Hlavně nepřepálit start a stanovit si realistické cíle

Vydáno: 11 minut čtení

Andrea Jakešová a Veronika Pourová mají poradnu s všeříkajícím názvem Ne hladu. Spolu se svým týmem nutričních terapeutek se snaží vyvracet nejrozšířenější výživové mýty. Píšou články, radí a vystupují na konferencích i v televizi. Jakých prohřešků se nejčastěji dopouštíme, proč není dobré pít alkohol každý den a jak se neztratit mezi radami a tipy na internetu? Nejen o tom jsme si povídali v našem rozhovoru.

Hlavně nepřepálit start a stanovit si realistické cíle
Mgr.
Oliver
Jahn
VERONIKA POUROVÁ
Jak vznikla vaše poradna a kolik lidí se na ní podílí?
Poradna vznikala postupně, nejdřív jsme si s mou dlouholetou kamarádkou Andreou Jakešovou založily blog, ve kterém jsme se snažily vyvracet výživové mýty, kterých už tehdy byl plný internet. Otevřít si poradnu pak byl další krok v naší snaze pomoci lidem se ve výživě lépe zorientovat. Aktuálně nás je pět nutričních terapeutek, dvě studentky nutriční terapie jako brigádnice a jedna odbornice na
marketing
.
Co je vaším hlavním poselstvím? A co všechno děláte?
Naším hlavním cílem je naučit lidi správně, vyváženě a taky bez výčitek jíst tak, aby dosáhli svých cílů, byli zdraví a plní energie. A k tomu směřují snad všechny naše aktivity, kterých není málo - kromě poradny se věnujeme ještě pořádání přednášek a webinářů na různá výživová témata, pořádáme výživové pobyty, máme za sebou dvě knihy - jednu teoretickou
O výživě
a druhou kuchařku
Vyváženě
. V poslední době také navazujeme spolupráce s dalšími zdravotnickými pracovníky či psychoterapeuty, protože lidé často v cestě za zdravějším jídelníčkem narazí i na přidružené problémy.
Komu všemu poradenství nabízíte?
Dospělým, dětem, seniorům, lidem s potravinovými alergiemi, sportovcům, hubnoucím i přibírajícím jedincům - zkrátka všem, kteří potřebují jakkoliv poradit s výživou. V našem týmu se i různě specializujeme, některé z nás se věnují poruchám příjmu potravy, jiné zase třeba výživě dětí nebo potravinovým alergiím. S hubnutím poradí všechny z nás.
Snažíte se vyvracet nejrozšířenější výživové mýty. Jaké to například jsou?
Že je cukr droga, lepek lepí střeva, mléko je jen pro telata, dnešní potraviny jsou plné chemie... Toho je.:-)
Co se týče osvěty ohledně zdravého životního stylu a stravování, jak se nám (Čechům) v tomto směru daří?
Myslím, že se obecné povědomí lepší, ale lidé často pořád nevědí, jak na to. Spousta z nás tuší, jak by takový pomyslný ideální jídelníček mohl vypadat, ale je těžké to převést do praxe. A praxe nikdy nemusí být tak „dokonalá“, jako si mnoho lidí představuje - často stačí vyměnit tu jednu potravinu za druhou, tady zase upravit poměr jednotlivých složek na talíři, někomu pomůže především přidat pohyb. Ale roste nám tu incidence jak obezity, tak i poruch příjmu potravin, takže určitě je pořád na čem pracovat.
Jak velkou roli v těchto otázkách hraje alkohol?
Velkou. Čtyři piva nám mohou dodat stejně energie jako třeba kachna s knedlíkem, ale už nám nedodají žádné potřebné živiny. Takže konzumace alkoholu se určitě podílí i na rozvoji obezity a metabolických onemocnění s ní spojených. Kromě toho může prokazatelně poškozovat naše játra i zvyšovat riziko srdečně-cévních onemocnění. A i přes tohle všechno tu pořád máme alkoholovou kulturu, kdy je „neslušné“ odmítnout panáka tvrdého, a když si nedáte s partou pivo, jste buď divná, těhotná, anebo řídíte. Přitom třeba prostě jenom nechcete ten den pít alkohol.
Existuje něco jako dokonalá vyvážená dieta?
Asi nebudu tvrdit, že neexistuje, ale snažíme se nic takového neprezentovat. Protože nikdy není potřeba, aby člověk jel na sto procent a dodržoval opravdu všechna doporučení. Pro někoho je dokonalá vyvážená dieta třeba i ta, kdy jednou snídá v kavárně a pak si na odpolední svačinu dá jogurt a sladkou tyčinku. Protože má prostě rád sladké a k dlouhodobé udržitelnosti přispěje to, když si část svých oblíbených potravin v jídelníčku ponechá. A pak se zaměří třeba na výběr méně tučných uzenin a sýrů, dostatečný příjem bílkovin a další důležité body.
Jakých zásadních prohřešků/zlozvyků se podle vás lidé nejčastěji dopouštějí?
Myslím, že se s kolegyněmi shodneme na tom, že lidé obecně jedí málo základních jídel. Pokud nestihnete snídani, odbudete oběd a svačinu se vám nechce chystat, je jasné, že budete mít tendenci se večer přejíst a někdy během dne tam padne balení sušenek, protože máte prostě hlad. Ale to je jen důsledek nevyváženého jídelníčku, ne vaše selhání, ne závislost na cukru ani nic jiného. Řešením je jíst víc v základu a třeba si i nachystat do práce nějakou svačinu.
Co si dáváte vy, když „hřešíte“?
Já si jednou za čas užiju svá oblíbená jídla bez jakýchkoliv výčitek, protože není důvod pro to, abych to nemohla dělat. Rozhodně to nenazývám hřešením, protože bych tomu akorát dávala nějakou negativní nálepku. Přitom proč? Základ mého jídelníčku je vyvážený, má hmotnost je v normě, tak nemá smysl si vyčítat, když občas dostanu chuť na něco nad rámec, ať už je to čokoláda, fastfood, nebo pečená kachna se šesti.
ANDREA JAKEŠOVÁ
V současnosti nejrůznější škodlivé potraviny často míří na mladé, téma přílišné konzumace cukrů apod. je na stole už roky. Jak se s tím dá bojovat?
