Miloš Šlapal

Základním zdrojem, z kterého může žák čerpat při svém růstu ke čtenářské a kritické gramotnosti, je prožitkové čtenářství. Pravidelné čtení spojené s prožitkem zvyšuje šance každého dítěte, že získá přesvědčený postoj ke čtení a ovládne i náročné čtenářské dovednosti. Jednu z možností, jak cíleně a pravidelně rozvíjet prožitkové čtenářství, nám nabízí dílna čtení. Některé její charakteristiky a přínosy jsme si již představili v minulém čísle Učitelského měsíčníku a dnes se podíváme na další.

Základním zdrojem, z kterého může žák čerpat při svém růstu ke čtenářské a kritické gramotnosti, je prožitkové čtenářství. Pravidelné čtení spojené s prožitkem zvyšuje šance každého dítěte, že získá přesvědčený postoj ke čtení a ovládne i náročné čtenářské dovednosti. Jednu z možností, jak cíleně a pravidelně rozvíjet prožitkové čtenářství, nám nabízí dílna čtení.

Chceme se s vámi podělit o zkušenost, kterou jsme dosud získali s formátem učících se skupin v lokalitě KPS1), v níž v rámci projektu Pomáháme školám k úspěchu spolupracuje 11 škol z Moravskoslezského kraje.

Tradice živého psaní, kdy žáci píší se zájmem, ze srdce a pro konkrétní čtenáře, není v českých školách dosud příliš rozšířena. Aby se každý žák stal pisatelem, potřebuje psát své texty a zažívat odezvu od čtenářů, která zpětně buduje jeho vlastní pisatelské sebevědomí. Přitom, vycházíme-li z vize pro rozvoj pisatelství projektu Pomáháme školám k úspěchu, měl by každý žák prostřednictvím psaní zažívat radost, komunikovat s ostatními, poznávat sebe i svět, zpřesňovat své myšlení a vnímavě reflektovat své postoje a pocity.

Čtení bývá v prostředí českého školství tradičněji spojováno spíše s texty beletristické povahy, a tedy s hodinami českého jazyka a literatury. Jak ale ukazují naše zkušenosti, chceme-li ze žáků vychovávat přemýšlivé a nezávislé čtenáře, pak toto zaměření není dlouhodobě udržitelné. Navíc zařazování čtení i do naučných předmětů je přínosné nejen pro žáky, ale i pro jejich učitele a zároveň přispívá ke kultivaci prostředí celé školy. Nejde to však samo. Je důležité myslet na podporu žáků i jejich učitelů. Jak ukazuje řada zahraničních zkušeností (např. Dobbs et al., 2017; Piper et al., 2016), učitelé v tomto úkolu dlouhodobě nemohou zůstat sami.