící informace. Znění zpětné vazby, stejně jako její přijetí, může být také ovlivněno vzájemnými vztahy. Typické je i to, že žáci se velmi často soustředí pouze na chyby.
Postupujte systematicky a netlačte na pilu
První věc, nad kterou by se měl učitel zamýšlet, než se vzájemným hodnocením začne, je třídní klima. Vrstevnické hodnocení vyžaduje bezpečné prostředí, a je proto třeba všechny změny dělat postupně, promyšleně a citlivě. Pro většinu žáků totiž nová forma hodnocení znamená vystoupení z komfortní zóny – a to i ve chvíli, kdy ve třídě panují dobré vztahy a komunikace probíhá ve vzájemném respektu. Náročná je pozice nejen pro toho, kdo zpětnou vazbu přijímá, ale i pro toho, kdo ji poskytuje.
Stejně jako v jiných oblastech, i tady platí, že žáci se učí primárně nápodobou. Základem je tedy začít u sebe. Jako vyučující jste vzorem hodnocení, proto můžete očekávat, že žáci budou přistupovat k poskytování zpětné vazby velmi podobným způsobem a často za použití formulací, jež jsou pro vás typické.
Nezapomeňte žáky s novou formou hodnocení seznámit, mluvte s nimi, vysvětlujte smysl plánované změny a odpovídejte na jejich dotazy.
Bezpečný trénink
Než se žáky přikročíte k samotnému vrstevnickému hodnocení, dejte jim dostatek času pro osvojení zásad poskytování zpětné vazby a umožněte jim trénink nanečisto. K tomu se skvěle hodí anonymní práce. Tím jsou myšleny práce jiných žáků z předchozích ročníků, práce, které vytvoří učitel, nebo ukázky získané na internetu, ale nikoli práce z dané třídy, na kterých bude pouze odstraněno jméno autora.
Trénování na anonymních pracích umožňuje poskytovat hodnocení, jež není tolik zatíženo emocemi. Stejným způsobem je možné pracovat s anonymními ukázkami hodnocení. Žáci pak dávají
zpětnou vazbu na zpětnou vazbu
a sami mohou následně formulovat kritéria dobrého hodnocení. S jejich zpětnou vazbou pracujte – komentujte ji a vylepšujte.Veďte žáky k tomu, aby zpětná vazba byla komplexní – měla by tedy obsahovat nejen popis toho, co je v práci, ale i zmínka o tom, co v ní chybí. Na to žáci nezřídka zapomenou. Pomoci může jednoduchá otázka:
Stačila by ti spolužákova práce jako podklad ke zkoušení? Nechybí něco?
V okamžiku, kdy přecházíte ke vzájemnému hodnocení prací žáků, doporučujeme začít s poskytováním písemné zpětné vazby. Tato forma umožňuje důkladnější promyšlení formulací, je možné se k ní vracet a upravovat ji. Je také neveřejná a pro žáky, bezpečnější.
V další fázi můžete přikročit k poskytování ústní zpětné vazby ve dvojicích. Výhodou práce ve dvojicích je opět větší komfort pro žáky, zapojení všech žáků (mluví, nebo poslouchají) a učitel může aktivitu jednoduše organizovat. Na druhou stranu vám může připadat stresující, že neslyšíte vše, co ve skupinách padne. To je ale naprosto v pořádku. Nakonec není nezbytné být u všeho, podstatné je, co tato aktivita žákům přináší.
Nejnáročnější a nejméně bezpečné je veřejné hodnocení výstupů žáků jejich spolužáky. Z počátku by měl vyučující vybírat práce vhodné k posouzení a zveřejňovat je pouze se souhlasem autora. Klíčovým bodem je okamžik, kdy žáci aktivně chtějí být mezi těmi, kdo získá zpětnou vazbu. To je signál, že u nich došlo k uvědomění si významu zpětné vazby pro jejich učení a vybudování pozitivního vztahu ke konstruktivní kritice.
Závěrem připomínáme, že k vrstevnickému hodnocení, na které následně navazuje sebehodnocení, vede cesta přes další neméně důležité strategie formativního hodnocení: tvorba cílů a kritérií či poskytování zpětné vazby učitelem.
ZDROJE
*
WILIAM, Dylan a LEAHY, Siobhán.
Zavádění formativního hodnocení: Praktické techniky pro základní a střední školy
. Třetí revidované vydání. Za podpory Nadace Martina Romana vydala vzdělávací organizace EDUkační LABoratoř, 2020. ISBN 978-80-906082-8-3.Článek vznikl v rámci projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách (formativne.cz), který je realizován Pedagogickou fakultou Univerzity Karlovy a vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř. Projekt je financován v rámci OP VVV, registrační číslo: CZ.02.3.68/0.0/0.0/16_032/0008212.