Jak bojovat s častou konzumací sladkého? Sladké se v našem jídelníčku může objevit, ale větší chutě na něj máme, pokud v jídelníčku chybí dostatek sacharidů, tedy chybí energie. Zmírnit chutě na sladké tedy může dostatek komplexních sacharidů s vlákninou. Vliv má i to, zda konzumujeme dostatek bílkovin. Než tedy posvačit balíček sušenek a třeba kus ovoce, bude lepší posvačit bílý jogurt s lžící vloček, kouskem ovoce a třeba jednou sušenkou pro zpestření. I následné chutě na sladké budou menší.
Jak vzpomínáte na svá úplně první školní léta a školní jídelnu? Měli jste oblíbená jídla nebo naopak zcela neoblíbená?
Mně ve školní jídelně vždycky chutnalo! Jako problém zpětně vidím to, že jsem se styděla dojídat, když ostatní děti nedojídaly. Kolikrát bych si s chutí třeba dala i polévku, ale polévky byly „out“ a nikdo je nejedl, tak jsem tedy dělala, že je nejím taky. Moc jsem ale nemusela sladká hlavní jídla, jinak mi chutnalo snad úplně všechno.
Jak by podle vás rodiče, případně třeba kuchaři ve školních jídelnách mohli děti vést ke zdravému životnímu stylu?
Důležité je nenechat to pouze na škole, ale vést děti ke zdravému jídlu i doma. Důležitá je tedy i
edukace
rodičů. Pokud se dítě doma například nesetká se zařazením zeleniny a neochucených mléčných výrobků, zřejmě je nebude nadšeně konzumovat ani ve škole. Důležité je tedy pravidelně nabízet pestré pokrmy i doma, ač chápeme, že někdy je to trošku oříšek. Ve škole se zase nemusíme vrhat do na první pohled ultra zdravých „kreací“, ale můžeme na to jít trochu nenápadně, přes úpravu známých pokrmů. Například do „červené omáčky“ na špagety zamíchat i červenou čočku, na pizzu přidat více zeleniny, v bufetu na svačiny zase vyzkoušet třeba chléb s tvarohovou pomazánkou jako alternativu ke sladkému pečivu.
Jaké dělají pedagogové a rodiče nejčastěji chyby?
Myslím, že je to snaha o příliš velké, rychlé změny, kterým nepředchází dostatečná příprava a
edukace
. Je to klišé, ale začněme opravdu tím, že se staneme vzorem.:-)
Kdyby se vás někdo zeptal, kdy a jak začít, co byste mu poradili?
To je individuální, ale důležité je hlavně nepřepálit start, stanovit si realistické cíle. Vždy můžeme začít zápisem a takovou „analýzou“ stávajícího jídelníčku. Vypsáním bodů, na kterých se dá pracovat, a jít postupně. Často bývá rezerva v konzumaci zeleniny, neochucených mléčných výrobků, luštěnin, ryb, pití neslazených tekutin.
Sami se s poradnou pohybujete ve světě internetu. Jak se má člověk vyznat mezi radami a tipy, kterými je zahlcen?
Stále se snažíme upozorňovat na to, že je důležité se podívat, kdo informace předává. Má ten člověk vzdělání ve výživě? To je základní kritérium. Varovné také bývá to, pokud je někdo příliš striktní, radí vyřadit z jídelníčku celé skupiny potravin a celkově jsou jeho doporučení příliš rigidní. Ve výživě zpravidla nic není úplně černobílé, čili pokud se někde dočtete, že po nějaké potravině se pomalu umírá a nesmíte k ní ani přičichnout, bude to spíš zbytečný mýtus.
Často také slýcháme, že ve výživě každý říká něco jiného, a ano, to je do velké míry pravda, ale to proto, že se k výživě může vyjádřit každý. Jiná situace je u odborníků na výživu. Ti se většinou v zásadě shodují.
V dnešní době se klade zejména u dětí důraz na to, aby měly rády své tělo takové, jaké je. Jaká je ale hranice mezi tím, kdy je to v pořádku a kdy to naopak hraničí s podporou obezity?
To je náročná otázka, na kterou se dá podívat z několika úhlů. Nicméně myslím, že edukaci o zdravotních rizicích nadváhy a nevhodného jídelníčku jde provádět i za situace, kdy se má člověk/dítě rád/o. A mít se rád a mít k sobě i svému tělu pozitivní vztah osobně považuji za základ pro jakoukoli změnu, právě i změnu hmotnosti. Ale záleží samozřejmě na konkrétní situaci. Samotné dítě toho rozumným způsobem s nadváhou zase tolik neudělá, důležitá je právě spolupráce rodičů a případně dalších odborníků. Nemístné narážky na hmotnost a kritiku vzhledu například nikdy nepovažuji za efektivní řešení.
S kolegyní jste také napsaly knihu
O výživě
. Co v ní čtenáři najdou?
Kniha
O výživě
vznikla na základě toho, že se nás lidé často ptali, kde čerpat informace o výživě, které jsou podložené, ale aby se nejednalo příliš odborné čtení. Najdete v ní tedy jednoduše vysvětlené základy výživy, kapitoly o mýtech a dietách a také pár receptů a praktických tipů, jak si sestavit jídelníček.
Jaký je rozdíl mezi výživovým poradcem a nutričním terapeutem?
Nutriční terapeut je nelékařský zdravotnický pracovník, který obor vystudoval na lékařské fakultě anebo vyšší odborné škole. Jedná se tedy o zdravotníka, specialistu na výživu, který může pracovat i s nemocnými lidmi na zdravotnických pracovištích, umí zvládnout diety i při různých onemocněních, omezeních atp. Poradenství ve výživě je bohužel volná živnost, a „výživový poradce“ se tak může nazývat kdokoli, kdo ve výživě žádné vzdělání nemá. Radíme se tedy v oblasti výživy obracet přednostně na „nutriční terapeuty“, u kterých by mělo být alespoň garantováno vzdělání v oboru.
A co plánujete do budoucna?
Momentálně pracujeme na přípravě komplexních videokurzů na různá výživová témata. V budoucnu se také těšíme na přípravu další kuchařky. Ale nápadů a plánů je spousta.:-)
Rozhovor vedl Mgr. Oliver Jahn

