Vzdělávání nadaných žáků jako téma česko-norské spolupráce

Plzeňané si tuto západonorskou oblast s centrem v Bergenu nevybrali náhodou: „Hledali jsme partnera, který má obdobný počet obyvatel a také počet žáků a středních škol. Tím jsme došli ke kraji Hordaland v Norsku,“ říká Zuzana Švehlová z plzeňského odboru školství. S norskými kolegy si chtěli vyměňovat zkušenosti s podporou mimořádně nadaných žáků, především v oblasti vhodných vzdělávacích aktivit a také nových podnětů v oblasti dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. V rámci projektu byly naplánovány celkem čtyři studijní návštěvy, z nichž dvě již proběhly – v září 2019 navštívil český krajský úřad Norsko, v říjnu pak přijeli Norové do západních Čech. Podrobné zprávy z obou návštěv si můžete přečíst na webových stránkách Plzeňského kraje.²⁾

Proč na českou nabídku Norové vůbec kývli? „V Norsku se mimořádně nadaným studentům nevěnuje příliš velká pozornost, proto jsme se na toto téma chtěli zaměřit hlouběji. Zajímalo nás také, jak k této skupině žáků přistupují jiné vzdělávací systémy,“ konstatují pracovnice Hordalandského kraje Lene Mari Fjeldsbo a Berit Roksvag. Toto tvrzení může být pro mnohé trochu překvapivé – vždyť norské školství bývá často dáváno za vzor pro svoji schopnost zohlednit potřeby všech žáků a studentů. Podle norského zákona má skutečně každý jednotlivec nárok na to, aby bylo vzdělávání uzpůsobeno jeho schopnostem. Jak ale vysvětlují L. M. Fjeldsbo a B. Roksvag, v očích široké veřejnosti se toto pravidlo vztahuje jen na žáky, kteří mají problémy s učením nebo jsou společensky vyčleněni z kolektivu. Nadaní žáci tak vždy stáli trochu stranou pozornosti: „U výuky chytrých dětí panuje tradiční názor, že si poradí samy a není třeba se jim zvlášť věnovat,“ shodují se obě pracovnice. Nadané děti se přitom potýkají s celou řadou problémů – kvůli svému talentu se mohou cítit osamocené a nepochopené, nezřídka bývají také šikanovány. Nedostatek podnětů může u některých vést ke ztrátě motivace k učení, a v konečném důsledku dokonce i ke zhoršení studijních výsledků nebo problémům s chováním. Tomu všemu může zabránit právě individuální přístup pedagoga a výukový program upravený na míru danému žákovi.

Norskému vzdělávacímu systému navíc chybí i jednotná metodika k vyhledávání nadaných žáků. Učitelé k tomu nejsou nijak speciálně školeni, a jak si při své stáži v Norsku všimli pracovníci Plzeňského kraje, péči o nadané se příliš nevěnují ani tamní specializovaná pracoviště: „V České republice funguje na vysoké úrovni činnost pedagogicko-psychologických poraden, které diagnostikují u žáků speciální vzdělávací potřeby, mezi které patří i nadání žáků. V Norsku je tato činnost věnována pouze diagnostice žáků, kteří ve vzdělávání vyžadují určitá podpůrná opatření. V tom má Česká republika výhodu.“

Oba tyto nedostatky potvrdila i obsáhlá zpráva, kterou si v roce 2016 nechalo vypracovat norské ministerstvo školství.³⁾ Ta upozorňuje především na potřebu jednotné koncepce v přístupu k nadaným žákům, která by jim umožnila rozvíjet a uplatňovat svůj talent. Změny jsou postupně zaváděny „shora“ – proběhly legislativní úpravy, připravuje se nové národní kurikulum, které by mělo učitelům umožnit zařadit i výuku náročnější látky. Státní a krajské úřady by měly poskytovat metodickou podporu jednotlivým školám, ředitelům i pedagogům.

Hordalandský krajský úřad, který zřizuje většinu středních škol v regionu, však zavádí i vlastní opatření. Zde je potřeba podotknout, že norské střední školy se od těch českých velmi liší – jedna škola totiž zastřešuje jak akademické obory (pro studenty, kteří chtějí pokračovat dále na univerzitu), tak odborné vzdělávání (pro ty, kteří chtějí po ukončení střední školy zamířit rovnou do pracovního procesu). Zcela tedy chybí víceletá i specializovaná čtyřletá gymnázia, která měli norští odborníci při své návštěvě západočeského regionu možnost navštívit. L. M. Fjeldsbo a B. Roksvag připouštějí, že tyto typy škol umožňují žákům specializaci v raném věku. Jejich plzeňští kolegové však naopak spatřují výhody v norském systému: „V Norsku jsou všichni žáci vzděláváni společně a neexistují výběrové třídy, což vidíme jako výhodu norského vzdělávacího systému, jelikož jsou děti různého nadání skrz celé spektrum sociálních vrstev pohromadě,“ podotýkají Zuzana Švehlová a Petr Mašinda.

