V této chvíli se ruší mimořádná opatření reagující na šíření nemoci, která nás do značné míry uzavřela v izolaci. Více se otvírají také školy a školská zařízení. Stále však existuje pravděpodobnost, že budou nějaká opatření znovu zavedena, a neumíme s jistotou předpovědět, natož slíbit, jak bude vypadat příští školní rok. Domníváme se však, že i bez této jistoty je nyní čas přemýšlet a s rozmyslem konat ve prospěch budoucnosti.
Prevence rizikového chování po ukončení mimořádných opatření
Mgr.
Pavel
Dosoudil
Centrum soc. služeb Praha – odd. Pražské centrum primární prevence; Evropská asociace supervize a koučingu
Školy se většinou rychle adaptovaly na situaci. Prostřednictvím moderních technologií zvládaly předávat informace, kontrolovat úkoly a dávat zpětnou vazbu k osvojeným znalostem. Zároveň se objevily informace o značných rozdílech v přístupu jednotlivých pedagogů a škol. Mohli jsme slyšet rodiče dětí zahlcených a přetížených množstvím úkolů, stesky na to, že někde je distanční výuka málo interaktivní (pouze se zadává a kontroluje látka), a diskuse o možnosti hodnocení dětí, kde někteří pedagogové, zdá se, usilují zejména o to, aby „nikdo nedostal nic zadarmo“.
Situace upozornila, že ani v našem vzdělávacím systému nemají všichni rovné šance. Je u nás velká skupina dětí a rodin, které nemají přístup k potřebným technologiím či jiným zdrojům. Ne každá škola či každý učitel dokázali k tomuto faktu přihlédnout. Přes velkou snahu mnoha dalších škol a také mnoha neziskových organizací se řada dětí prostě nevzdělávala.
Ukázalo se, že to nejdůležitější, co škola nabízí a co nejde žádným způsobem suplovat, je sociální učení a rozvoj osobnostních a sociálních kompetencí v přímém mezilidském kontaktu. To také děti nejvíce postrádají a mnohé přehodnocují prvotní nadšení z nečekaných prázdnin. Význam zvládání širokého spektra copingových strategií jsme nyní mohli vyzkoušet na vzorku celé populace.
Adaptace žáků na „normální“ výuku nebude jednoduchá. Nelze ji srovnávat s adaptací po prázdninách. Vznikly a vznikají metodiky a doporučení k postupům školy po návratu žáků (např.: Jak pracovat s dětmi po návratu do škol – metodiky pro učitele, http://www.poradna-vigvam.cz/2020/05/13/skoly-krize-plany-prevence-jak-to-dat-dokupy/). Jsou zpracovávány odbornicemi a odborníky na práci s krizí a ztrátou. Již ze stručného časového rozvrhu práce je patrné, že nepůjde o jednorázovou, krátkodobou aktivitu. Tato adaptace bude vyžadovat vysoké kompetence realizátorů, které (certifikovaní) poskytovatelé programů primární prevence mají. Budou však všude k dispozici?
Poskytovatelé preventivních programů čelili a čelí velké nejistotě. Výrazný výpadek příjmů, se kterými bylo napevno počítáno, se jich také týká. V naší anketě se 40 % organizací obává dopadu ekonomických obtíží na nabídku služeb. Nejvážněji může dopadnout na ty, kteří mají stabilní tým zaměstnanců v pracovním poměru. Jsou to často organizace, které jsou páteří systému primární prevence v daném regionu. Potřebují v brzké době znát, jak bude situace zohledněna v grantech a dotacích. V některých schématech je již překážka v práci zohledňována, někteří významní donoři se zatím oficiálně nevyjádřili. Je zde třeba aktivně preventivně postupovat proti případnému ničení dlouho budovaného systému pod hesly nutných úspor. Čeká nás prokazování účinnosti, potřebnosti a efektivity programů prevence.
Rizikové chování přerušením výuky ve škole nezmizelo. Omezil se jistě výskyt fyzického napadení mezi žáky, šikana se však mohla přesunout do kyberprostoru. Výpadek v učení se sociálním dovednostem bude mít negativní efekt na budoucí prevalenci šikany. Objevují se informace ze zahraničí a již i od nás o růstu domácího násilí v rodinách izolovaných karanténou.
Obavy máme v oblasti adiktologické, kolik dětí bylo intenzivně vystaveno zkušenosti užívání alkoholu jako léku úzkosti či nudy, na sociálních sítích se motiv „přežívám izolaci jen díky vínu“ objevoval v mnoha jinak vtipných a přitažlivých videích atraktivních osobností. Nevíme také, jaké se rozvíjely nelátkové závislosti.
Revize možná čeká programy zaměřující se na kyberproblematiku. Informační technologie odváděly obrovskou službu ve zvládání situace. Také poskytovatelé preventivních programů převedli některé své aktivity do podoby webinářů či dalších distančních metod.
Projít je však potřeba metodiky všech oblastí rizikového chování. Je možné, že teď budou všechny programy do jisté míry na selektivní úrovni. Možná bude potřeba vytvořit programy zaměřující se na prevenci rizikového chování v oblasti veřejného zdraví. Je zde patrná souvislost s riskujícím (risk taking) chováním. Máme však o jeho podobách málo informací, jako ostatně o většině fenoménů v tomto období. Probíhají a budou probíhat výzkumy a šetření, které budou přinášet nové informace a pohledy. Nevíme však ani to, jestli bude možné realizovat všechny jednotlivé techniky, hry. Budeme se muset dále vyhýbat fyzickému kontaktu? Lze zážitek z takových aktivit zajistit jiným způsobem? Většina organizací využívala nucenou přestávku i k úpravě svých metodik, pevně jim důvěřujeme, že jsou na realizaci programů dobře připravené.
Jako celá společnost i v našem „rybníčku“ čelíme velikým výzvám. Zároveň nyní můžeme uplatnit to, co učíme a trénujeme. Spolupráci, asertivitu, vyjednávání, plánování.