Související dokumenty

Pracovní situace

Dietní stravování
Elektronická evidence tržeb (EET) ve školských zařízeních poskytujících školní stravování a ubytování
Novela vyhlášky o školním stravování
Poskytování dietního stravování v MŠ
Tematická zpráva ČŠI 2017
Spotřební koš
Školní stravování
Přihlašování ke stravování a odhlašování ze stravování
Závodní stravování
Objednávky pro zařízení školního stravování z hlediska zákona o registru smluv
Stravování „cizích strávníků“
Správní řízení související s poskytováním školního stravování
Podmínky vzniku pracovního poměru, BOZP, hygienické požadavky (v zařízení školního stravování)
Nákup potravin do školských stravovacích zařízení ve světle připravované
Mimoškolní akce školy – ubytování a stravování
Školní stravování „předškoláka“ – vymáhání úhrady a prominutí dluhu
Provozovatelé stravovacích služeb
Hygiena potravin a legislativa
Následky nedodržení zásad správné hygienické a výrobní praxe
Hygienické požadavky na pracovníka

Poradna

Povinnost plnění spotřebního koše v soukromé MŠ, pokud nepobíráme dotace na stravu
Ochranné pomůcky učitelky MŠ při stravování
Nevyzvednutý přeplatek stravného ve školní jídelně
Povinnost archivace dokumentů školní jídelny
Odpis zboží ze skladu
Zdravotní průkaz
Dietní stravování
Soukromá škola - stravování
Školní stravování - plánovaná/neplánovaná nepřítomnost, nárok na dotovanou stravu
Stravování české školní inspekce
Příspěvek na stravné u pedagogů s různou odpracovanou dobou
Daňová uznatelnost výdajů na stravování při školní akci
Stravenkový paušál