„Známkování je ve škole důležité.“ „Bez známek by to nešlo – jak žáky jinak donutíme, aby se učili?“ „My jsme také dostávali známky a neublížilo nám to.“ „V této škole neznámkují, oni mají ty nové, alternativní přístupy.“ „Tady se neznámkuje, to je škola pro hloupé děti.“ Některé z těchto názorů slýchají děti od svých prarodičů, když navštěvují školy, v nichž se neznámkuje. Je pochopitelné, že jsou-li prarodiče ve věku 60+, mají úplně jinou zkušenost a působí či působili v oborech zcela mimo školství, těžko si dokážou představit, co se v současných školách děje. Jiné z uvedených citátů ale můžeme zaslechnout i mezi učiteli, dokonce je ani neříkají jen ti, kteří by se svým věkem blížili důchodu. Prostě jen mají za to, že známkování je nedílnou součástí škol. Pak se ale mezi učiteli najde i mnoho těch, kteří si to nemyslí.
Za jedna, za dva, za tři, za čtyři, za pět - co se tím žáci naučí?
Vydáno:
Za jedna, za dva, za tři, za čtyři, za pět – co se tím žáci naučí?
doc. PhDr.
Lenka
Krejčová
Ph.D.
DYS-centrum® Praha z. ú.; ZŠ „Poznávání“, s. r. o.; katedra psychologie FF U
Známky neboli klasifikace patří k tradičním charakteristikám edukačního procesu. Všichni současní dospělí mají zkušenost, že dostávali ve škole známky, pamatují si, z čeho měli jedničky, dvojky, trojky, čtyřky či pětky. Vzpomínají si patrně dodnes, které známky převažovaly, v jakých vyučovacích předmětech dostávali různé známky, možná si dodnes pamatují nějakou nespravedlnost, která s udělením z