Bez školy bude vesnice místo k bydlení, ale ne k životu

Budova základní školy byla vystavěna v roce 1879 jako přízemní. Z počátku jednotřídní škola byla v srpnu roku 1880 rozšířena na dvoutřídní a roku 1884 pak na trojtřídní. Postupem času bylo nutné školu opět rozšířit, a tak byla v roce 1899 zvýšena o jedno poschodí. Před první světovou válkou se učilo ve čtyřech třídách. Od září 1914 se v důsledku války redukovala výuka ve škole do dvou tříd s 237 žáky. Tento stav trval až do konce první světové války. Ve školním roce 1928 se vyučovalo již v pěti třídách. Až do roku 1945 měla škola pouze pět tříd, i když se vyučovalo od prvního do osmého ročníku. Nyní máme školu prvního stupně, tudíž vyučujeme 117 dětí v pěti třídách.

Starostku obce dělám již třetí volební období a musím říct, že si svoji obec bez školy nedovedu představit. Samozřejmě že je nutné dotovat provoz školy z obecního rozpočtu, a to mnohdy nemalými finančními částkami. Že dochází i na nemilé starosti, když rodiče vidí své ratolesti růžovými brýlemi nebo když už naopak paní učitelka ztrácí nadhled. To je pak jednou z instancí i starosta. A po pravdě se velmi těžce orientuje v nastalé problematice a i u těch mnohdy malicherných problémů musí být velký taktik. Ale obec bez školy?

Ve své funkci slýchám občas názory, že by bylo vhodné školy na malých obcích spojit, protože ty velké, dvoustupňové mají nedostatek dětí a zrušením menších škol by se ušetřily finanční prostředky. Zavedly by se školní autobusy a bylo by po problému. Věřím, že by došlo k ušetření finančních prostředků, ale co dál?

Pokud zrušíme malé školy, stanou se z našich vesnic takzvané satelity. Bude to místo k bydlení, ale ne k životu. Pokud zrušíme školy na vesnici nebo pokud nebudeme modernizovat výuku a nebudeme budovat nové, pokrokové učební prostory, začnou mladí lidé vozit své děti do škol do měst. Tam si "naše" děti samozřejmě najdou kamarády, tam se budou věnovat i zájmovým kroužkům a najednou bude integrita vesnice narušena. Už nebudou mít kamaráda v ulici, ale v druhé vesnici nebo ve vzdáleném městě. Asi se zruší vesnický fotbal, vždyť ve městech je větší výběr sportovních aktivit. Ale budou běhat za míčem všechny děti, které to baví, nebo jen ti dobří, ti vybraní? A co náš moravský folklor? Každá vesnice má svůj kroj, své písně a tance. Budou rodiče dávat děti do folklorních souborů v obci? Nevím, ale v dnešní hektické době bych věřila tomu, že pro ně bude jednodušší nechat je v místě školní docházky.

Folklor, fotbal, hasiči a spousta jiných aktivit, to drží obce pohromadě, to je to, proč je život na vesnicích výjimečný. Společná setkávání, pořádání kulturních a sportovních aktivit, vesnických zábav, trhy místních produktů, přehlídky dovedných rukou, to je to, čím se pyšníme, to je to, co nás odlišuje od města. Jsme schopni si tu vzájemnost a společenství udržet, pokud bychom si zrušili školy? Nevím. Vím jen to, že každý dobrý starosta bojuje za svou školu jako lev. I když ho to stojí mnohdy nemalé úsilí a finance z obecního rozpočtu.

My u nás ve Vacenovicích si za svou malou školou prvního stupně stojíme. Vždyť také v tomto roce slavíme už 140 let od jejího založení. A tak jsme dětem v minulém desetiletí vyměnili okna, opravili fasádu, postavili malou tělocvičnu. Nyní rekonstruujeme za bezmála dvě desítky milionů půdu školy. Díky třem novým učebnám chceme zpřístupnit a zkvalitnit nejen povinné vzdělávání, ale zajistit vzdělávání zájmové a neformální, a to v přírodních vědách, v technických a řemeslných oborech, v cizích jazycích a v práci s digitálními technologiemi. Do konce měsíce června dokončíme víceúčelové hřiště za školou, které umožní lépe využívat hodiny tělesné výuky, a tak se snad zlepší i pohybová gramotnost našich dětí a žáků. Máme hotový projekt na venkovní učebnu přírodních věd, která by měla vyrůst za školou. Díky atypické poloze dvorku naší školy, ve svahu, chceme využít vyvýšené plochy na lavičky. Vznikne tak velmi příjemný a útulný prostor pro rozšíření výuky mimo školní budovu. Rekonstruujeme přístupový chodník ke škole pro zvýšení bezpečnosti dětí. A dalším projektem, který připravuji, je přestěhování školní jídelny do budovy školy.

My starostové si svých škol hledíme a pyšníme se jimi. A většina z nás je ochotna investovat nemalé finanční prostředky do "svých" dětí. Vždyť existence školy zvyšuje vesnici její prestiž. Vesnické školy mají svou atmosféru, jsou útulné, všichni se spolu znají, učitelé, děti i rodiče. Denně se potkáváme, máme k sobě blíž. Pokud budou děti navštěvovat vesnickou školu, najdou si zde i své kamarády. Bude pro ně přirozené se od mala podílet na životě své obce. A tak bude zajištěna integrita a budoucnost obcí, naší historie a kultury.