Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy stanoví podle § 35 odst. 2, § 121 odst. 1 a 2 a § 123 odst. 5 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů:
Vyhláška č. 107/2005 Sb., o školním stravování, ve znění pozdějších předpisů
RNDr.
Jitka
Krmíčková,
MŠMT
Ilona
Kumžáková Richterová,
oddělení regionálního školství, Odbor školství a mládeže MHMP
§ 1
Úvodní ustanovení
(1)
Školním stravováním se rozumí stravovací služby pro děti, žáky, studenty a další osoby, jimž je poskytováno stravování v rámci hmotného zabezpečení, plného přímého zaopatření, nebo v rámci preventivně výchovné péče formou celodenních služeb nebo internátních služeb (dále jen „strávníci“).
§ 122 odst. 2 školského zákona – „hmotné zabezpečení, které zahrnuje školní stravování po dobu jejich pobytu ve škole a ve školském zařízení podle § 117 odst. 1 písm. b) a c), a dále v případě potřeby ubytování.“
Pobytem ve škole rozumíme účast na výchovně-vzdělávacím procesu školy či školského zařízení, prostřednictvím kterého si plní svou povinnou školní docházku. Tento pojem nelze zúžit na fyzickou přítomnost žáka ve škole. Výchovně-vzdělávací proces školy zahrnuje různorodé aktivity (např. výlety, exkurze, sportovní akce apod.). Účastí na všech těchto aktivitách je žák účasten vzdělávacího procesu, a má tudíž nárok na školní stravování.
Obsah tohoto výrazu je rozšířen ustanovením § 4 odst. 9 vyhlášky o školním stravování, podle kterého se za den pobytu ve škole považuje také první den neplánované nepřítomnosti strávníka ve škole.
§ 119 stanoví, že školní (tzn. dotované) stravování lze poskytovat i o prázdninách žákům nepobývajícím ve škole nebo školském zařízení. Žáci však v tomto případě na dotované stravování nemají nárok (není to součást hmotného zabezpečení) a záleží pouze na zřizovateli/řediteli, zda jim ho umožní.
„Ředitelské volno“ nejsou prázdniny, a proto na školní stravování není nárok. Pokud škola plánuje např. zkrátit školní rok z důvodu rekonstrukce a zároveň chce po tuto dobu umožnit svým žákům školní stravování, je nutno zažádat o povolení prodloužení prázdnin a nikoli vyhlásit ředitelské volno.
(2)
Školní stravování se řídí výživovými normami stanovenými v příloze č. 1 k této vyhlášce a rozpětím finančních limitů na nákup potravin stanovených v příloze č. 2 k této vyhlášce.
Školní stravování se musí řídit platnými doporučeními, které chrání zdraví dětí a dospívajících. Spotřební koš vychází z platných doporučených denních výživových dávek pro Českou republiku, které připravovali pediatři a odborníci na výživu podle dlouholetých vědeckých výzkumů potřeb dětí pro jejich zdárný vývoj.
Spotřební koš kontroluje pouze kvantitativní příjem živin, a to v rámci 10 komodit. Jeho ambice nesahají a nikdy nesahaly k ovlivňování dalších aspektů, které jsou podstatné pro kvalitu školního stravování.
Požadavek na individuální stravování je možný akceptovat pouze na základě lékařského potvrzení o potřebě stravování dle dietního režimu. Dle § 29 školského zákona je zařízení školního stravování povinno při poskytování svých služeb přihlížet k základním fyziologickým potřebám svých strávníků a vytvářet podmínky pro jejich zdravý vývoj. Pro děti a dospívající je nebezpečné zejména dodržování striktního veganství a frutariánství, neboť tyto způsoby stravování neposkytují dětem a dospívajícím dostatek energie, bílkovin, vápníku, železa, zinku, jodu, mědi, selenu, vitaminů B2, D a B12, což jsou živiny, vitaminy a minerální látky nezbytné pro jejich zdravý vývoj.
Dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (2 Aps 3/2010-112) české právo nezná rozhodování o individuálním stravování dítěte. Právo na individuální stravu nelze dovodit ani z lidskoprávních dokumentů. Právo dítěte na školní stravování lze tedy dovozovat pouze v rozsahu a v podobě vyjádřené školskými právními předpisy, a to zejména s ohledem na závazné výživové normy, které je nutno dodržovat.
Žalobkyně požadovala, aby jejímu synovi byl připravován veganský oběd, ale tomuto požadavku nebylo vyhověno z provozních i ekonomických důvodů.
Školní stravování není součástí veřejného subjektivního práva na vzdělání dle čl. 33 Listiny základních práv a svobod. To plyne nejen z jazykového výkladu výrazu „vzdělání“, který je nutno vnímat jako souhrn znalostí a dovedností získávaných v průběhu procesu vzdělávání, tak i z koncepce školského zákona, který vzdělávací proces od souvisejících školských služeb odlišuje.
Také
judikatura
Evropského soudu pro lidská práva k čl. 2 Protokolu 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod vychází z toho, že právo na vzdělání má nemateriální rozměr.Školní stravování zároveň musí odpovídat jistým standardům: z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví a z hlediska výživových norem dle věkových skupin na straně jedné a na straně druhé pak i rozpětí finančních normativů na nákup potravin. V tomto ohledu je tedy otevřen prostor jak pro státní kontrolu v dané oblasti, tak i pro veřejnosprávní rozhodování (v němž se může posuzovat např. to, zda je žadatel nositelem práva na přístup ke školnímu stravování či to, zda jeho žádost o zabezpečení školního stravování odpovídá zákonem stanoveným mezím, které jsou dále konkretizovány v prováděcích předpisech).
Laktoovovegetariánskou výživu lze dle bodu 5 přílohy 1 vyhláška 107/2005 Sb., o školním stravování uplatnit v případě, že s tím souhlasí všichni zákonní zástupci nezletilých strávníků nebo zletilí strávníci, nebo u provozovatelů stravovacích služeb, kde lze uplatnit podávání jídel na výběr. Se stravou veganskou, kterou požaduje pro stěžovatele jeho matka, uvedená vyhláška nepočítá. Z toho tedy vyplývá, že stěžovatel nemá právní nárok na poskytování takové stravy v zařízení školního stravování.
Soudní rozhodnutí vychází z teze, že víra či přesvědčení „něco stojí“, přičemž není na veřejné moci, aby takové náklady nesla sama.
Žákům „českých škol“ je zákonem garantováno zajištění (nikoli financování) školního stravování, které se řídí výživovými normami a dalšími kritérii stanovenými vyhláškou o školním stravování. Úplata za školní stravování je pro žáky-strávníky zákonem omezena pouze v případě stravování v zařízeních školního stravování zřízených státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí. Například v případě stravování v „soukromém“ zařízení školního stravování není úplata pro strávníky žádným právním předpisem omezena.
Finanční prostředky ze státního rozpočtu nejsou poskytovány na žáka, ale na činnost škol a školských zařízení – zařízení školního stravování, která jsou evidována v rejstříku škol a školských zařízení, tj. na činnost českých škol a školských zařízení, zařízení školního stravování, a to v rozsahu stanoveném v § 160 školského zákona, na platy, náhrady platů, nebo mzdy a náhrady mezd. Z tohoto důvodu také není možné přidělit finanční prostředky přímo žákovi nebo je poskytnout zahraniční škole.
§ 2
Organizace školního stravování
(1)
Školní stravování zabezpečuje
a)
zařízení školního stravování a
b)
jiná osoba poskytující stravovací služby,
(dále jen „provozovatel stravovacích služeb“).
§ 7 školského zákona stanovuje, že podmínkou činnosti zařízení školního stravování je zápis do školského rejstříku. Dle § 141 školského zákona vzniká účinností zápisu zařízení školního stravování do rejstříku škol a školských zařízení právo poskytovat školské služby a nárok na přidělování finančních prostředků ze státního rozpočtu nebo z rozpočtu územního samosprávného celku za podmínek stanovených školským zákonem, a to v rozsahu tohoto zápisu. Údaje vedené v rejstříky jsou uvedeny v § 144 školského zákona.
