Mgr. Pavel Dosoudil

V minulém čísle jsme se v našem časopise zabývali problematikou gamblingu (hazardního hraní) v online prostředí. Snažili jsme se popsat, jaká rizika současná situace přináší, kolik dětí a dospívajících je jimi ohroženo a jaké jsou možné dopady na duševní zdraví. V této časti bychom rádi představili možnosti prevence.

Na redakci našeho časopisu se čtenáři obracejí s návrhy témat z oblasti rizikového chování, kterým by bylo vhodné se více věnovat. Někdy je tento zájem vyvolán jednorázovou dramaticky vyhrocenou situací, která má ohlas ve veřejném prostoru a médiích, ač ji zatím nevidíme zachycenou v řeči statistik výzkumných šetření. Jindy se problém odehrává mimo větší zájem veřejnosti, ale je právě statistikami zachycen a je mnoha pomáhajícím profesionálům pravidelnou náplní jejich preventivních, poradenských a terapeutických služeb. Do této druhé skupiny dle našeho názoru patří také rizikové herní chování dětí a mladých lidí v online prostředí. V článku bychom rádi ukázali, proč se jedná o problém a jakého je rozsahu. Možné postupy řešení budou obsahem navazujícího článku.

Nakladatelství Jota přineslo v roce 2024 knihu „Transgender: otevřený rozhovor psychologa a matky dítěte“ autorů Aleny Vernerové a Adama Suchého. Kniha slibuje přinést ucelený a nestranný pohled na problematiku transgenderu a je určena jak širší odborné veřejnosti včetně pedagogů a poradenských pracovníků ve školství, tak všem, kterých se tato tematika týká bezprostředněji – trans lidem a jejich blízkým.

Škola je přirozeným prostředím, kde děti a mladí lidé mohou získávat široké spektrum kompetencí, včetně kompetencí k péči o své duševní i fyzické zdraví. Školy jsou tak z mnoha důvodů hlavním dějištěm realizace preventivních programů a programů podpory duševního zdraví. Zahrnují totiž velkou většinu populace, u niž je preventivní působení nejefektivnější, disponují velkou kapacitou kompetentních realizátorů, mohou nabídnout další podporu indikovaným jedincům.

V roce 2023 jsme se ve školním poradenství stále vypořádávali s velkými, dějinotvornými, globálními událostmi a procesy z let předchozích. Jejich dopady budou ovlivňovat duševní zdraví celé populace i nadále a nejspíše neumíme důsledky, třebas „jen“ v této oblasti, ani předvídat. A jako v každém roce jsme se také setkali s novými „malými“ riziky, především v oblasti užívání látek.

Na konferenci Škola jako místo setkávání jsme měli po nějaké době opět příležitost představit programy, na jejichž implementaci v České republice jsme se podíleli. Na stránkách tohoto časopisu jsme je prezentovali již několikrát v kontextu ohrožení duševního zdraví dětí a dospívajících, kterým v současné době procházíme. Proto chceme více prostoru věnovat praxi i teorii jejich implementace.

Duševní zdraví je klíčovým aspektem celkového zdraví a kvality života. O tom, že duševní zdraví dětí je v poslední době nebývale ohroženo, se dozvídáme z výzkumů1) , médii i z vlastní žité zkušenosti ve školách i poradenských zařízeních. Duševní zdraví se také stává jednou z priorit, na kterou jsou zaměřené nejrůznější formy intervencí.

V odborné literatuře ani v beletrii nenalezneme mnoho publikací věnujících se institucionální výchově. V našem časopisu jsme již sdíleli přání věnovat tématu „na okraji školství“ větší pozornost.

V prevenci rizikového chování se v průběhu času objevuji nová témata. Především jde o oblast adiktologickou, kde se nejčastěji objevuji nová rizika nelátkové i látkové povahy. V současnosti se velmi rychle po sobě objevily dvě látky (či způsob užívání), na které nejsme zejména v legislativní úpravě připraveni. Jako první vyvolaly celospolečenskou pozornost nikotinové sáčky, a sotva stačila pozornost vyhasnout, dostal se do jejího středu kratom. V obou případech jde o látky psychoaktivní, jejichž užívání provází riziko závislosti a řada dalších, dosud ne zcela podrobně zmapovaných zdravotních rizik.

V druhé polovině letošního roku probíhá první výcvik trenérů programu AART v češtině. Jde o dosavadní vyvrcholení několikaleté snahy přinést tuto metodiku do České republiky. V uplynulých letech se neziskové organizaci Aisis, z. ú., podařilo s pomocí podpory EU (Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání) a MŠMT, hlavního města Prahy a nadace RSJ metodiku přeložit a vycvičit české školitele. Nyní probíhající výcvik je podpořen MŠMT a realizován v rámci krajského projektu na podporu prevence v Praze. V jeho rámci tři desítky pedagogů základních a středních škol i pracovníků školních poradenských zařízení z Prahy prochází šedesátihodinovým tréninkem práce se skupinou.

V době předprázdninové se na nás obrátilo nezávisle na sobě nemálo pedagogů, kteří se „potýkali“ s řešením situace, kdy žák přinesl do školy alkohol. Nejčastěji dotazy směřovali do legislativní oblasti, zejména k povinnosti školy informovat rodiče, OSPOD či policii. Je pochopitelné, že pedagogové řeší také své bezpečí ve snaze vyhnout se postihu ze strany kontrolních orgánů. Oznamovací povinnosti jsou upraveny v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí a trestním zákoníku, některé konkrétní příklady pak jsou zpracovány na webu Šance dětem. 1) Rádi bychom se však na problém podívali i z perspektivy primární prevence.

