Cílem je mít v každé škole pedagogického leadera

Jste čtvrtým rokem ministrem školství. Co byste během těch čtyř let mohl udělat navíc, kdyby byla politická konstelace ideální, nikoliv jen reálná?

Po celou dobu svého působení se snažím vykonávat funkci ministra především na odborné bázi a snažím se spolupracovat také s představiteli opozičních stran. Školství v minulých letech velmi doplácelo na častou výměnu ministrů z různých politických stran, což nebylo ideální. Základní strategický dokument Strategie 2030+, který má za cíl zlepšit české školství, byl proto konzultován napříč politickým spektrem, a věřím, že to je jednou z velkých výhod tohoto materiálu. Pokud něco ovlivnilo mou práci ministra, pak to nebyla ani tak politická konstelace, ale pandemie, se kterou se potýkal a stále ještě potýká celý svět. Její řešení v oblasti školství zabralo mně a zejména pak mým kolegům na ministerstvu téměř 100 procent času. Přesto jsme se snažili, aby klíčové procesy, jako například příprava realizace zmíněné Strategie 2030+, běžely, a to bez ohledu na pandemickou situaci.

A co v reálné situaci bude čekat vás, nebo vašeho nástupce?

Byl bych rád, kdyby se pokračovalo ve všech krocích, které byly nastaveny ve Strategii 2030+. To by mělo vést k vytvoření společného prostředí a zajištění vzdělávacích potřeb všech žáků bez ohledu na jejich osobnostní charakteristiky či rodinné podmínky. Samozřejmě jde také o to podpořit učitele, aby měli možnosti, znalosti a prostředky pro rozvoj potenciálu všech žáků. Už od mateřských škol by měli mít dobrou pedagogickou diagnostiku, cíleně individualizovat výuku, mít didaktické postupy umožňující vzdělávání různorodých kolektivů, a to včetně dětí s cizím mateřských jazykem. S tím samozřejmě souvisí také podpora ředitelů škol.

Kde vidíte nejpalčivější problém českého školství?

Ačkoliv se naše školství zlepšuje, stále vidím jako největší,a také dlouhodobý problém v nerovném přístupu ke kvalitnímu vzdělávání. V posledních letech se nicméně snažíme prostřednictvím nejrůznějších aktivit postupně odstraňovat formální i neformální bariéry a v rámci Strategie 2030+ je tomuto tématu věnována dokonce samostatná implementační karta. Česká republika patří mezi státy s největšími vzdělávacími nerovnostmi a z dat a šetření stále vyplývá poměrně vysoká závislost výsledků vzdělávání dětí na sociálním statusu rodičů. Trápí nás také rozdíly mezi výsledky žáků z různých škol i regionů. Náš vzdělávací systém má nízkou schopnost motivovat žáky k dosažení vyššího vzdělání, než dosáhli jejich rodiče. Bohužel, zejména v některých lokalitách základní školu dokončují i žáci s velmi nízkou úrovní základních typů gramotností. A s tím zřejmě souvisí i stále rostoucí počet středoškoláků, kteří studium vzdají a ze školy odejdou před jejím dokončením.

Co zásadního podle vás přináší Strategie 2030+ a jak je zajištěna její implementace, aby nedopadla jako Bílá kniha 2002?

Proces tvorby materiálu Strategie 2030+ ukázal, že chceme především takový plán, který bude realizovatelný. Během dvou let, 2019–2020, jsme diskutovali s odborníky, akademiky, zřizovateli, školami a pedagogy, s asociacemi profesních sdružení i neziskovým sektorem – tedy všemi aktéry ve vzdělávání tak, aby byly zvoleny nejenom vhodné cíle, alei konkrétní opatření pro kvalitní proměnu školství v moderní vzdělávací systém. Pro úspěch jakékoli strategie je podle mne velmi důležité, aby nebyla psána od stolu úředníkya nařízena shora, ale aby se do její tvorby mohli zapojit všichni ti, kterých se týká. Jen tak totiž bude akceptována a vlastně i realizována těmi, kterým je určena. A když se ohlédnu zpět na proces, jakým Strategie 2030+ vznikala, myslím, že tento první předpoklad je splněn. Dalším předpokladem je kvalitní plán implementace, který jsme pojali více projektově. Celé období jsme rozdělili do tří časových úseků, které mají dané své prioritní úkoly – implementační karty. Každá z nich má odpovědného manažera a tým odborníků pro realizaci. Monitorování činností probíhá pravidelně a jsem svým kolegy pravidelně informován o postupu prací. A také o nich informujeme veřejnost, a to nejen na našem novém portálu edu.cz.

Pandemie způsobila digitální revoluci v podobě distanční výuky, ale také prohloubila přístup ke vzdělávání zejména u dětí z méně podnětného prostředí. V první vlně se mluvilo o 250 000 dětí bez zapojení do výuky. Jakou systémovou podporu tito žáci mají k dispozici po návratu do školních lavic?

