Proč je nezbytné rozvíjet čtenářství a pisatelství všech žáků ve všech třídách a ve všech předmětech

Fungování současné společnosti i úspěch jednotlivce závisí na čtení a psaní mnohem více než kdy v minulosti. Kdo není dostatečně zběhlý ve čtení a psaní, nemá svůj život pod kontrolou. Stává se závislým na těch, kteří ovládají všechny způsoby komunikace.

Při čtení je mozek komplexně zapojen. Existuje významná souvislost mezi čtením a myšlením. Čtení totiž mění mozek. Čtecí dráhy, které mozek vytváří při osvojování schopnosti čtení, se postupně spojují s oblastmi mozku, jež jsou zodpovědné za složité procesy. Tyto procesy vyžadují čas a soustředění, umožňují nám porozumět složitým jevům a řešit složité problémy. Pokud se u člověka dostatečně nerozvinou, má potíže orientovat se ve složitých myšlenkách, problémech a situacích. To se pak přenáší do rozhodování a jednání v jeho osobním životě i v celé společnosti.

Zaujatí čtenáři beletrie jsou úspěšnější než nečtenáři i v dalších oblastech učení, včetně matematiky. Většina učebních materiálů, ať už jde o učebnice, články, nebo online zdroje, vyžaduje schopnost číst a porozumět textu. Bez této dovednosti je obtížné absorbovat nové informace a učit se efektivně. Pravidelná četba zlepšuje schopnost soustředit se na úkoly a udržovat pozornost po delší dobu. Zaujatí čtenáři se setkávají s různými jazykovými strukturami a výrazy, což přispívá k jejich schopnosti efektivně komunikovat. Psaní už z podstaty vyžaduje a podporuje samostatnost v myšlení, v prožitku, v učení a tím vnáší do žákovy práce sebeřízení a rozvíjí ho. Schopnost řídit si své učení a uvažovat metakognitivně má významný dopad na to, jak jsou žáci v učení úspěšní. A zvláště to platí pro žáky, kteří z různých důvodů v učení zaostávají nebo selhávají.

Čtení a psaní umožňuje důkladněji prozkoumávat téma, nacházet důležité myšlenky a informace, kriticky je zkoumat a vytvářet vlastní zásobárnu vědomostí.

Promyšlená práce s texty může vyrovnávat znalostní hladinu i slovní zásobu žáků, kteří přicházejí do školy z různého zázemí. Mohou např. postupně pracovat se sadou rozličných textů k danému tématu.

Práce s textem umožňuje aktivizaci každého žáka: zatímco při výkladu žáci nemusejí být duchem přítomní, četba textu doprovozená vhodným čtenářským nebo pisatelským úkolem vyžaduje aktivní zapojení každého žáka. Takovým úkolem může být třeba hledání odpovědí na otázky, které si žáci zformulovali před čtením textu, a podtrhávání nalezených míst v textu; nebo odlišování důvěryhodných informací od těch, které ve čtenáři vzbuzují pochyby.

Texty mohou posloužit k podnícení zájmu o nějaký jev nebo problém: hovoříme o „textech háčcích“, které přinášejí překvapivou informaci, nevyřešenou otázku, záhadu apod. Texty umožňují přinášet do výuky oboru různé pohledy na dané téma nebo studovaný problém. Žáci mohou např. porovnávat a zvažovat argumenty zastánců zimního dokrmování ptactva a jeho odpůrců. Skrze texty se mohou dostat do výuky oboru názory renomovaných odborníků, kteří se osvědčili jako popularizátoři vědy.

Psaní vlastních textů bez zadání a omezení a volné čtení samostatně vybraných knih jsou klíčovými aktivitami, které dětem umožňují rozvíjet schopnost být samy se sebou. Děti při nich mají možnost naslouchat svému vnitřnímu hlasu, přemýšlet o hodnotách a formovat své osobní názory.

V dílně psaní si děti svobodně vybírají, o čem chtějí psát, a využívají psaní k vyjádření vlastních pocitů, myšlenek i postojů. Psaní jim umožňuje komunikovat s okolím, poznávat sebe i druhé a ovlivňovat aktivně svět kolem sebe. Při psaní se ve třídě vytváří pisatelská komunita, v níž se žáci v bezpečném prostředí vzájemně podporují při psaní a vylepšování textu, naslouchají si a lépe se prostřednictvím psaní poznávají.

V dílně čtení si děti volně a nerušeně čtou. Setkávají se s různými postavami a příběhy, jejichž prostřednictvím mohou reflektovat vlastní životní situace a hodnoty. Čtení beletrie rozvíjí empatii a schopnost vidět věci z různých perspektiv, což je nezbytné pro osobní růst, sebepoznání a především k hlubokému porozumění dalším lidem. I zde hraje nezastupitelnou roli čtenářské společenství, ve kterém děti sdílejí své knihy a společně si povídají o svých prožitcích a myšlenkách.

Svobodné a nerušené psaní a čtení jsou zásadní pro zdravý emocionální a psychický rozvoj dítěte. Pomáhají vytvořit komunitu a kulturu třídy i školy.

V digitálním světě čelíme přívalu neověřených informací. Kritické čtení, psaní a myšlení nám pomáhají rozvíjet dovednosti nezbytné k orientaci v takovém prostředí a umožňují čelit dezinformacím a manipulacím.

Proto je důležité, aby se žáci při čtení textu nezaměřovali jen na porozumění obsahu textu, ale aby vnímali a chápali i společenský rozměr sdělení – pozici autora, zamýšleného čtenáře i pozici svoji. Potřebují se naučit rozpoznávat záměry cizího textu nebo sami volit a naplňovat záměry textu svého a posuzovat, jak a čím mohou obsah i forma textu působit na čtenáře. Lidé, kteří to neumějí, jsou snadněji ovlivnitelní a mohou být manipulováni falešnými informacemi, které považují za něčí znalosti, neověřují si důvěryhodnost svých informací ani zdrojů.

Čtecí dráha je tvarována podle toho, co čteme (typ písma i obsah), z jakého média čteme a jak čtení probíhá (metoda výuky). Pokud většinu času čteme z obrazovek, náš mozek si vytváří cesty, které usnadňují rychlé a povrchní zpracování informací. Také se učí rychle ztrácet pozornost a neustále přecházet k novým podnětům. Tento styl čtení se pak zpětně přenáší i na čtení tištěných knih a textů. Chceme-li udržet schopnost hlubokého čtení, kritického myšlení a empatie, je důležité, aby školy a učitelé podporovali čtení tištěných knih a tištěných textů. Ty nezastupitelně pomáhají žákům rozvíjet množství čtenářských a myšlenkových dovedností a navíc pomáhají zlepšovat pozornost a soustředění, protože neobsahují rozptýlení, jaká nabízejí digitální zařízení.

Čtení a psaní hraje zásadní roli také v udržení demokracie, protože informovaní a aktivní občané jsou klíčoví pro fungování demokratických institucí a procesů. Lépe odhalují nesrovnalosti ve sděleních, účelovost v použitých prostředcích i volbě obsahu; chápou, do jaké pozice je autor staví a čeho chce u nich dosáhnout. Sami jako autoři dokážou účinněji oslovovat své čtenáře nebo posluchače.

Učitelé a školy mají nezastupitelnou úlohu přivádět všechny žáky ke čtení a psaní ve všech třídách a ve všech předmětech. V příštím čísle seriálu přineseme první z materiálů, které přiblíží jednotlivé složky, komponenty a projevy žáka, jak jsou kontinuálně popsány v RVP ZV.

Doplňující materiály k textu najdete na odkazu: