Aby se ředitel neutopil, reportáž z diskuze Ředitelé ZŠ: kapitáni českého školství?

Moderátor Tomáš Feřtek přivítal publikum ze studia Nadace České spořitelny a představil pět hlavních mluvčích diskuze: z Ministerstva školství, manažera vzdělávacích programů Microsoft ČR a Slovensko , ředitele nadačního fondu Eduzměna a správní tandem, ředitelku ZŠ Mnichovice a starostku Mnichovic a zároveň hejtmanku Středočeského kraje, .

Po úvodním slovu hejtmanky Peckové a výkonného ředitele Aspen Institutu Milana Vlašiny obrátil Feřtek svou pozornost na Zdeňka Slejšku: „Co je to Eduzměna? Kde působí a jaký má vztah k ředitelům?“

Eduzměna vznikla před třemi lety, aby podpořila všechny školy v určitém regionu. Tím se nakonec stalo Kutnohorsko. „Začali jsme zde spolupracovat s asi padesáti školami od mateřských po střední. Zjišťujeme jejich potřeby a snažíme se nastavit regionální systém, který by školy dokázal podporovat,“ řekl Slejška.

Najevo vyšly dvě výzvy – „odbřemenění“ od množství nepedagogické práce, která ředitele zatěžuje, a konkurenčnost prostředí, v němž školy fungují. Podle Slejšky se snad jedná o pozůstatek financování školy „na žáka.“ Jako potřebný krok vnímá vytvoření komunity sdílení zkušeností. Ta nakonec paradoxně vznikla vnějším zásahem, a to současnou pandemickou krizí. „Ředitelé najednou museli řešit z týdne na týden problémy, které neznali, a my jsme jim zprostředkovali setkávání co dva týdny.“

Po příspěvku Z. Slejšky následovalo duo zřizovatelka–ředitelka, tedy Pecková–Erbeková. Vyjadřovaly se k dynamice vztahů mezi oběma rolemi. „Dlouho jste spolupracovaly a spolupracujete na rozvoji škol v obci. Jak je to se vztahem zřizovatelky a ředitelky?“ vykopl příspěvek Tomáš Feřtek.

„Pro mě je ředitel superman,“ shrnula Petra Pecková. „Aby si poradil s tím, že něco zvládne za pochodu, bude pracovat se všemi dětmi, že musí být v pořádku hygiena, bezpečnost práce a tak dále… Já se sice snažím něco vybudovat, ale počítám s tím, že ředitel to zvládne zevnitř.“

Marcela Erbeková přikyvuje: „Za pár měsíců mi bude ředitelsky osmnáct. Jako nastupující jsem opravdu neočekávala, co všechno budu dělat. Co udělat pro nové ředitele? Stálo by za to se zamyslet, jak je vychovávat a vychovat lídry.“

Nastal čas, aby se do diskuze zapojil také „expertní panel“, tvořený zástupci organizací i jednotlivci pohybujícími se v oblasti školství. Debata se rychle stočila k malotřídkám, jejichž vzdělávací i komunitní roli na vesnici připomněla šéfredaktorka redakce Řízení školy Naďa Eretová: „Proti vylidňování venkova jsou malotřídní školy zásadní.“

Jejich vliv doložil také Karel Klatovský z Microsoftu, který v rámci projektu SYPO pomáhal obecním školám po technické stránce. Marcela Erbeková připomněla, že malotřídky neřeší jen vylidňování, ale také přebytek žáků. „Dala bych si však pozor, zda se bavíme o prvním stupni, nebo celé docházce.“

Opačný pohled na věc připojil ředitel Smíchovské střední průmyslové školy a gymnázia Radko Sáblík: „Na druhou stranu, pokud máme 2 800 zřizovatelů, je systém strašně decentralizován, a pokud chceme něco změnit, je to problém. V rámci Strategie 2030 jsme zjistili, že máme největší autonomii ředitelů, některým ale chybí vize.“ Připojil se k němu zástupce ČŠI Tomáš Zatloukal: „Loňské zprávy ze čtrnácti krajů nám ukazují, že jsou výrazné rozdíly nejen ve vzdělávání, ale i přístupu k němu. zřizovatelů je tudíž důležitá, otázka je jak a kdo?“

