Mgr. Martina Chmelová

Máme za sebou více než první měsíc školní docházky, která probíhá na mnohých místech nestandardním způsobem – od karantény jednotlivých žáků, uzavření některých tříd nebo rovnou celé školy až po převedení výuky na distanční vzdělávání. Nouzový stav už opět vstoupil mezi nás a zatím nikdo nemá představu, co přesně bude přinášet. Neustále se měnící postupy a doporučení vyžadují být ve střehu a permanentně sledovat, vyhodnocovat a přemýšlet, jak potřebná opatření zajistit. Mnohé věci nyní známe, už nejsou nové, neznámé. Dalo by se říci, že z „akutního onemocnění“ v podobě jarní karantény, nouzového stavu a totálního lockdownu celé společnosti na všech úrovních přecházíme do „chronické fáze onemocnění“ podzimní epidemie s nyní vyhlášeným nouzovým stavem, o kterém zatím máme mlhavé představy.

V dnešním textu se budeme věnovat fenoménu syndromu vyhoření, definici vyrovnávacích mechanismů a prevenci vyhoření.

V minulém díle (Speciál pro MŠ 5/2018) jsme si přiblížili definici stresu a krize, popsali jsme, co se konkrétně děje v lidském organismu. Dnes se podíváme na oblast specifických dovedností vedoucích k podpoře psychické stability učitelek MŠ.

V rámci pohledu na učitele jako pomáhajícího pracovníka, kdy nedílnou součástí výkonu pedagogické práce je navázání a udržování vřelého emočního vztahu, se seznámíme se základními informacemi o stresu a krizi v souvislostech, díky kterým více porozumíme určitým situacím, jež prožíváme my sami, naši žáci i rodiny, ze kterých pocházejí, a podíváme se, jak tyto situace ovlivňují komunikaci.

V minulých dílech seriálu jsme si přiblížili definici stresu a krize, popsali jsme, co se při nich konkrétně děje v lidském organismu, podívali jsme se na stres z pohledu komunikace, definovali jsme adaptační mechanismy a jejich důležitost a vysvětlili jsme fenomén syndromu vyhoření a jeho prevenci. Dnes se podíváme na oblast specifických dovedností vedoucích k podpoře psychické stability pedagogů.

V minulých dílech seriálu jsme si přiblížili definici stresu a krize, popsali jsme, co se při nich konkrétně děje v lidském organismu, podívali jsme se na stres z pohledu komunikace, definovali jsme adaptační mechanismy a jejich důležitost a vysvětlili jsme fenomén syndromu vyhoření a jeho prevenci. Dnes se podíváme na oblast specifických dovedností vedoucích k podpoře psychické stability pedagogů.

Ve čtvrtek 8. 3. 2018 se v budově radnice městské části Prahy 3 uskutečnilo setkání u kulatého stolu, kterého se zúčastnili zástupci škol a školských zařízení z Prahy 3, z Prahy 5 a Kopřivnice, radní MČ Prahy 3 a 5, zástupci neziskových organizací, Agentury pro sociální začleňování a České školní inspekce.

V rámci profese učitelky MŠ je téma psychické odolnosti velmi podstatné. Péče o vlastní psychickou stabilitu (která ovlivňuje základní ladění každého, vnímání, komunikaci, mentální kapacitu, empatii, schopnost řešit konflikty atd.) je na předních místech v každém zaměstnání, kde se pracuje s lidmi. Učitelka mateřské školy pracuje s velmi malými dětmi, jejichž nervová soustava není vyzrálá, a proto je nezbytné mít v našem školském systému dostatečně odolné a psychicky stabilní učitelky. Nejen proto, aby je práce s dětmi bavila, měly z ní radost a mohly tuto energii předávat dále dětem, ale především proto, aby učitelka mohla dobře učit a nebyla ve stresu, protože ve stresu se nikdo nic nového nenaučí. Jen přežívá. Člověk na hranici své psychické kapacity, na pokraji zhroucení nebo vyhoření nemá dobrou energii pro kontakt s dětmi. Práce ho nebaví, netěší, vše nového ho otravuje, vše je problém, nic se nedaří, vše je špatné…

Ve čtvrtek 8. 3. 2018 se konal kulatý stůl, jehož cílem bylo seznámit se se s problematikou sociálního začleňování v rámci městské části Praha 3, představit možné nástroje podpory, předat příklady dobré praxe, započít diskusi k hledání možností práce se školou a s okolní a rodičovskou veřejností.  

