Netlačte. Usnadňujte!

Ale . Přesvědčujeme a vysvětlujeme a přemlouváme a argumentujeme, přidáme další grafy do PowerPointu, ale při všem našem úsilí se často nic nehýbe. Věci se sunou vpřed tempem ledovce, pokud vůbec. Když ke změně nedojde, přirozeně nás napadne, že potřebujeme více zatlačit. Učitelé nepřijímají novou vizi školy? Pošlete jim další e-mail, který jim připomenete, proč by měli. Děti ignorují změnu ve školním řádu? Ještě důrazněji k nim promluvíte na třídnické hodině a přitvrdíte v kázeňských opatřeních. Absolventi pedagogických fakult postrádají potřebné profesní kompetence ? Napíšete další kritický článek na svém blogu nebo rovnou otevřený dopis ministrovi. A přesto se nic neděje…

Pokaždé, když si sednete do auta a chcete se rozjet, zapnete si bezpečnostní pás, otočíte klíčkem v zapalování a pomalu sešlápnete plynový pedál. Pokud stojíte směrem do svahu, auto bude asi potřebovat trochu více plynu. Obecně platí, že čím více přidáte plyn, tím rychleji se auto rozjede. Ale co když šlapete na pedál, a auto se ani nehne?

Jak sveřepě vytáčíme motor do otáček, často přehlížíme jednodušší a efektivnější způsob: identifikaci toho, . A odstranění těchto překážek. Někdy změna nevyžaduje více koňských sil. Někdy prostě potřebujeme odjistit parkovací brzdu. Tento článek je o nalezení parkovací brzdy. Objevování skrytých překážek bránících změnám. Identifikaci primárních problémů, které maří naši snahu o prosazení změny, a jak je zmírnit.

Isaacu Newtonovi náleží objev, že objekt v pohybu má tendenci zůstat v pohybu, zatímco objekt v klidu má tendenci zůstat v klidu. Newton se zaměřil na fyzické objekty – planety, kyvadla a podobně, ale stejný princip může být aplikován i na sociální svět. Stejně jako měsíce a komety se lidé a organizace se řídí pravidlem zachování hybnosti – . Mají tendenci dělat to, co vždycky dělali. Setrvačnost vysvětluje, proč se rodiny každý rok vracejí na stejné místo dovolené a proč se organizace mají na pozoru před zaváděním inovací a jen nerady opouštějí staré, zaběhlé přístupy.

Když se snažíme změnit názor a překonat takovou setrvačnost, . Ať už se snažíme změnit firemní kulturu nebo donutit děti jíst zeleninu, velmi často předpokládáme, že postačí dostatečně silná pobídka. Že pokud poskytneme více informací, více faktů, více důvodů, více argumentů, nebo jen přidáme trochu více na síle, lidé se nechají přesvědčit.

Implicitně tento přístup předpokládá, že lidé jsou jako koule na kulečníkovém stole. Dáte jim impulz (šťouch) a ony se rozpohybují žádoucím směrem. Tento přístup vás však bohužel obvykle zklame. Na rozdíl od barevných koulí s čísly se . Když se na ně snažíte tlačit, tlačí v protisměru. Místo toho, aby se učitelé přihlásili na webinář, na který jste jim poslali odkaz, přestanou reagovat na vaše e-maily. Místo aby přesvědčili ředitele o nákupu nových pomůcek, dostane se učitelům odpovědi, že o tom popřemýšlí (což je pěkný způsob, jak jinými slovy vyjádřit: „Díky, ale v žádném případě.“) Takže když na lidi nemůžeme tlačit, co máme dělat namísto toho?

Chceme-li hledat odpověď na tuto otázku, můžeme najít inspiraci ve zcela jiné oblasti: v chemii. Pro urychlení reakcí chemici často používají speciální substance –  . Chemické reakce obvykle vyžadují určité množství energie. (Například přeměna plynu dusíku na hnojivo obvykle vyžaduje ohřev na více než 1 000 °C.) Přidáním dostatečné energie ve formě vysoké teploty a tlaku si vynutíme příslušnou reakci. Katalyzátory celý proces zásadně usnadňují. Poskytují alternativní cestu, snižující významně množství energie potřebné pro reakci. Na první pohled se to zdá nemožné. Jako kouzlo. Jak může ? Jako by se tu popíraly samotné zákony termodynamiky. Ale katalyzátory fungují na jiném principu. Místo aby vyvíjely tlak, vytvářejí podmínky, které změnu usnadňují.

K reakci dochází při srážce molekul. Vysoká teplota zvýší rychlost částic a tím i četnost jejich kolizí. Tímto způsobem se však molekuly sráží „naslepo“, náhodně. Díky použití katalyzátoru se reaktanty střetávají navzájem ve správné orientaci, čímž vznikají pro změnu látek. Katalyzátory tak způsobily v chemickém průmyslu revoluci. Jejich objev přinesl badatelům řadu Nobelových cen a stal se základem některých z největších vynálezů posledních století.

Princip, na kterém katalyzátory fungují, má v sociálním světě stejně silný potenciál, protože představuje lepší způsob, jak iniciovat změny. Proto se slovo katalyzátor někdy používái v přeneseném smyslu pro jakoukoli událost, osobu apod., které něčeho důležitého. Nejde o větší tlak. A není to o tom být přesvědčivější nebo naléhavější. Tato taktika může fungovat čas od času, ale spíše u lidí navozuje potřebu se bránit. Být katalyzátorem namísto toho znamená měnit postoje lidí , které brání lidem v přijetí změny. Tlačte na ně příliš moc a nanejvýš je naštvete. Říkejte jim, co mají dělat,a oni vás rychle přestanou poslouchat.

Dobří manažeři změny („katalyzátoři¹⁾“) mají jinou taktiku. Začínají . lidi, aby mluvili o svých obavách a motivaci. Protože jejich cílem je spíše zmírnit tlak a nechat lidi vychladnout než – obrazně řečeno – přidávat na teplotě, postupně snižují strach, nejistotu a nepřátelství, dokud lidé nejsou ochotni podívat se na situaci novýma očima. A možná si při tom uvědomí, že správnou volbou může být právě ta, kterou na začátku radikálně odmítali. Tito „katalyzátoři“ nezvyšují tlak v již tak napjaté situaci. Místo toho se snaží identifikovat, co lidem brání přijmout změnu, a odstranit bariéry. Umožňují, aby ke změnám bylo potřeba méně energie, ne více. Přesně jako katalyzátory v chemické reakci.

Bohužel, pokud jde o úsilí cokoli měnit, lidé málokdy přemýšlejí o odstranění zátarasů. Odpovědi na otázku, jak změnit něčí postoj, zahrnují v 99 procentech nějakou verzi silového působení: prezentovat fakta a důkazy, vysvětlit důvody, přesvědčit je, nedat jim na výběr – to jsou běžné strategie. Jsme tak zaměřeni na požadovaný výsledek, natolik pohlceni naší představou změny, že máme tendenci zapomínat na osoby, jejichž postoje se snažíme změnit, a na to, co jim ve změně ve skutečnosti brání. Proto spíše než zjišťováním, co by mohlo někoho přesvědčit ke změně, začínají „katalyzátoři“ základní otázkou:

A o tom to je: jak překonat setrvačnost, podněcovat k převzetí iniciativy a změnit smýšlení lidí. Ne tím, že jsme přesvědčivější nebo tlačíme ještě víc, ale tím, že odstraníme překážky, které dosud lidem bránily se změnit. Tím, že se staneme katalyzátorem.