Cílem článku je popsat institut „pravidelné pracoviště“ a na příkladech demonstrovat povinnost zaměstnavatele (základní umělecké školy) poskytovat cestovní náhrady v případě, kdy je pravidelné pracoviště sjednáno v pracovní smlouvě.
Pravidelné pracoviště a cestovní náhrady – 1. část
PhDr. Mgr.
Monika
Puškinová
Ph.D.
specialista na školskou legislativu;www.monikapuskinova.cz
Poskytování cestovních náhrad
Některé základní umělecké školy poskytují vzdělávání na různých místech (pracovištích) v jedné obci nebo i v různých obcích. Proto je pravděpodobné, že se v rámci pracovněprávních vztahů musejí vypořádat s poskytováním cestovních náhrad nejen při
pracovní cestě
zaměstnance, ale i při cestě mimo
pravidelné pracoviště
zaměstnance.Připomeňme, že dle § 42 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“) se pracovní cestou rozumí časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce
mimo sjednané místo výkonu práce
. V souvislosti s pracovní cestou se zaměstnanci poskytují cestovní náhrady dle § 152 písm. a) zákoníku práce.V určitých případech je však zaměstnavatel povinen poskytovat zaměstnanci cestovní náhrady i tehdy, pokud zaměstnanec není vyslán na pracovní cestu. Jedním z takových případů je
cesta mimo pravidelné pracoviště
[§ 152 písm. b) zákoníku práce].Cestovními výdaji, za které poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci
cestovní náhrady
, se rozumí výdaje, které vzniknou zaměstnanci
při