(2)
Školní stravování je zabezpečováno jinou osobou poskytující stravovací služby pouze ve výjimečných případech, kdy tyto služby není možné zajistit v zařízeních školního stravování.
Školní stravování se přednostně zajišťuje v zařízeních školního stravování podle § 122 odst. 4 školského zákona, neboť tato zařízení mají pro tuto činnost vytvořeny nezbytné materiální, personální i finanční podmínky.
Pouze v případě, že zajištění školního stravování v zařízení školního stravování není v konkrétním případě možné (tato školská služba není v daném místě dostupná či pouze v nedostačující „kapacitě“), a to ať již krátkodobě (rekonstrukce zařízení školního stravování), či dlouhodobě (obec či kraj neplní svou zákonnou povinnost zřizovat zařízení školního stravování pro děti, žáky a studenty svých škol), je možné zajistit školní stravování smluvně u jiné osoby poskytující stravovací služby (tedy jiné osoby, která má v souladu se zvláštními právními předpisy oprávnění k poskytování stravovacích služeb veřejnosti).
Pokud jde o financování školního stravování poskytovaného jinou osobou poskytující stravovací služby, nelze na tuto činnost použít finanční prostředky ze státního rozpočtu přidělované na činnost škol a školských zařízení podle § 160 školského zákona, neboť v tomto případě danou činnost nevykonává škola ani školské zařízení, ale jiný subjekt na základě smlouvy uzavřené s právnickou osobou vykonávající činnost školy.
(3)
Právnická osoba vykonávající činnost školy nebo školského zařízení zajistí pro své strávníky podle místních podmínek ekonomicky a organizačně nejvhodnější způsob školního stravování a podmínky jeho poskytování vymezí ve školním nebo vnitřním řádu.
Pokud je školní jídelna součástí školy – má škola školní řád a školní jídelna může mít blíže specifikovány podmínky ve svém vnitřním řádu. Samostatná školní jídelna má vnitřní řád.
Povinnost stanovit organizaci a podmínky provozu zařízení školního stravování je řediteli dána § 165 odst. 1 písm. a) školského zákona, jeho obsah je specifikován § 30 školského zákona.
(4)
Strávníkům, jejichž zdravotní stav posoudil registrující poskytovatel zdravotních služeb v oboru praktické lékařství pro děti a dorost tak, že jejich stravování vyžaduje omezení podle dietního režimu, může provozovatel stravovacích služeb poskytovat školní stravování v dietním režimu (dále jen „dietní školní stravování“), a to za podmínek stanovených v případě zařízení školního stravování jeho vnitřním řádem a v případě jiné osoby poskytující stravovací služby jejím vnitřním předpisem.
(5)
Výběr potravin, receptura, jídelní lístek a způsob přípravy jídel vydávaných v rámci dietního školního stravování musí být učeny nutričním terapeutem.
Dietní stravování potřebuje dítě, které má nějaké chronické onemocnění vyžadující úpravu stravování. Proto prvním krokem musí být odborné posouzení registrujícím praktickým lékařem pro děti a dorost, který rozhodne o potřebě dietního stravování dítěte a specifikuje jeho druh (tedy konkrétní dietu). Vzhledem k tomu, že pro každou dietu je třeba stanovit, za jakých podmínek má být připravována (tj. stanovit používané suroviny, určit technologické postupy, které lze, či naopak nelze použít, a případně kombinace obojího), je nutné, aby recepturu, jídelní lístek i způsob přípravy jídel poskytovaných v rámci dietního školního stravování garantoval nutriční terapeut. MŠMT vydalo Metodické doporučení k provádění některých činností souvisejících s realizací dietního stravování v zařízeních školního stravování. Nastavení bezpečného systému dietního stravování je zahrnuto do kontrolní činnosti České školní inspekce a orgánů ochrany veřejného zdraví.
(6)
Provozovatel stravovacích služeb stanoví podle povahy poskytovaných služeb výši finančních normativů na nákup potravin (dále jen „finanční normativ“) podle § 5 odst. 2 a další podmínky poskytování školního stravování, zejména podmínky přihlašování a odhlašování strávníků a jídel, organizaci výdeje jídel a způsob hrazení úplaty za školní stravování.
