Textem níže navazujeme na první část rozhovoru, kterou jsme otiskli v říjnovém vydání Učitelského měsíčníku. Peter Chvojka v ní vzpomínal na rok 2018. Tehdy jeho dcera dostala ve výtvarné výchově za obrázek hada čtyřku. Jako její otec na to reagoval, navštívil učitelku i vedení a po absolutním nepochopení a nulové snaze ze strany školy vést na toto téma diskusi otevřel polemiku ohledně známkování estetickovýchovných předmětů veřejně. Objevil s v mnoha médiích, napsal několik článků, ten nejznámější nesl název Umí Meda hada? – i o něm jsme si spolu povídali v druhé, navazující části rozhovoru.
České školství jako časoprostorová propast
II. část
Mgr.
Michaela
Váchová
Vedla rozhovor, odborná editorka Učitelského mesicniku.
Otevřeně kritizujete některé aspekty českého školství…
Účastníci vzdělávacího procesu jsou učitelé, žáci a rodiče. Mám dojem, že učitelé jsou schopni prezentovat své postoje a názory, mají různá diskusní fóra, skupiny, vzdělávací akce, konference, ale žáci a rodiče kvalitní komunikační kanál nemají. V Čechách stále není běžné dožadovat se zpětné vazby od rodičů, natož od dětí. Navíc, jak jsem uvedl, učitel je „trvanlivější“ jednotka vzdělávacího procesu než rodič nebo žák, je systematicky vzděláván, placen, denně se setkává s kolegy, zatímco rodič nemá žádnou eduk