Pro nadané studenty se hordalandský krajský úřad snaží především rozšířit nabídku specializací na akademických oborech (například o jazykovou, matematickou nebo přírodovědnou specializaci) nebo jim umožnit ukončení studia ve zkrácené době.

Podpůrná opatření se však neomezují jen na střední školy – spolupráce probíhá i se základními školami a bergenskou univerzitou. Nadaní žáci posledních ročníků základních škol mohou docházet na některé hodiny do partnerské střední školy. Podobný program se podařilo domluvit i s fakultou humanitních studií, která umožňuje talentovaným středoškolákům absolvovat některé bakalářské kurzy. Pokud mají žáci dostatečnou docházku a splní podmínky atestace, je jim předmět uznán jako absolvovaný, a oni tak nemusejí plnit další zkoušky na své vlastní škole. Univerzita v Bergenu také pořádá konference pro středoškoláky, kteří tak mají možnost setkat se s vědci z celého Norska. Právě tato praxe velmi zaujala plzeňské pracovníky, kteří se nyní snaží prohloubit spolupráci mezi Západočeskou univerzitou a středními školami.

L. M. Fjeldsbo a B. Roksvag však i přes výše uvedené příklady dobré praxe konstatují, že v Plzni se tématu nadaných žáků věnují více do hloubky. Plzeňský kraj totiž v oblasti podpory mimořádně nadaných žáků není žádným nováčkem, naopak o systematizovanou podporu péče o nadané žáky usiluje dlouhodobě. Nabízí například dotace středním školám, jejichž žáci se umístí na předních příčkách v celostátních nebo mezinárodních předmětových soutěžích, podporuje zájmovou mimoškolní činnost a oceňuje úspěšné žáky i jejich učitele.

„Přestože se školním soutěžím věnujeme také, přístup škol i úřadu v Plzni je jiný a intenzivnější než ten náš,“ konstatují obě Norky. Během návštěvy západních Čech se seznámily s řadou výukových metod, které by rády zavedly i doma – zaujala je především ukázka reálného využití dronů v odborném vzdělávání (například zemědělství či stavebnictví); žáci domažlického gymnázia jim zase předvedli tandemový způsob výuky, při němž starší žák spolupracuje s mladším a stává se tak jeho mentorem.

Norské zástupce zaujal také projekt Podpora talentovaných žáků v Plzeňském kraji, který běží již 10 let (původně byl realizován s podporou Evropského sociálního fondu, od roku 2012 jej financuje přímo kraj). Díky němu se každé léto pořádá několik táborů, kterých se účastní nejen žáci s vynikajícími výsledky v přírodovědných, společenskovědních, jazykových, uměleckých nebo řemeslných oborech, ale i jejich pedagogové. Děti tak mají možnost rozvíjet svůj talent ve skupině svých vrstevníků. Učitelé se zase seznamují s novinkami, které mohou aplikovat při výuce mimořádně nadaných žáků. Na přípravě kempů se podílí řada odborníků i pedagogicko-psychologická poradna.

Slibně rozjetý projekt Plzeňského a Hordalandského kraje sice dočasně pozastavila koronavirová krize, přesto však obě strany už teď hodnotí spolupráci jako úspěšnou a inspirativní: „Pozorovat, jak ostatní pracují a přistupují k podobným tématům a výzvám, kterým my sami ve vzdělávání čelíme, je velmi podnětné,“ zdůrazňují Lene Mari Fjeldsbo a Berit Roksvag a dodávají: „Odborné diskuse, které jsme vedli s našimi českými kolegy o konkrétních tématech projektu i o vzdělávání obecně, pro nás byly velmi přínosné.“

Zuzana Švehlová a Petr Mašinda si zase pochvalují zdánlivou maličkost: „Jako inspiraci určitě vidíme systém dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, kdy na školení nechodí pedagogové jednotlivě, ale ve skupině minimálně tří, což je pro pedagogický sbor efektivnější.“ Svou zkušenost z Norska hned na podzim sdíleli s řediteli krajských středních škol a doufají, že se jim podaří tuto praxi prosadit.

Program umožňuje českým školám a dalším organizacím věnujícím se vzdělávání intenzivně spolupracovat s partnery z Norska, Lichtenštejnska nebo Islandu a vytvářet společné projekty, sdílet zkušenosti a navzájem se inspirovat. Žákům umožňuje tento program studijní pobyty a praktické stáže, zaměstnancům škol a dalším expertům zase účast na školeních nebo stínování a hostování v zahraničních organizacích. Mezi hlavní priority programu patří výuka k demokracii a aktivnímu občanství, odborné a inkluzivní vzdělávání.