§ 30 odst. 1 písm. b) stanovuje, že školní řád / vnitřní řád upravuje provoz a vnitřní režim školy.
Při přihlašování ke školnímu stravování v zařízení školního stravování vstupuje zákonný zástupce nezletilého strávníka se zařízením školního stravování do právního vztahu a obě strany se tak zavazují k poskytování/odběru stravovacích služeb dle právních předpisů a rovněž podle pokynů stanovených vnitřními předpisy zařízení školního stravování.
Ve vnitřním řádu zařízení školního stravování nelze zakotvit povinnost odběru školního stravování ani vymezovat podmínky upírající strávníkovi zákonný nárok na školní stravování.
Pro školní jídelny zřizované státem atd. platí finanční normativ (Příloha), soukromé školní jídelny nemají výši stravného regulovánu.
(7)
V ujednání o zajištění školního stravování mezi právnickou osobou vykonávající činnost školy nebo školského zařízení a provozovatelem stravovacích služeb je podle povahy zajišťovaných služeb obsaženo zejména
a)
vymezení rozsahu poskytovaných služeb podle § 4,
b)
výše finančních normativů podle § 5 odst. 2,
c)
organizace rozvozu nebo přepravy jídel,
d)
způsob zabezpečení dohledu nad nezletilými strávníky.
Povinnost zajištění dohledu nad nezletilými strávníky nese v souladu s § 29 odst. 2 a § 164 odst. 1 písm. h) školského zákona osoba vykonávající činnost zařízení školního stravování. Na žáky se po dobu jejich stravování ve školní jídelně pohlíží jako na strávníky školní jídelny, a nikoli jako na žáky školy. Osoba vykonávající činnost zařízení školního stravování – školní jídelny je tedy povinna zajistit dohled nad svými strávníky.
Přestávku mezi dopoledním a odpoledním vyučováním nelze považovat za přímou souvislost s vyučováním, není škola ani školní jídelna povinna vykonávat dohled nad dětmi při jejich přesunu na oběd ať již do zařízení školního stravování, nebo domů. Půjde-li o děti účastnící se vzdělávání, např. ve školní družině, je ale třeba dohled zajistit.
Dohled v zařízeních školního stravování může vykonávat jak pedagogický, tak nepedagogický pracovník, přičemž vzdělání pro takovou činnost není žádným předpisem stanoveno. Podle školského zákona je školní stravování službou související s poskytováním vzdělávání, není ale součástí vzdělávání.
(8)
Poskytuje-li provozovatel stravovacích služeb více druhů jídel na výběr, musí být zachováno plnění výživových norem. To neplatí pro poskytování dietního školního stravování.
Systém dietního školního stravování je nastaven tak, aby spotřební koš školní jídelny, která připravuje obědy a nepřipravuje více než 20 % porcí dietních jídel, byl zachován.
(9)
Jídla podávaná v rámci školního stravování konzumují strávníci v provozovnách školního stravování (dále jen „provozovna“) uvedených v § 3 odst. 2 nebo v provozovnách jiné osoby poskytující stravovací služby, s výjimkou případu uvedeného v § 4 odst. 9. Zařízení školního stravování může ve výjimečných případech, při splnění požadavků v oblasti ochrany veřejného zdraví stanovených zvláštními právními předpisy, zabezpečovat školní stravování mimo prostory uvedené v § 3 odst. 2.
Zde je odpověď na otázku: „Je možno jídlo odnášet domů?“. Není, pouze v případě prvního dne neplánované nepřítomnosti – tedy v první den nemoci.
Hygienická a organizační pravidla ve výdejnách stravy (na talíře) neumožňují souběžný výdej stravy do vnesené nádoby (hygienické riziko). Tato skutečnost zdržuje výdej stravy na talíře (provozní problém). Proto je výdej do jídlonosiče organizován oddělením výdejního místa (obvykle nejen časovým, ale i prostorovým). Pokud tomu tak není, je strava vydána standardně na talíře a její přendání do jídlonosiče je věcí strávníka (tedy mimo prostor výdeje stravy na talíře). Pro dlouhodobý odnos je lepší zvolit nerez jídlonosič, protože plast se hůře udržuje v čistotě a může se trvale zabarvit. Také drží pachy.