V minulých dílech jsme si přiblížili definici stresu, popsali jsme, co konkrétně se děje v lidském organismu, podívali jsme se na to, jak ovlivňuje stres komunikaci. Dnes se budeme zabývat syndromem vyhoření a jeho prevencí.

V minulých dílech jsme si přiblížili definici stresu, popsali jsme, co konkrétně se děje v lidském organismu, podívali jsme se na to, jak ovlivňuje stres komunikaci. Dnes se budeme zabývat syndromem vyhoření a jeho prevencí.

V rámci profese pedagoga v jakémkoliv typu školského zařízení je téma psychické odolnosti velmi podstatné. Péče o vlastní psychickou stabilitu (která ovlivňuje základní ladění každého, jeho vnímání, komunikaci, mentální kapacitu, empatii, schopnost řešit konflikty atd.) stojí na předních místech v každém zaměstnání, kde se pracuje s lidmi.

V tomto článku se budeme věnovat problematice stresu a jeho ovlivňování u provozních zaměstnanců školských zařízení. Seznámíme se se základními informacemi o stresu v souvislostech, které postupně přinesou zvýšení porozumění určitým situacím, které prožíváme my sami, naše kolegyně a kolegové, děti i rodiny, ze kterých pocházejí.

V rámci pohledu na vychovatelku školní družiny jako pomáhajícího pracovníka, kdy nedílnou součástí výkonu pedagogické práce je navázání a udržování vřelého emočního vztahu s dětmi, rodiči i kolegyněmi, se seznámíme se základními informacemi o stresu v souvislostech, které postupně přinesou zvýšení porozumění určitým situacím, které prožíváme my sami, děti i rodiny, z kterých pocházejí.

Syndrom vyhoření (také „burnout“, vyhasnutí, totální ztráta energie, ztráta profesionálního nebo osobního zájmu atd.) poprvé popsal H. Freudenberger v roce 1975. Stav vyhoření můžeme jednoduše definovat jako extrémní nerovnováhu mezi příjmem a výdejem energie (fyzické, psychické, emocionální). Při opakovaném, dlouhodobém nebo extrémním výdeji bez doplnění vydané energie (investice) dochází k maximálnímu vyčerpání organismu, které je doprovázeno silným poklesem výkonnosti, psychické odolnosti a zájmu o vše kolem a různými dalšími psychickými a psychosomatickými obtížemi.

V minulém díle jsme si více přiblížili definici stresu a krize, popsali jsme, co se konkrétně děje v lidském organismu, jak se projevují a co jsou adaptační mechanismy. Nyní se podíváme, zda je stres vidět a slyšet v komunikaci.

V tomto článku se budeme věnovat problematice provozních zaměstnanců školských zařízení z pohledu kategorie pomáhající profese. Ukážeme si některá specifika a důležité souvislosti vývoje dětí, potřeby poskytované podpory a z toho plynoucí nároky.

V tomto článku se budeme věnovat povolání vychovatelky ve školní družině z pohledu kategorie pomáhající profese. Ukážeme si některá specifika a důležité souvislosti vývoje dětí, potřeby poskytované podpory a z toho plynoucích nároků na vychovatelskou činnost.

V rámci pohledu na učitele jako pomáhajícího pracovníka, součástí jehož práce je navázání a udržování vřelého emočního vztahu, se seznámíme se základními informacemi o stresu a krizi v souvislostech, které nám postupně pomohou lépe porozumět určitým situací, které prožíváme my sami, naši žáci i rodiny, ze kterých pocházejí.

Pomáhající profese jsou společně definovány tak, že kromě svých metod, přístupů, znalostí, postupů je nedílnou součástí výkonu práce i navázání osobního kvalitního a zdravého kontaktu. Na půdě školy se jedná o navázání kontaktu s žáky, rodiči a kolegy.