Každý ředitel má svůj "ZOE"

Slavný guru leadershipu Stephen Covey popsal ve své knize „7 návyků vysoce efektivních lidí“ sedm věcí, které, když si člověk osvojí, stane se nejen vynikajícím lídrem a manažerem, ale i vnitřně integrovanou a spokojenou osobností. Schválně všech sedm nevypíšu (… třeba to bude ta správná motivace si knihu vyhledat), ale s ohledem na začátek školního roku přece jeden návyk (č. 2) odcituji:

Před jsme se stali součástí EU. Již přes fungují základní umělecké školy podle svého Rámcového vzdělávacího programu. A před , když jsme si všichni napsali svůj školní vzdělávací program, jsme si v kapitole Zaměření školy a její vize nastavili svoji budoucnost. U nás ve škole jsme si vybrali jako motto trochu provokativní citát slavného dětského psychologa prof. PhDr. Zdeňka Matějčka: Já jsem přes ředitelem školy a v tomto měsíci oslavím kulatý součet tří dvacítek.

Zároveň mi letos vypršelo funkční období ředitele, a byl jsem tak na začátku roku připraven předstoupit před zřizovatele a představit koncepci školy na další šestileté období. První věta, kterou jsem tam řekl, byla Rozhodl jsem se totiž, že oznámím svůj odchod včas, aby byl dostatek času se podívat po někom, kdo by mohl naši školu v budoucnu vést a měl nejen odborné znalosti, ale zároveň i jisté lidské předpoklady.

Když jsem si sepisoval, jaké vlastnosti by takový člověk měl mít, objevilo se přede mnou náhodně šest slov. Dvě slova na písmeno , dvě na a dvě na . Přál bych si, aby můj nástupce měl nejen „Znalost“, ale také „Zralost“. Ta první se postupně získá, pokud má člověk zájem se vzdělávat a není hned od začátku přesvědčen o své neomylnosti (po čase ve funkci ředitele ho totiž okolí začne přesvědčovat, že neomylný je). Se zralostí je to jiné. Ta se žádnou vysokou školou, seminářem nebo funkčním studiem nezíská, ta přichází pouze věkem (a jak pozoruji u některých kolegů ředitelů, ani to není jisté).

Další dvě slova byla od písmene „O“. Přemýšlel jsem, že zvolím slovo „odvaha“, ale nakonec jsem se přiklonil ke slovům, která jsou pro funkci ředitele možná podstatnější. Ne že by odvaha nebyla důležitá a ředitelé škol oplývali nějakým příkladným vnitřním sebevědomím. Je to logické, mnoho let na to ministerstvo i další instituce upozorňuji, že při nastavení „vazalsky“ krátkého šestiletého funkčního období nemůže stát očekávat ve školství sebevědomé osobnosti. Ředitelé to pak obcházejí tak, že než by se nechali po šesti letech vyhodit nějakým místním politikem, do politiky raději vstupují sami (… a to „vazalství“ se jim ještě zdvojnásobí).

Vybral jsem jiné dvě vlastnosti, které jsou možná pro klima školy důležitější než odvaha. Je to „Ochota“ a „Obětavost“. S ochotou se u nastupující generace ještě potkávám, ale obětavost? Nezištně udělat něco pro druhé, pro nás, komunitu ředitelů, pro školu, nebo dokonce pro stát, a to vše (protože jinak to není žádná obětavost), s tím se už setkávám jen zřídka.

Poslední dvě slova byla na písmeno „E“ – „Elán“ a „Etika“. Kdo tvrdí, že má v důchodovém věku podobný elán, jako když byl mladý, tak není soudný člověk (… a nesoudný člověk by ředitele dělat nemělth). Poslední „E“, etika, je o snaze při vedení druhých lidí usilovat o mravnost. To není jednoduché, často jsme v situaci, kdy se nezachováme tak, jak bychom si sami přáli. Podstatné je ale to „usilování“. Je to prostě spousta namáhavé práce, ovšem

Když jsem pohlédl na ta slova od písmen „Z“, „O“ a „E“, vykoukla na mě zkratka . Co to je „ZOE“?, pomyslel jsem si, co to znamená? S údivem jsem zjistil, že jde o starořecké ženské jméno a překládá se jako ! Je to snad znamení, že po mém plánovaném a dobrovolném odchodu z funkce ředitele by měla v čele školy stanout žena? Je to snad znamení, že mé rozhodnutí uvolnit místo mladším je správné a já, po skoro třiceti letech ve funkci, zase budu moci začít „žít“?th Nebo to potvrzuje, že motto naší školy , které jsme si před 20 lety dali do vínku, není jen nějaký hezký citát?

Rada hlavního města Prahy mě ve funkci ředitele školy letos opět potvrdila na další šestileté funkční období. Mám tak čas rozhlédnout se po někom, kdo bude pokračovat v naplnění vize školy a kdo nebude ostatní kolegy jen řídit a organizovat, ale bude je také inspirovat a vést. Já teď mohu velmi svobodně, bez ambicí i všelijakého přihrbování říkat, Svobodně přemýšlet, co je pro umělecké vzdělávání dětí skutečně potřebné, a neřešit, co si myslí nějací vědátoři na NPI, kontroloři na ČŠI nebo různí aparátčíci v asociacích. S „myšlenkou na konec“ se prostě dostaví nečekaná svoboda a nadhled. Teď mohu bez obav slézt ze žebříku a podívat se, zda ho máme ve škole opřený o tu správnou zeď.

V novém školním roce přeji všem čtenářům Speciálu pro ZUŠ dostatek nadhledu a spokojený „ZOE“th.

---------------------------------------------------------------------------------

Jan Werich