(10)
Provozovatelé stravovacích služeb uchovávají údaje o plnění výživových norem nejméně po dobu jednoho kalendářního roku
§ 3
Zařízení školního stravování a jejich provoz
(1)
Typy zařízení školního stravování jsou
a)
školní jídelna,
b)
školní jídelna – vývařovna (dále jen „vývařovna“),
c)
školní jídelna – výdejna (dále jen „výdejna“).
(2)
Zařízení školního stravování provádí svou činnost v provozovnách. Provozovnou se rozumí každý samostatný soubor místností a prostor, v němž jsou uskutečňovány stravovací služby podle odstavce 3, 4 nebo 5, během nichž nedochází k rozvozu nebo přepravě jídel.
(3)
Školní jídelna v rámci školního stravování vydává jídla, která sama připravuje, a může připravovat jídla, která vydává výdejna. V rámci dietního školního stravování může školní jídelna vydávat i jídla připravená jiným provozovatelem stravovacích služeb, pokud tento provozovatel stravovacích služeb zajistí jejich přípravu podle § 2 odst. 5.
(4)
Vývařovna v rámci školního stravování připravuje jídla, která vydává výdejna.
(5)
Výdejna v rámci školního stravování vydává jídla, která připravuje jiný provozovatel stravovacích služeb. Pro jednu provozovnu daného typu zařízení školního stravování připravuje jídla vždy jeden provozovatel stravovacích služeb; jídla v rámci dietního školního stravování může připravovat i jiný provozovatel stravovacích služeb, pokud zajistí jejich přípravu podle § 2 odst. 5. Na základě dohody s provozovatelem stravovacích služeb, který jídla připravuje, může výdejna v rámci školního stravování připravovat doplňková jídla podle § 4 odst. 1.
(6)
Stravovací služby nad rámec § 4 (dále jen „jiné stravovací služby“) poskytované strávníkům musí odpovídat zásadám zdravé výživy a prodávaný sortiment nesmí obsahovat alkoholické nápoje a tabákové výrobky.
§ 32 odst. 2 školského zákona se vztahuje i na zařízení školního stravování, a to pokud provozuje doplňkovou činnost. Požadavky na potraviny, pro které je přípustná reklama a které lze nabízet k prodeji a prodávat ve školách a školských zařízeních, stanovuje MŠMT a MZ vyhláškou.
(7)
Výdej jídel v rámci jiných stravovacích služeb, s výjimkou podávání stejných jídel zaměstnancům právnických osob, které vykonávají činnost škol a školských zařízení, může zařízení školního stravování uskutečňovat pouze časově, nebo prostorově odděleně od školního stravování
POZOR!! Tento odstavec je velmi často porušován. V době vydávání jídel v rámci školního stravování NESMÍ být ve stejných prostorách provozována doplňková činnost s výjimkou závodního stravování pracovníků škol a školských zařízení. Závodní stravování vlastních zaměstnanců má zařízení školního stravování ve své hlavní činnosti.
§ 4
Rozsah služeb školního stravování
(1)
Pro účely této vyhlášky se rozumí
a)
hlavními jídly oběd a večeře,
b)
doplňkovými jídly snídaně, přesnídávka, svačina a druhá večeře,
c)
obědem polévka nebo předkrm, hlavní chod, nápoj a případně doplněk (salát, dezert, ovoce), d) večeří hlavní chod, nápoj a případně doplněk (salát, dezert, ovoce).
(2)
Každé z jídel podle odstavce 1 je strávníkům poskytováno nejvýše jednou denně.