„Co může stát, potažmo ministerstvo, udělat pro edukaci ředitelů i zřizovatelů?“ Otázkou cílí moderátor na Martinu Běťákovou, která v diskusi Ministerstvo školství zastupuje. Ta popisuje zkušenost při rozjíždění středního článku, kde se ukázalo, že 72 % zřizovatelů základních a mateřských škol jsou obce do 2 000 obyvatel. „Narážíme na to, že nemají odborné vzdělání. Na příští rok chystáme sadu informací a manuálů, jak tuto roli vykonávat.“

Středního článku se Tomáš Feřtek chytá a pomyslný mikrofon háže zpět zakladateli Eduzměny,Z. Slejškovi. „Eduzměna je takový zkusmý střední článek v jednom regionu. Co plyne z její zkušenosti?“ ptá se ho. „Jak pomáháte odbřemeňovat ředitele škol?“

Zdeněk Slejška odpovídá: „Prvně je třeba vypracovat přehled toho, co ty učitele reálně zatěžuje. Jedna věc je na straně ředitelů – to mohou být otázky práce s lidmi a podobně, pak je to otázka součinnosti zřizovatele nebo uskupení zřizovatelů.“ Upozorňuje, že některé starosti se dají sdílet. „Správa nemovitostí, informační technologie… Hledáme člověka, který by tyto činnosti pro skupiny škol koordinoval tak, aby to bylo efektivnější.“ Jako poslední stupeň uvádí Slejška záležitosti nadregionální, například otázky daní nebo inkluze.

Martina Běťáková z ministerstva reaguje. „Co chceme udělat nejdřív, je sbírat data ze školních informačních systémů, abychom usnadnili vykazování. Teď jsou důležité hlavně rychlé, jasné a srozumitelné informace a možnost se doptat. Zvlášť za covidu je to markantní.“ Důležitost oboustranné komunikace podepisuje také viceprezident Asociace ředitelů základních škol (AŘZŠ) Jaroslav Jirásko.

Do rozjeté debaty se vložila ředitelka ZŠ Trmice Marie Gottfriedová a odvedla debatu dle vlastních slov do více filozofičtějších sfér:

„Pokud se bavíme o tom, jak by mohl pomoci stát, je to pro mě vytyčení hodnotového rámce, který v naší společnosti dlouhodobě chybí. Všichni víme, proč odbourávat nerovnosti, podpořit inkluzi i každého žáka. Ale naše společnost to neví,“ pokračovala nadále záhadným způsobem.

„Nechápe, že je to cesta k soudržné a podporující společnosti. Slyším to od neziskovek, učitelských iniciativ i ČŠI, ale marně hledám hlas státu. Stát by se k tomu měl přihlásit, vyvolat společenskou debatu. Pokud nezačneme u hodnot a filozofického rámce a budeme se pořád bavit jen o praktických detailech, bude to vše na vodě,“ uzavírá.

Bezprostředně nato jí vyjadřují podporu bezmála všichni ostatní panelisté. Mezi nimi i zástupce EDUin, Karel Gargulák, který dodává: „Jsem rád, že se buduje institucionální zastoupení profese ředitele na MŠMT, to by se mělo stát i v Národním pedagogickém institutu (NPI), kde to pořád tolik necítím. Je tam pár skvělých iniciativ, ale infrastruktury je potřeba ještě více.“

Úspěch příspěvku Gottfriedové kvituje i moderátor Feřtek a ukončuje debatu slovy: „Skončili jsme závěrem, že od státu chceme jasné hodnotové zakotvení, což se setkalo s potleskem na otevřené scéně. Děkuji odbornému panelu i mluvčím a předpokládám, že se zase brzy uvidíme.“