Zkušenosti z poradenských systémů jiných států nebývají jednoduše přenositelné do českých podmínek.
Schází jim totiž obvykle kontext širších souvislostí v konkrétní společnosti. Pokud se však podobné pohledy i praktická opatření objevují v různých státech, měli bychom se nad nimi přinejmenším zamyslet. To už pak totiž nemůžeme pokládat za náhodu, nad kterou snadno mávneme rukou. Podnětné jsou však i rozdíly – někdy ukazují odlišnou cestu, jindy různou vyspělost. Inspirovat mohou i ojedinělé jednotlivosti.
Začínáme Novým Zélandem a Ruskem. Není v tom žádný záměr. V tomto pořadí přišly první dvě
seminární
práce
studentů (nikoliv vyčerpávající přehledy) kurzu Poradenská a školní psychologie navazujícího magisterského studia psychologie na katedře psychologie FF UK v Praze. Třetí bude Velká Británie. Pokud má někdo další i jen dílčí osobní zkušenosti s poradenskými službami v zahraničí, určitě jsou vítány.