Již od samého počátku jsme se snažili situaci systematicky řešit. Zmíněný počet „nezapojených“ žáků byl výrazně snížen díky podpoře 1,3 miliardy korun na IT vybavení ve školách,a to včetně možnosti vytvoření zápůjčního fondu, díky kterému mohly školy poskytnout vybavení žákům do domácího prostředí. Počet nezapojených žáků se podle našich šetření díky tomu snížil z 250 tisíc na necelých 50 tisíc. Řada těchto žáků však často byla do vzdělávání na dálku zapojena jinými způsoby. Plně organizované základní školy se s úplně novou situací vyrovnaly velmi dobře. Změnily způsoby práce, přizpůsobily výuku a díky individuálnímu přístupu k žákům se podařilo do distančního způsobu vzdělávání nakonec zapojit přes 99 procent dětí. Nemá nicméně smysl popírat, že se pandemie na školství a žácích a studentech různou mírou podepsala. Proto jsme například připravili výzvu za 260 milionů korun na letní kempy, do kterých se přes letní prázdniny mělo možnost zapojit téměř 100 tisíc dětí. Další pomoc navazuje hned několika programy z různých zdrojů. Tím zásadním v příštích několika letech bude Národní plán obnovy, ale na podzimní měsíce máme také připraveno 250 milionů korun pro školy na doučování.

Co by mělo být prioritou po návratu žáků do škol?

Prioritou, kromě doplnění dílčích znalostí a dovedností, by mělo být také opětovné posílení sociálních vztahů s vrstevníky, zaměření se na spolupráci a duševní pohodu, ale stejně tak na obnovu jejich pracovních a studijních návyků či zájmu o vzdělávání. Pro uplynulé pololetí jsme vydali metodická doporučení pro návrat k prezenční výuce. Považujeme za klíčové tuto fázi nepodcenit a věnovat pozornost nejen opakování a probírání nového učiva, ale i obnovu bezpečného klimatu třídy a dynamice vrstevnických vztahů. A pro vytvoření bezpečného třídního klimatu je zásadní role pedagogů. Považuji proto za důležité, aby i pedagogové měli v této situaci možnost využít metodickou podporu a samozřejmě také prostor a podporu pečovat i o vlastní duševní pohodu.

Učitelství se během pandemie v kombinaci s navýšením platu začalo stávat lákavou profesí. Jak do budoucna zajistit, aby byla po učitelství poptávka a neřešili jsme probléms nedostatkem učitelů snižováním nároků na tuto profesi?

Stojí za zmínku, že podpoře pedagogických pracovníků je věnována celá jedna strategická linie Strategie 2030+. Aby mohly školy zajišťovat kvalitní výuku pro každého žáka, potřebují nezbytně podporu. Učitelům a ředitelům musí být po celou dobu jejich kariéry, včetně přípravy na výkon profese, poskytována maximální pomoc, aby mohli splňovat nároky kladené na učitelskou profesi v souvislosti s proměnou společnosti, globálními trendy i reformou v oblasti samotného vzdělávání, jakou bude představovat například implementace nových rámcových vzdělávacích programů. Připravujeme kompetenční profil učitele, který bude pro všechny učitele, bez ohledu na jejich cestu k profesi, definovat kvalitu pedagogické práce v různých fázích profese a rozvoj kompetencí po celý profesní život. Aktuálně se teď také hodně věnujeme reformě vzdělávání budoucích učitelů na vysokých školách, tedy tzv. pregraduální přípravy. Společně s odborníky a vedením fakult připravující učitele budeme hledat jeden kompetenční profil učitele a pracovat na tom, aby jejich příprava tomuto profilu odpovídala. Hledat budeme i mechanismy zpětné vazby tak, aby každá fakulta mohla sledovat, jak její absolventi kompetenční profil naplňují. Zásadní je mnohem těsnější propojení studia s praxí a podpora inovací. Máme pracovní skupinu, jejímiž členy jsou uznávaní akademici, učitelé a odborníci na vzdělávání.

Existuje srozumitelné hodnotové zakotvení toho, kam má školství směřovat?

Troufnu si říct, že ano, protože za takové zakotvení považuji právě dokument Strategie 2030+. Tento materiál má velké ambice a jak jsem již řekl, soustředili jsme se zejména na proveditelnost. Školství má jednu nevýhodu, a totiž, že každá změna se projeví až za nějakou dobu. Pokud však půjde vše podle daného plánu, pocítíme změny již v příštích dvou až třech letech.

Kdo podle vás dělá dobrou školu?

Jednoznačně její vedení, tedy ředitel a jeho tým. Proto také chceme pracovat na jejich kvalitní přípravě a také zázemí, jako je například střední článek podpory. Cílem je mít v každé škole pedagogického leadera, tedy kompetentního a sebevědomého ředitele – pedagoga, který nejen, že zná stav a potřeby svých žáků a vlastní školy, ale má také vizi, jakým směrem by se škola měla ubírat. A v neposlední řadě si také umí vybrat dobré pedagogy, se kterými tuto svou vizi sdílí. Pedagogové, tj. nejen učitelé, jsou zásadní aktéři plánovaných proměn vzdělávání. Jejich příprava a podpora je klíčová, což je také důsledně reflektováno ve Strategii 2030+.

Co jste se během svého mandátu naučil?

Pokud bych to měl odlehčit, tak mne, ale i mé kolegy na ministerstvu, pandemie v posledních měsících donutila načerpat řadu znalostí z oblasti epidemiologie, což je obor, o kterém jsem si nikdy nemyslel, že se jím budu muset ve své práci zabývat. Ale teď vážně. Funkce ministra, ale i předešlá funkce náměstka pro vysoké školství, je pro mne jednou obrovskou zkušeností, ze které budu ještě dlouho čerpat i v dalším profesním životě. Ministerstvo však není jen o ministrovi, ale především o jeho týmu, kterému chci tímto moc poděkovat za dosavadní spolupráci.