Následující text volně navazuje na předchozí článek autorů „Zamyšlení nad odpovědností za školní úrazy: kdo zaplatí za školní úraz a kdo musí být pojištěn?“ (Řízení školy 5/2025, s. 9–13), ve kterém autoři čtenářům přiblížili zejména systém odpovědnosti škol a školských zařízení za újmu způsobenou žákům při školních úrazech. Nyní se ve volném pokračování zaměřují na to, jak české soudy rozhodují o školních úrazech v konkrétních případech.
Školní úrazy: jak o nich rozhodují české soudy? Přehled judikatury od okresních soudů po Ústavní soud
JUDr.
Nataša
Randlová
Ph.D.
advokátka se specializací na pracovní
Mgr.
Milan
Flachs
advokátní
Úvod – základy odpovědnosti za újmu a soudní moc v České republice
V předchozím článku byly mimo jiné shrnuty základní principy odpovědnosti škol za školní úrazy a jejich legislativní ukotvení.
Je nutné si připomenout, že odpovědnost za újmu způsobenou školními úrazy se ve výsledku řídí
, a funguje tak stejně jako odpovědnost zaměstnavatele za pracovní úrazy. Tato odpovědnost je
odpovědností objektivní, odpovědností za výsledek
– ze strany školy tak nemusí dojít ani k porušení nějaké právní povinnosti, natož pak k zavinění, aby jí v souvislosti se školním úrazem vznikla povinnost nahradit újmu. Této povinnosti se škola může v odůvodněných případech
zprostit
(tzv. liberovat); ve stručnosti lze říci, že se bude jednat o případy, kdy ke vzniku újmy přispěl sám poškozený žák či student (porušením bezpečnostních pravidel, požitím návykových látek, svou lehkomyslností).Proč se vlastně zajímat o soudní rozhodnutí? Český právní řád sice nestojí na systému
, kde by
common law
judikatura
– soudní precedenty – byla autoritativním pramenem práva (například na rozdíl od zákonů), ale i v našem kontinentálním právním systému hrají rozhodnutí soudů klíčovou roli. Přispívají k
právní jistotě a rovnosti
, tedy k tomu, aby v obdobných případech bylo rozhodováno obdobným způsobem. Zároveň může být
judikatura
zdrojem poznání – v soudních rozhodnutích lze najít cenná vodítka pro řešení konkrétních situací v praxi. Právní předpisy samy o sobě sice poskytují nějaký právní rámec, ale konkrétní situace mohou být značně rozmanité. A právě zde vstupuje do hry soudní rozhodovací praxe.Proto jsme se rozhodli podívat se na výběr
rozhodnutí českých soudů
– od Nejvyššího soudu až po soudy nižší (na úrovni okresu nebo kraje), občas do nich vstoupí i Ústavní soud. U každého případu nejprve stručně nastíníme skutkový stav, poté objasníme právní problém, který soud řešil, a nakonec se pokusíme přiblížit závěr a jeho praktické dopady. Věříme totiž, že ukázání toho, jak funguje odpovědnost školy za školní úrazy, na praktických a skutečných případech pomůže vysvětlit její jednotlivé právní aspekty lépe než pouhé teoretické pojednání.Srdeční kolaps během tělesné výchovy – školní úraz, aplikace zákoníku práce na školní úrazy, vrozené zdravotní vady
Na prvním místě se podíváme na rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 2019, sp. zn.
21 Cdo 5492/2017
, a to proto, že se v jeho odůvodnění Nejvyšší soud zabývá
definicí školního úrazu
a také
aplikací zákoníku práce
– rozuměj: použitím pracovněprávních předpisů – na oblast školních úrazů. Jak se totiž v našem přehledu judikatury ukáže, ne vždy si soudy na věcnou působnost pracovněprávní odpovědnosti, nebo na její zákonnou konstrukci, vzpomenou.Co se v tomto případu vlastně stalo? Žák 4. třídy se narodil s
vrozenou srdeční vadou
(zúžení aortální chlopně). Toto jeho postižení bylo úspěšně operačně řešeno, z následných lékařských vyšetření vyplynulo, že se jedná o tzv. bezpříznakového pacienta, a tak byl chlapec následně vyřazen z pravidelných kontrol v dětském kardiocentru a lékaři mu byla doporučena běžná dětská rekreační sportovní zátěž podle kondice. Při tělesné výchově, konkrétně
během rozklusávání kolem tělocvičny
, u žáka došlo k
náhlé fibrilaci srdečních komor
, která způsobila zástavu krevního oběhu. Žák musel být resuscitován. Následné hypoxické poškození mozku způsobilo těžké trvalé následky (např. vznik apatického syndromu).Žák se následně po své škole domáhal odškodnění újmy, která mu tímto – dle jeho názoru školním – úrazem vznikla. Škola v součinnosti se svou pojišťovnou však svou odpovědnost odmítla s tím, že k poškození zdraví došlo na samém začátku hodiny tělesné výchovy při rozklusávání, tedy nikoli při nějaké nadměrné námaze, a že se poškozenému žákovi – který byl lékaři shledán bez obtíží a ponechán bez kontrol – mohlo toto poškození zdraví stát kdykoli a kdekoli, a že zde proto chybí souvislost s tělesnou výchovou. Dle jejich názoru se tak ani nejednalo o školní úraz.
Nižší soudy víceméně shodně dovodily příčinnou souvislost mezi poškozením zdraví a vrozenou srdeční vadou a naopak neshledaly, že by toto poškození bylo školním úrazem, za který by měla škola odpovídat. Žák se proto svým dovoláním proti rozhodnutím nižších soudů obrátil na Nejvyšší soud.
Nejvyšší soud se úvodem pokusil o
definici školního úrazu
. Na rozdíl od pracovního úrazu, který je přesně vymezen zákoníkem práce, totiž právní předpisy neříkají, kdy se jedná o školní úraz a kdy nikoli. Nejvyšší soud uvedl, že „o [školní] úraz … jde tehdy, jestliže příčinou poškození zdraví žáka byl skutkový děj, který má charakter úrazového děje, tedy když k poškození zdraví došlo následkem působení zevních vlivů (fyzické či psychické přetížení – trauma), které byly svou povahou krátkodobé, náhlé a násilné, a