V průběhu uplynulého školního roku jsme se jen kratičkou chvíli mohli těšit nadějí, že se situace vrací do normálu: po nutnosti vyrovnávat se se změnami, které výuce přinášela pandemická situace, se školy musí vyrovnávat s krizí způsobenou Ruskem rozpoutanou válkou. Pokud jsme měli dříve obavy o duševní pohodu všech členů školního společenství, nyní jsou již tyto obavy prokázanou a žitou skutečností.

V několika minulých číslech našeho časopisu jsme informovali o programu Aggression Replacement Training (ART), který přinášíme do České republiky. Z důvodů protipandemických opatření nabralo zavádění programu zpoždění. Nyní však již proběhl výcvik prvních trenérů (lektorů), kteří program realizovali s dětmi a prošli také přípravou na roli Master Trainers – trenérů nových lektorů. Celým procesem nás provázel Knut Kornelius Gundersen, nyní již emeritní profesor norské univerzity Diakonhjemmet. Knut je autorem norské adaptace programu ART označované jako AART (Adapted Aggression Replacement Training). Především je však vynikajícím reprezentantem principů programu: laskavým a pečlivým trenérem a vzorem sociálních dovedností, stále nesmírně zapáleným pro šíření programu. Velice ochotně a s velkou erudicí nám také zodpověděl několik otázek, které pomohou program blíže představit.

Duševní zdraví je vlivem situace, kterou poslední dva roky prožíváme, často skloňovaným tématem. Již nyní můžeme sledovat negativní dopady na duševní zdraví dětí jak v řeči statistik (například šetření NÚDZ; CSSP), tak v osobní zkušenosti těch, kteří pracují s dětmi ve školách, poradenských zařízeních či v oblasti zdravotnické a sociální. Zároveň se však zvyšuje zájem o péči o duševní zdraví, stává se důležitou složkou politik na většině úrovní. Mění se také přístup v prevenci rizikového chování, kde se akcentuje pohled na dopady konkrétní formy rizikového chování na duševní zdraví i v delší perspektivě. A také se hledají společné protektivní faktory, na které je možno působit i v úrovni nespecifické prevence či podpory duševního zdraví (mental health promotion). Rádi bychom se tímto způsobem podívali na jednu z nejčastěji realizovaných oblast rizikového chování – šikanu.

Česká televize uvádí nový původní seriál Ochránce. V jednotlivých dílech procházíme významné kauzy, které se v našem školství odehrály za posledních třicet let („které otřásly českým školstvím“, jak uvádí upoutávky). Seriál je doprovázen řadou navazujících aktivit, jako jsou odborné diskuze, rozhovory s odborníky na danou oblast a metodické materiály pro pedagogy.

Zavedená protipandemická opatření přinášejí také změny v oblasti rizikového chování a rizikových jevů. Ze zahraniční přicházejí informace o růstu násilí v blízkých vztazích, a to jak ve smyslu nárustu jejich intenzity v konkrétních rodinách, tak ve smyslu zvýšené prevalence v populaci 1). Ačkoliv dostupná česká data zatím neukazují výrazný nárůst prevalence (není registrován významně větší počet kontaktů v intervenčních centrech či větší počet vykázání 2) situace rozhodně není uspokojivá.

Omluva je fenomén, na který se můžeme dívat například z pohledu kulturně antropologického, lingvistického nebo psychologicko-pedagogického, tedy jako na sociální dovednost, již se musíme naučit.

V nedávných letech jsme ve školním prostředí byli zvyklí preferovat programy specifické primární prevence, tedy aktivity konkrétně a prokazatelně spojené s předcházením konkrétním formám rizikového chování. Toto pojetí se odráželo také v dotačních a grantových řízeních, kde na nespecifickou, průřezovou prevenci nebylo možné žádat finanční podporu vůbec či musely být aktivity přiřazeny k rizikovému chování, které pozitivně ovlivňují. Za nespecifickou primární prevenci byly v praxi v jednom pohledu považovány volnočasové aktivity, v krajním pojetí se tak označovaly i programy, u kterých byla spíše neprůkazná efektivita.

V této chvíli se ruší mimořádná opatření reagující na šíření nemoci, která nás do značné míry uzavřela v izolaci. Více se otvírají také školy a školská zařízení. Stále však existuje pravděpodobnost, že budou nějaká opatření znovu zavedena, a neumíme s jistotou předpovědět, natož slíbit, jak bude vypadat příští školní rok. Domníváme se však, že i bez této jistoty je nyní čas přemýšlet a s rozmyslem konat ve prospěch budoucnosti.

Na redakci časopisu se obrátilo několik škol či jejich zřizovatelů se žádostí o vyjádření, zda je nabízený projekt TFA – Titanic Freddie AIDS formou preventivního programu, která by měl být podporována. Autor tohoto článku program osobně neviděl, vychází jen z informací uvedených na webových stránkách projektu. Přesto se domnívá, že i z takto omezených informací je možné přínosnost projektu k prevenci rizikového sexuálního chování zhodnotit.