Učitel s rouškou aneb Co je důležité v současné době

Celý rok 2020 má nejen pro školní vzdělávání značně nestandardní průběh. Epidemická opatření, měnící se podmínky a trvalá zátěž už od jarních měsíců mohou vyvolávat různé reakce od paniky přes chaos, zmatek, zlost po apatii atd. Byl narušen systém běžného školního roku, tedy jeho počátek s adaptační fází, standardní průběh a výkyvy energie a dynamiky během jeho jednotlivých částí. Tlak a změny pokračují dále. Nejedná se pouze o změny na úrovni jedince, zasaženy jsou veškeré vrstvy žití nás všech – zdraví nebo jeho ohrožení, práce, volný čas, vzdělávání, koníčky, vztahy, samotná existence v podobě hroucení se celých oborů a živností.

Učitelství patří mezi pomáhající profese, kde je nedílnou součástí výkonu práce kromě vlastní odbornosti (pedagog musí vědět, co, koho a jak učit) blízký vztah s druhými, tedy s dětmi, kolegy, rodiči. Březnové zastavení celé společnosti mělo vliv na změnu chodu školy, ale zároveň na to, jakým způsobem a jak rychle se učitel s danou věcí vyrovnal, jak nastartoval své adaptační mechanismy, co mu fungovalo, jaké byly nástroje, kterými obnovil a udržel hladinu své psychické odolnosti s ohledem na osobní životní situaci, věk, skutečnost, kde a s kým žije, atd. I učitel je lidská bytost, která žije svůj soukromý život se vším, co k tomu patří, s radostmi a úspěchy, s trápením, krizemi a bolestmi. Aby mohl učitel dobře podporovat děti, je velmi důležitá jeho vlastní psychická stabilita a odolnost. Děti sají jako houby a je pro ně důležité vidět, co učitel s danou situací dělá, jak ji komunikuje.

Některé vlohy pro nastavení psychické stability si přinášíme na svět ve své genetické výbavě, některým dovednostem se učíme v rodině, jiným v průběhu dospělého života. Vždy je výhodou ho podpořit a jít mu naproti. Hladina energie významně ovlivňuje způsob zvládání pedagogického procesu, komunikaci s dětmi, rodiči a kolegy. Učitel může mít výtečné vzdělání, znalosti a dovednosti týkající se toho, co a jak učit, avšak pokud vyhoří, je unavený nebo v dlouhodobé těžké a složité životní situaci, se kterou si neví rady, uplatní jen minimum ze svého potenciálu. Veškerou snahu zaměří na zakrývání svých problémů, které je energeticky náročné. Takový učitel ztrácí energii, náboj, kapacitu, což se odrazí na výkonu a v kontaktu s dětmi, kolegy, rodiči.

Současná situace je výjimečná tím, že zasahuje kompletně celou společnost. Obecně lze říci, že stres a krize jsou součástí našeho života. Nelze uspořádat podmínky, aby nás tyto jevy nepotkávaly. Můžeme jen zcela minimálně ovlivnit to, že se podobné situace do našeho života nebudou dostávat. Co však ovlivnit lze, je to, co se sebou v takových situacích můžeme dělat. Na prvním místě stojí povědomí o reakcích na složité informace, pochopení, jak těmto informacím rozumíme my sami, jaké máme projevy, co s nimi děláme a co nám funguje a co ne. Rozšiřování vlastní citlivosti a vnímavosti je užitečné také proto, že oživujeme a rozšiřujeme své receptory pro vnímání potřeb druhých.

Krátkodobý stres nás posouvá ve výkonu. Je to běžná fyziologická reakce našeho organismu, kdy tělo zaplaví stresové hormony, které nás připraví do akce. Tato reakce většinou odezní v řádu hodin a tělo a psychika se vracejí do běžné klidové úrovně. U dlouhodobého stresu se však jedná o dobu mnohonásobně delší. Počítá se řádově v týdnech a měsících, což může mít na tělo a psychiku neblahé účinky. Důsledky dlouhodobého stavu s vysokými hladinami stresových hormonů mají dopad na naši kapacitu pro zvládání zátěže, na trpělivost, paměť, imunitu, soustředění, celkový zdravotní stav, spánek, regeneraci, chuť k jídlu, sex, průběh nebo vznik konkrétního onemocnění, schopnost fungovat ve vztazích atd.