(3)
Dítě v mateřské škole má právo denně odebrat
a)
oběd, jedno předcházející a jedno navazující doplňkové jídlo, je-li vzděláváno ve třídě s celodenním provozem,
b)
oběd a jedno předcházející doplňkové jídlo, nebo oběd a jedno navazující doplňkové jídlo, je-li vzděláváno ve třídě s polodenním provozem,
c)
hlavní a doplňková jídla podle odstavce 1 s výjimkou druhé večeře, je-li vzděláváno ve třídě s internátním provozem, včetně tekutin v rámci dodržení pitného režimu.
(4)
Žák základní školy a nezletilý žák střední školy a konzervatoře má právo denně odebrat oběd.
(5)
Zletilému žákovi střední školy, konzervatoře a studentovi vyšší odborné školy lze poskytovat školní stravování v rozsahu uvedeném v odstavci 4.
(6)
Nezletilý žák ubytovaný ve školském výchovném a ubytovacím zařízení, osoba v plném přímém zaopatření, nebo osoba, které je poskytována preventivně výchovná péče formou celodenních nebo internátních služeb, má právo denně odebrat
a)
hlavní a doplňková jídla podle odstavce 1 s výjimkou druhých večeří, jde-li o nezletilého žáka nebo osobu mladší 15 let, nebo
b)
hlavní a doplňková jídla podle odstavce 1, jde-li o nezletilého žáka nebo osobu od dovršení 15 let.
(7)
Zletilému žákovi a studentovi vyšší odborné školy ubytovanému ve školském výchovném a ubytovacím zařízení lze poskytovat školní stravování v rozsahu uvedeném v odstavci 6 písm. b).
(8)
Souhlasí-li nadpoloviční většina zletilých strávníků a zákonných zástupců nezletilých strávníků, mohou strávníci uvedení v odstavci 6 nebo 7 denně odebrat pouze snídani a hlavní jídla, a to v hodnotě nákladů na potraviny ve výši součtu finančních normativů určených pro všechna jim náležející jídla podle odstavce 6 nebo 7.
(9)
První den neplánované nepřítomnosti strávníka ve škole nebo školském zařízení se pro účely této vyhlášky považuje za pobyt ve škole nebo školském zařízení.
Je-li strávník nemocen, od druhého dne jeho nemoci, kdy není přítomen ve škole nebo školském zařízení, se už nejedná o školní stravování a právnická osoba vykonávající činnost školní jídelny by mu mohla za určitých podmínek za neodhlášené a neodebrané jídlo účtovat a požadovat úhradu finanční částky stanovené ředitelem školní jídelny v jiné výši, než je úplata za poskytnuté jídlo v rámci školního stravování, ovšem pouze za předpokladu, že právnická osoba vykonávající činnost školní jídelny bude mít v předmětu své činnosti doplňkovou činnost, např. stravování jiných osob. V takovém případě by pak jídlo takovému strávníkovi bylo školní jídelnou vyúčtováno (příp. by mu mohlo být i poskytnuto) v rámci doplňkové činnosti, a to za cenu stanovenou pro tyto jiné osoby.
§ 5
Úplata za školní stravování v zařízeních školního stravování zřízených státem, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí
(1)
Úplata za školní stravování je určena výší finančního normativu.
(2)
Výše finančního normativu se určí v rámci rozpětí finančních limitů stanovených v příloze č. 2 k této vyhlášce podle cen potravin v místě obvyklých.
(3)
Pro jídla poskytovaná v rámci dietního školního stravování se finanční normativ podle odstavce 1 stanoví podle cen potravin, které daná dieta vyžaduje.
Pokud školní jídelna nebude připravovat více než 20 % porcí dietních jídel, je systém nastaven tak, aby byl spotřební koš zachován, a tudíž ani není důvod k navyšování stravného – pokud se jedná o obědy. V případě mateřských škol a celodenního stravování, kdy např. u diety s omezením lepku bude nutno v rámci doplňkového jídla připravovat také pečivo, je možné, že dojde k navýšení finančních prostředků.
(4)
Při významných osobních příležitostech strávníka, kterému je poskytováno stravování v rámci plného přímého zaopatření nebo v rámci preventivně výchovné péče formou celodenních služeb nebo internátních služeb, se náklady na nákup potravin v kalendářním roce zvyšují na jednoho strávníka celkově o 300 Kč.