Za tyto reakce je odpovědný tzv. plazí mozek (mozkový kmen a limbický systém), tedy vývojově nestarší část mozku. Jeho důležitou součástí je amygdala, což je malý útvar velikosti mandle. Představme si ho jako velicí středisko, které je 24 hodin 7 dní v týdnu v pohotovosti a účastní se zpracování podnětů z okolí i vnitřku těla. Přináší informace o tom, co je dobré, co známe, čeho se nemusíme bát nebo naopak že musíme být ve střehu a musíme konat. Poslední dvě situace již vyvolávají kaskádu nevědomých, tedy automatických neurohumorálních reakcí, které fyziologicky „ladí“ lidské tělo do nejčastějších stresových reakcí typu útěk nebo útok. Útěk nebo útok mohou mít různé projevy – třeba jen že neodpovíme, i když slyšíme dobře, nebo naopak zakřičíme a vybuchneme.

Projevů je celá řada, všechny se společným jmenovatelem vysoké hladiny stresových hormonů, hlavně kortizolu, který má mnoho neblahých účinků na fungování organismu, pokud se jedná o jeho dlouhodobé působení.

Jarní a podzimní epidemie a veškeré změny a opatření s tím související generují zátěž pro všechny účastníky vzdělávání. Musíme si uvědomit, že u části osob se mohou projevovat různé reakce na současnou složitou situaci a zároveň že tato situace může prohlubovat naše dlouhodobé problémy. Ve třídě si u dětí můžeme všímat narůstající apatie, nedostatku energie, ztráty motivace a chuti k práci nebo naopak nárůstu problémového chování v podobě neklidu, nepozornosti, neschopnosti soustředění. Může jít o reakce na to, co je potkává ve škole a jinde.

Z pohledu na počátek školního roku v září, kdy se mnohé děti sešly ve škole po dlouhé době, jsme mohli zjistit, že část dětí jarní karanténu přestála dobře a začlenila se rychle a bez problémů. Část dětí potřebovala určitý čas pro zpracování emocí a prožitků. Další část však potřebovala a možná stále potřebuje mnohem delší čas než jeden týden, který byl většině učitelů doporučen jako období, kdy by se měli více věnovat prvkům sociálně-emočního učení, více si s dětmi povídat, sdílet. V tento okamžik učitel sám pro sebe potřeboval hodně energie, aby mohl vést děti a zároveň v rámci svých bezpečných možností sdílet, co fungovalo jemu samotnému, co bylo dobré, co se dařilo, ale i co se nedařilo.

Z doporučení psychologů vyplynulo, že podzimní adaptace ještě před příchodem druhé vlny epidemie bude vyžadovat dobu zhruba šesti až osmi týdnů na usazení emocí a opětovné vnímání bezpečí, nastavení pracovních návyků a rituálů s pomalým postupným náběhem zátěže, např. formou zkoušení a známkování. Doporučená doba respektovala standardní čas nutný k řádnému uklidnění limbického systému po uplynulém období. Tento proces je však narušen, protože přichází druhá vlna opatření.

Učitel se tak opakovaně dostává mezi mlýnská kola. Na jedné straně stojí požadavky a nároky školy a rozsah ŠVP (dohnat, zvládnout látku) a na druhé straně úkol podpořit děti při zvládání emocí a zátěže. Je nutné si však uvědomit, že v případě, že stres dlouhodobě pokračuje, jsou vyřazeny analytické funkce mozku a žádné dítě se nenaučí nic nového.

Pro učitele dnešních dnů se jedná o velkou výzvu. Sám musí hledat mechanismy pro vyrovnání se se situací, startovat své podpůrné zdroje, být si vědom toho, co se děje, nacházet v čase neustálých změn, o co se může opřít, co je důležité, kde v chaosu nacházet a vytvářet řád a pořádek, jak pracovat s neustálou změnou. Mohou pomáhat rituály, sdílení, odpočinek, pohyb, zkrátka je třeba vědomě užívat vše, co nám pomáhá uvolnit vnitřní tlak a získat vydanou energii zpět či nashromážděnou energii vypustit.

Nedílnou součástí příprav učitele by vždy měl být čas pro sebe, rozšiřování dovedností, jak stabilizovat sám sebe, jak pracovat se svou energií i s energií dětí. Učitel potřebuje ukonejšit svůj limbický systém i limbické systémy dětí a cítit se v bezpečí. Děti se učí nápodobou, a potřebují proto vidět svého učitele v kondici a v klidu. Jinak je výsledek nejistý a učitel vydá neefektivně příliš mnoho energie a síly bez očekávaného výsledku.

Použitý zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Krizov%C3%A1_situace